Vladimír Rogalewicz

Asi nejlepší produkce ND posledních několika let. Špinarovi se inaugurační režie povedla. Vysoce moderní představení, které však nepopírá Shakespeara. Funkční a nápaditá scéna, dobré kostýmy, nadprůměrné herecké kreace. Takto by měl vypadat standard Národního divadla.

Jan Frič opět bez autocenzury hýří nejroztodivnějšími vizuálními nápady. Tentokrát to však překvapivě funguje, možná i díky velice soustředěnému výkonu herců. Ano, Alena Štréblová exceluje, ale ostatní nezůstávají pozadu. (Náročné představení je překvapivě pozitivně přijímáno kladenským publikem. Zdá se, že usilovná práce s řadou kvalitních režisérů i hostů kultivovala nejen soubor, který je dnes plně srovnatelný s pražskými divadly, ale i publikum. Bravo!)

Bylo by to 80 % (zejména první půlka by potřebovala krátit), ale úžasná hudba včetně zpěvu a choreografie zvyšují hodnocení (kolik těch písní se mezitím stalo základními kameny repertoáru Hradišťanu!). Nad vším ční Jiří Pecha - tím, jak je role napsaná, zrežírovaná, i tím, jak uvěřitelně ji hraje. Jeho role je zcela zbytečně zdvojená - Zoja Mikotová vedle něj nemá šanci a její přítomnost na jevišti ruší. Zapamatujme si jméno Tereza Marečková - viděl jsem dnes vycházející hvězdu! (Archa, Praha, 17.4.2015)

Inscenace na slušné úrovni. Zajímavé ohlédnutí za posledními 25 lety. Z této látky se asi víc dosáhnout nedalo. Sto deset minut bez přestávky bylo dlouhých, představení přeci jen má hluchá místa a ke konci působí stereotypně.

Takhle se hrálo divadlo naposledy snad za Václava Tháma - plné přehrávání a trapného pitvoření. Jestli je toto skutečně to nejlepší, co Fidlovačka nabízí, pak je nejvyšší čas, aby divadlo získal jiný soubor s vyššími ambicemi. (Nemohu nesrovnávat se Špinarovým Nočním motýlem - inscenační tým by se měl rozjet do Kladna, aby viděl, že starý film jde na pódium převést zajímavě, rafinovaně a přitom zábavně.)

HaDivadlo přivezlo do Prahy poměrně staré představení - proč ne dřív? Výborně propracované charaktery postav, režie, scéna. Opět chybí nosný příběh - asi jako Přelet nad kukaččím hnízdem bez McMurphyho. (Švandovo divadlo, Praha, 26.3.2015)

Pro mě je to zejména návrat toho Karla Dobrého, kterého si pamatuju ze Zábradlí Léblovy doby. Opravdu strhující výkon! Sama hra je sice vcelku působivá, ale stále přemýšlím, nakolik je to pouhý intelektuální konstrukt.

Ta hra vlastně nudí. Je ale formálně tak dokonalá, že se člověk celou dobu těší na další scénu. Skvělé přesně vypointované minimalistické dialogy, spousta režijních nápadů, které přesně zapadají do celé koncepce, nadprůměrná hudba, špičková scéna a kostýmy a navrch znamenití David Novotný a zejména Lenka Krobotová. Můj tip!

Velmi povedené představení, dvě třetiny bezchybné (vyzdvihl bych výkon Dušana Urbana), poslední třetina byla v Činoherním klubu přeci jen přesněji vypointovaná. (Divadlo v Celetné, Praha, 15.3.2015)

Totální úlet. Naprostá bomba pro všechny, kteří vyrostli na medvídkovi Pů (a taky na Stounech).

Velká stylizace zpočátku ruší; její přísné dodržení v celém představení je pak nakonec hlavní devizou a má výrazný podíl na tom, že diváci odcházejí spokojení. Už jen tímto představením Daniel Špinar ukázal, že (režisérské) řemeslo umí. Lucie Polišenská září (její role je na druhé straně hodně vděčná).

Vše už za mne napsala Tereza Szkatulová.
Snad bych jen chtěl výslovně podtrhnout úžasnou scénu.

Velmi slušně provedená inscenace ze strany herců (s výjimkou D.H.) i režie. Není však jasné, proč se vůbec tento kus v dnešní době hraje. Řeší nezajímavé problémy, působí fádně a závěr přináší pouze nudné monology bez jakékoli katarze. Portrét rodiny velkokapitalisty jak vystřižený z učebnice marxismu. Přehrávání Dagmar Havlové k nevydržení.

Zajímavé téma. Přesné provedení herců. Inscenace však dělá dojem školních etud bez vzájemného propojení a (hlavně) bez citového prožitku: nedojme, nerozesměje, je nezúčastněná, studená, vnitřně rozdrobená, bez spojovacího nápadu. Plný počet bodů pouze Marek Cpin za scénu.

Ten kus už bohužel patří do divadelního muzea. 70 % souboru za bezchybné a strhující provedení. Lze jen doufat, že se jádro souboru nerozpadne. Pokud zůstanou spolu, dožijeme se úžasných představení!

Tak silnou hru se snad ani nedá úplně zkazit a kdo ji nezná, bude spokojen. Obě herečky jsou však na své role příliš mladé a režie místy nechává unášet děj samospádem. (Divadlo Komedie, Praha, 25.11.2014)

Groteska, která vypadá jako pochybný kýčovitý televizní pořad. Kdyby jenom nebyla každá scéna dokonale vypointovaná a nemrazilo z ní. Zdařilé masky, úctyhodný sportovní výkon "Věry Čáslavské" (dnes Vladimíra Polívky). Oba herci se bravurně pohybují přesně na hraně, přísně se drží režijního záměru a nenechají své postavy sklouznout k samoúčelným exhibicím (což by v tomto případě bylo tak snadné). Gustav Husák jako mimořádně inteligentní technolog moci. Dnes (23.11.2014) bylo představení bohužel mnohem aktuálnější, než jsme si ještě před měsícem uměli představit.

Přesná interpretace Brechtova textu. Znamenitá souhra, kolektivní výkon, vystižení německého prostředí. Velmi výrazní Marie Radová, Marie Štípková a Vojtěch Bartoš. V druhé polovině je však i několik hluchých míst, hra poněkud ztrácí na přesnosti a vytrácí se spád úvodních scén.

Po tom množství nadšených recenzí jsem čekal větší pecku. Příjemná aktuální hra, která jistě pobaví každého. Pro generaci 30-40 možná trochu hořká. Režie slušná, ale bez většího nápadu, scéna nezajímavá, herecky vysoce nadprůměrné (jak je u Bezručů dobrým zvykem). Potěší, nezklame, neoslní. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.11.2014)

Nepříliš povedená dramatizace. bez znalosti předlohy se divák ztrácí, pointa je pak zcela nečitelná. Obdivuhodná energie a nasazení celého souboru nepřináší žádné poselství (pokud jím není apoteóza násilí). (Divadlo v Celetné, Praha, 30.10.2014)

Martin Františák pouze převyprávěl notoricky známý příběh, herci ho pouze beze snahy o cokoli neobyčejného odehrály. Jak strhující! (Divadlo v Dlouhé, Praha, 16.10.2014)

Herecky nadprůměrné, režijně dobře zvládnuté představení. Avizované vulgarity se příliš nekonají, Joskův výborný překlad i předchozí překlad Pellarových slouží hře stejně dobře. To, co šokuje, není mluva, ale cynické psychické vzájemné deptání obou manželských párů. Další představení, kterým Petr Svojtka cíleně přivádí do maloměstského prostředí MDP zajímavější repertoár. Je zřejmé, že to hereckému souboru svědčí.

Viz hodnocení Lukáše Dubského, kde je téměř vše. Představení mě ale překvapilo hlavním spojovacím motivem a jeho aktuálností a závažností. To jsem z jednotlivých hodnocení předem nedokázal vyčíst. Doporučuju - na toto představení budete dlouho vzpomínat!