Vladimír Rogalewicz

Skvělá režie plná drobných schválností a vtípků, znamenitý hudební doprovod (i když bych to hudbou úplně nenazýval), zajímavé využití rapu místo chóru a zejména skvělí Dastík, Josefíková a Bor. Nicméně (stejně jako většina antických her) nemá tato tragédie přílišný přesah pro současníky.

Přesně tato hra má být (kvůli vazbě na město, kvůli kvalitní předloze i kvůli značce Tugendhat) v Brně na repertoáru. Dramatizace je ale promarněná příležitost. Vystupuje zde zbytečně mnoho postav, je pokryto zbytečně mnoho vedlejších dějů, hra má zbytečně mnoho zbytečně krátkých výstupů, celé je to zbytečně dlouhé. Při vzniku chyběla trocha sebereflexe, odhad vlastních sil a spolupráce například s Janem Mikuláškem. I když Stanislav Moša při dramatizaci moc neuspěl, jeho režie, dobré vedení herců a znamenitý výběr hudby vedly nakonec k poměrně zajímavému představení.

Příjemně strávený večer na Letní scéně. Inscenace nenudí, Táňa Dyková je skvělá a dokáže Kyru vykreslit do největších detailů, Jiří Langmajer jí spíše rutinně sekunduje. I když jsou jednotlivé scény i celkové drama dobře vystavěny, nějak nevím, co si vlastně mám z představení odnést (má dcera mi řekla, že možná nic).

Podařený remake představení,jež Hana Burešová inscenovala před 15+ lety nejprve v Kladně a pak s ní putovalo na Smíchov a do Dlouhé.Obdivuhodná dramatizace a příjemná,trochu nostalgická režie.Představení je dobře vygradované a spěje od poněkud rozpačitého začátku k výtečným scénám na konci.I když herci hrají dobře a vyrovnaně,jejich hudebním číslům chybí jiskra.Nic na plat,nedosahují vyznění,jež se podařilo dosáhout hercům z Dlouhé,a v hudební složce za pražskou inscenací značně zaostávají.Viděno v Praze v Dlouhé.Úžasná oddychovka.

Obrazy jak z pláten vlámských malířů. Po výtvarné stránce (kostýmy, scéna) nejlepší představení poslední doby, Franzova hudba kandiduje na počin roku. Herecky (zejména díky propracované režii) bezchybné. Ve druhé polovině představení přeci jen trochu ztrácí tempo, na vysoké hodnocení ale rozhodně dosáhne.

Na základě ostatních komentářů jsem věděl, do čeho jdu. A přesto jsem byl velice mile překvapen. Ano, groteska bez jakýchkoli myšlenek. Ale dokonale provedená, každý gag je do detailu rozmyšlený, zrežírovaný, odzkoušený. To není málo a v Praze to mezi ostatnímu soukromými divadly vypadá jako zjevení.

Skvěle napsané na základě pečlivého studia historických materiálů. Ve své zkratce velmi působivé. Skvělý Marek Císovský v roli Eichmanna. (TV film.)

Další vítězství formy nad obsahem. Dobře rozehraná partie se vzápětí nějak rozplizne a nespěje k vůbec žádné katarzi. Nejsem si jist, jestli by to Milan Kundera považoval za poctu... (Archa, Praha, 17.4.2016)

Mohu hodnotit televizní přepis? Zdá se, že je hodně věrný divadelnímu představení, a díky svým možnostem ho někdy i posune dál. Obdivuhodně kompaktní, kondenzované a působivé představení. Tomáš Vůjtek a Ivan Krejčí tuto problematiku představili skvěle. Klobouk dolů před všemi herci. (TV film.)

Text je mnohem drastičtější, než jak to vypadá z recenzí. Programově zachází daleko za únosnou mez, což však od určité chvíle celou hru znevěrohodňuje. Obě herečky nezklamou, ale nemají prostor nadchnout.

Velká benefice Miroslava Donutila, který se položil do role natolik, že z ní nedokázal vystoupit minimálně do poloviny děkovačky. Stejně silné postavy vytvořila i Zuzana Kronerová a Viktor Dvořák. Téma totálního vysátí člověka nelidskou kapitalistickou společností a jeho následné odhození dnes ale už nerezonuje - v Česku, v Evropě, ale do značné míry i v Americe již žijeme ve velmi sociální společnosti, kde nikdo nezůstane ve stáří bez prostředků. Jak téma, tak tvar dramatu jsou dnes již překonané.

Opulentně inscenovaná spíše oldschoolová inscenace s bohatým komparsem a skvělou hudbou Vladimíra Franze. Hana Burešová dokonale ovládá celé jeviště ve velké historické fresce, jaká se podaří jen zřídka. Dramaturgický objev. A skvělý Erik Pardus v titulní roli.(Záznam ze streamu, 2.4.2020)

Není moc, co dodat. Edith Piaf vzor 2023. Tedy spíše benefice Jany Zenáhlíkové (skvělá) než představení o Edith. Nicméně svět se změnit a možná by Edith dnes také udělala z představení show. Kladenské divadlo této inscenaci věnovalo mimořádnou péči a publikum to ocení. Představení, jaké jste pravděpodobně ještě neviděli. Cesty do Kladna nebudete litovat!

Tato inscenace představuje naprosto dokonalý přístup k dramatické klasice. Všechny prvky spolu souzní ve výrazně moderním výkladu. Strhující představení.

Představení bez invence pouze plní požadavek na představení pro vinohradské abonenty. Problém je zejména ve scénáři; Jan Vedral se bohužel snažil zahrnout z knihy co nejvíce, a výsledkem je rychlý sled kratičkých výjevů, které nedávají možnost hlubší studie, jsou pouze popisné. Režie je hodně konzervativní, hodně staromódní. I když herci hrají se zřejmou chutí, nemají příliš prostoru. Neurazí, nenadchne. (Záznam ze streamu, 28.3.2020.)

Povedená minimalistická dramatizace. Velké nasazení všech herců. Dobře využitý zajímavý prostor. Rozhodně stojí za vidění.

Ano - ptákovina, úžasná jízda, happening...
Mezi přízemním humorem čas od času vykoukne přesně načasovaná aktuální hláška.
Improvizaci tahle parta umí dokonale.
Za mne palec nahoru!

Velice povedené převedení Páralova textu v kondenzované formě na scénu. Zajímavé, soustředěné představení, herecky i režijně nadprůměrné. Těžko se však hodnotí představení po klinické smrti divadla... (Divadlo v Celetné, Praha, 12.3.2014)

Drsný a drásavý bergmanovský příběh obnažený až na dřeň. Lucie Trmíková ponechala z textu naprosté minimum nutné k pochopení příběhu a pohnutek postav a Jan Nebeský se soustředil výhradně na text a zbavil představení naprosto všeho, co by příběh a jednání postav rozptylovalo. Herci na toto pojetí znamenitě slyší. (Záznam ze streamu, 31.5.2020)

S tímto představením jsem se naprosto minul. Nuda, nuda, nuda...