Vladimír Rogalewicz

Pět povídek, typický Bernhard. Přesná režie s řadou zajímavých momentů. Dramaturgicky šťastná volba (nebo to s námi nemá vůbec nic společného?). Psáno z pražského představení.

Podle hodnocení ostatních inscenace pěkně zraje. První polovina je dokonale zrežírovaný herecký koncert, o přestávce jsem měl kandidáta na 100%. Druhá polovina začína být chvílemi zdlouhavá a také humor se přehoupne lehoučce za hranici vkusu - proto ta ztráta 10%. Viděl jsem 16.2.2011, v den uzavření ankety za rok 2010, a okamžitě mám kandidáta do ankety za rok 2011. Z hereckých představitelů se mi nejvic líbili Hanuš a Wohanka, ale v představení se zjevně našli všichni. Povedená hudební čísla, ale to už je v Dlouhé standard.

Soustředěný vyrovnaný výkon celého souboru, nápaditá režie, pevná Mikuláškova ruka při vedení herců, zajímavá scéna, znamenitá hudba. Jen Čapek začíná být trochu vyčichlý, proto minus 10% (tato výtka se však netýká Mikuláškova přepisu, ten je velice povedený). Psáno z představení v pražské Arše.

Minimální obsah - úžasná atmosféra. Znamenitě dotažené herecky, režijní nápad s měnícím se výřezem scény nemá chybu. Výborný živý hudební doprovod. Doporučuju!

Dokonalé představení, kde všechno do sebe zapadá a esteticky ladí - moderní scéna, funkční hudba, vynalézavé kostýmy, herecké výkony (nejen hlavní duo - všichni, s výjimkou přehrávajícího Martina Matějky) a hlavně zdánlivě jednoduchá, ale o to rafinovanější režie. K nejvyššímu hodnocení chybí, že tento typ her není můj šálek kávy - nevtáhnou mě do děje, ale dívám se na ně se zvědavostí jakoby zvenčí. A za zmínku určitě stojí pěkný moderní překlad.

Nápaditý scénář - hrát 90 minut pouze o obsahu teorie relativity a ještě tak, aby byla NÁZORNĚ a správně vysvětlena, je obdivuhodné. Pevný tvar, který graduje a vede k vyvrcholení. Náročné herecké etudy, které se stále opakují s malými obměnami, zvládli herci výborně. Těch 10 bodů je sraženo za roli Cyrila Drozdy - mě se nelíbil, karikatura (a nic jiného to nebylo) do té hry nepatřila. (Archa, Praha, 18.2.2012)

Koncentrát zla. Dramatizace s minimem slov. Jan Mikulášek jakoby režíroval toto představení pro sebe a nezajímal se, co tomu řekne publikum. To je ovšem fascinované úžasnou hereckou akcí, která slouží jedinému účelu. Znamenití Sylvie Krupanská a Tomáš Dastlík, i ostatní byli velmi dobří. Nicméně opět platí, že divák má problém se s postavami ztotožnit, nechat se vtáhnout do děje; vše sleduje jakoby zvenku: odtud těch minus 10%. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2012)

Další mimořádně povedený remake z dílny Buchet a loutek...

Vydařená dramatizace, znamenitá režie, mimořádný kolektivní herecký výkon. Doporučuji! (Divadlo v Celetné, Praha, 26.11.2012)