Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 14 % (89)
Helena Grégrová: 15 % (405)
Jan Pařízek: 15 % (326)
Lukáš Dubský: 15 % (275)
Michal Novák: 15 % (262)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.4.2012)
Divadlo žije! Bravo! (Archa, Praha, 13.4.2012)
(zadáno: 3.4.2012)
Koncentrát zla. Dramatizace s minimem slov. Jan Mikulášek jakoby režíroval toto představení pro sebe a nezajímal se, co tomu řekne publikum. To je ovšem fascinované úžasnou hereckou akcí, která slouží jedinému účelu. Znamenití Sylvie Krupanská a Tomáš Dastlík, i ostatní byli velmi dobří. Nicméně opět platí, že divák má problém se s postavami ztotožnit, nechat se vtáhnout do děje; vše sleduje jakoby zvenku: odtud těch minus 10%. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2012)
(zadáno: 27.3.2012)
Morávkova režie překvapivě funguje i na Vinohradech, kombinace zcivilněného textu a vizuálně bohaté barvité inscenace je vyloženě zajímavá. Plytká hudba s dvěma nebo třemi světlými okamžiky; Xindl X zjevně na tak velkou plochu nestačil. Skvěle zahrané Martinem Stropnickým, avšak ani Dagmar Havlové, ani Martinu Krausovi jsem jejich role nedokázal uvěřit. A na závěr se nedostavilo dojetí - je otázka, zda by překlad Jaroslava Vrchlického nakonec nebyl působivější. Představení balancuje na hraně pop-kultury,ale rozhodně nepřekračuje mez dobrého vkusu.
(zadáno: 21.3.2012)
Mimořádně dobře napsaná hra, dosud jedna z nejlepších konfrontujících nás s nedávnou minulostí. Bohužel přílišný respekt před autorem (byť v tomto personálním složení pochopitelný) nedovolil dvojici dramaturgyně-režisér zbavit se zbytečného balastu (ostatně podobně, jako se to stalo Petru Zelenkovi v Ohrožených druzích). Výsledkem je zbytečně upovídaný tvar s neostrými konturami. Jen zpola zaplněné hlediště bylo hrou zjevně dost zaskočené.
(zadáno: 7.3.2012)
Solidní, ale ničím výjimečná inscenace. Od Petra Zelenky podvědomě čekáme víc. Hře by prospěl zásah dramaturga (škrtat! škrtat!) a jiného režiséra, který by pietne neuchovával každý přihlouplý nápad dramatika.
(zadáno: 18.2.2012)
Nápaditý scénář - hrát 90 minut pouze o obsahu teorie relativity a ještě tak, aby byla NÁZORNĚ a správně vysvětlena, je obdivuhodné. Pevný tvar, který graduje a vede k vyvrcholení. Náročné herecké etudy, které se stále opakují s malými obměnami, zvládli herci výborně. Těch 10 bodů je sraženo za roli Cyrila Drozdy - mě se nelíbil, karikatura (a nic jiného to nebylo) do té hry nepatřila. (Archa, Praha, 18.2.2012)
(zadáno: 10.2.2012)
Chtělo by se napsat šmíra. Tak jednoduché to ale není - nejen skvělá Barbora Poláková, ale i někteří další herci (Vydra, Racek, Frej) byli v zásadě dobří. Vše ale naprosto shodila režie, která představení posunula někam do nejnižších pater novácké zábavy, i řešení scény, které je horší než na amatérských scénách. Přitažlivost Allenových filmů je mj. v tom, že nikdy nepřekročí hranici dobrého vkusu. To se na Vinohradech nepodařilo.
(zadáno: 23.1.2012)
Dokonalé představení, kde všechno do sebe zapadá a esteticky ladí - moderní scéna, funkční hudba, vynalézavé kostýmy, herecké výkony (nejen hlavní duo - všichni, s výjimkou přehrávajícího Martina Matějky) a hlavně zdánlivě jednoduchá, ale o to rafinovanější režie. K nejvyššímu hodnocení chybí, že tento typ her není můj šálek kávy - nevtáhnou mě do děje, ale dívám se na ně se zvědavostí jakoby zvenčí. A za zmínku určitě stojí pěkný moderní překlad.
(zadáno: 18.1.2012)
Výtvarné dílo, kde mají stejnou roli vysoce stylizovaná (znamenitá) herecká akce, scenografie, kostymy, hudba, rezie. Milovniky Shakespeara zaskoci minimum textu - hra vsak ze sveho (temneho) vyzneni nic neztraci, naopak ziskava nove dimenze. Uzasny "Gesamtkunst".
(zadáno: 17.1.2012)
S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).
(zadáno: 12.1.2012)
Na tom představení je nejzajímavější obsazení herců typově jinak, než jsme v Dlouhé zvyklí, a to velice úspěšně (J. Vondráček, všechny tři sestry, P. Tesař). První polovina povedená, druhá polovina (přes výrazné krácení a snad přeskládání děje) působila mimořádně zdlouhavě a neuspořádaně a skončila do ztracena. Velké plus za fotografii 3 sester na obálce programu.
(zadáno: 9.1.2012)
Úžasná režie, neobyčejně sugestivni řešení prostoru, skvěle zvolená hudba, nevídaný světelný design, a nad tím ční výkony herců, na které si člověk může ve vypjatých scénách doslova sáhnout. To vše ve službách podprůměrného textu, tříhodinového pitvání pocitů, prázdného filozofování. Dramaturgický omyl.
(zadáno: 1.1.2012)
Vše už naprosto přesně popsal Sonic. Přidávám se. (Psáno podle TV záznamu.)
(zadáno: 11.12.2011)
Apoteoza Janáčkovy hudby. Vše ostatní hudbě slouží, takže si člověk téměř nevšimne, jak dokonalý je text, režie, kolektivní herecký výkon. Žhavý kandidát na nejlepší inscenaci roku. (Archa, Praha, 10.12.2011)
(zadáno: 9.12.2011)
Projekt, který nevyužil své možnosti, přestože je herecky a režijně téměř dokonalý. Ovšem je-li jeho jedinou zprávou, že existuje romská otázka, kterou je těžké řešit, je to už dneska málo. Taková doba už je za námi. Očekával jsem alespoň pokus o pojmenování důvodů nebo nastínění nějaké možnosti (parciálního) řešení, nebo... prostě trochu skutečnosti, nikoli jen marketing. Nutno ještě dodat: díky za zpřístupnění (a dobré využití) dalšího zajímavého prostoru.
(zadáno: 23.10.2011)
Inscenace scénou, útržkovitostí textu i režií odkazuje k představení Murx den Europäer! Christophera Marthalera. Na rozdíl od něj však chybí charizma, které tehdy před 18 lety diváky pohltilo. Hru jsem sledoval jakoby z povzdálí s pocitem "tak ukažte, co ještě vymyslíte". Režie, scéna, herecké výkony, hudba, vše je zdánlivě bez chyby - problém je v textu. Představení jen místy zajiskří, často však nudí, když zbytečně popisně předkládá známá fakta. Jan Mikulášek udělal mnohem lepší představení! (Představení v Praze na Nové scéně.)
(zadáno: 14.10.2011)
Průměrná hra, na kterou by člověk nejspíš rychle zapomněl. Výborná režie a znamenitá souhra všech herců, kteří si to zjevně užívají, z představení udělaly nezapomenutelný zážitek. (Hra určitě zraje - dnes byla první polovina výrazně lepší, než pokerová partie v druhé.) Doporučuju!
(zadáno: 7.10.2011)
Minimální obsah - úžasná atmosféra. Znamenitě dotažené herecky, režijní nápad s měnícím se výřezem scény nemá chybu. Výborný živý hudební doprovod. Doporučuju!
(zadáno: 23.9.2011)
Hra není příliš objevná, ale pobaví. Hodnocení díky oběma protagonistům, kteří z toho díky soustředěnému a překvapivě ukázněnému projevu udělali herecký koncert. Poznámka na závěr: překlad místy zbytečně tlačí na pilu.
(zadáno: 23.5.2011)
Čekal jsem přímočarou agitku. Milé překvapení: příběh je rafinovanější. Postavy jsou přesto černobílé a vývoj děje předvídatelný. Divák nemusí (a ani snad nemá) přemýšlet. Má si pouze vybrat stranu a inscenátoři mu jasně řeknou, kterou. Jinak herci hrají jako o život a řada scén má i zajímavé jevištní ztvárnění. Od divadla ale čekám víc intelektuální potravy než jen stránku z učebnice vlastivědy.
(zadáno: 23.5.2011)
Znamenitě zahrané, na maličké komorní scéně velice intimní. První polovina (120 minut!) přináší stále nové a nové překvapivé motivy. Divák je držen v napětí, jak se bude hra dále vyvíjet a kam se příběh bude ubírat. Druhá polovina výrazně slabší, hra ztrácí jakýkoli půdorys a končí do ztracena (marně jsem čekal na to překvapení). Celkový dojem: tři (V.Kotek jakoby zmizel) vyšinuté charaktery, snůška perverzit, nahozené motivy se nepropojí. Výplod ujetého grafomana. Škoda času.
(zadáno: 19.5.2011)
Velice zajímavá hra (na začátku 90. let v Divadle E.F.Buriana pro mě byla zjevením), dobré herecké výkony (zejména Zuzana Vejvodová a Ondřej Brousek). Zub času na hře už trochu zapracoval, dnes by si zasloužila větší tempo (dramaturgie mohla některé scény výrazně krátit). Režijně a scénograficky příliš doslovné a bez nápadu.
(zadáno: 10.5.2011)
Představení mě strhlo, díky Jiřímu Langmajerovi a znamenitému ztvárnění předválečné německé dekadence v první polovině. Přesto ho považuju za nevyužitou příležitost. Nedostatky podrobně popsal Pavel Širmer: škrtat (po slibné první čtvrtině představení často ztrácí tempo), druhou polovinu neinscenovat v tak zjednodušeném černobílém vidění a více propracovat vedlejší postavy (zejména mužské role). Přesto se jedná o představení, která vysoce převyšuje standard Divadla Pod Palmovkou. Doporučuju návštěvu!
(zadáno: 14.4.2011)
Tato hra časem ztrácí náboj.Co bylo před 45 lety objevné, to dnes již nepřekvapuje.Inscenace je navíc mnohem méně soustředěná než představení Burgtheateru, které Praha viděla v prvním ročníku Festivalu německého divadla.Zejména v závěrečné části (nadávání publiku) zůstali herci pouhými interprety, kteří přeříkávali naučený text.Prolomit hranici mezi jevištěm a hledištěm a vtáhnout diváky do hry natolik, že by toto spílání skutečně vztáhli na sebe, se rozhodně nepodařilo.Postmoderní dodatek do děkovačky byl už ze zcela jiného kusu.
(zadáno: 9.4.2011)
Soustředěný vyrovnaný výkon celého souboru, nápaditá režie, pevná Mikuláškova ruka při vedení herců, zajímavá scéna, znamenitá hudba. Jen Čapek začíná být trochu vyčichlý, proto minus 10% (tato výtka se však netýká Mikuláškova přepisu, ten je velice povedený). Psáno z představení v pražské Arše.