Vladimír Rogalewicz

Velice emotivní. Místy však příliš doslovné, na mnoha místech naopak víceméně nesrozumitelné (např. proč kůň?). Nicméně výsledek je velmi působivý. Po doznění potlesku publikum zůstalo sedět a nikomu se nechtělo vstávat a jít pro kabáty. Skvělá hudba, jako vždy skvělý zpěv Markéty Cukrové (tentokrát ve velmi ztišené poloze), velkým překvapením byla Tereza Šlosárková. Krásná je hudba Slavomíra Hořínka, velice citlivě podaná Orchestrem BERG vedeným Petrem Vrábelem. Po Sternenhochovi na Nové scéně další kus výrazně vzdorující zařazení do škatulek (opera? tanec? činohra? Gesamtkunst?) Bravo! Doporučuji!

Představení vědomě pojaté co možná nejtradičněji, "tak jako ve staré Anglii". Nicméně Jan Burian zvolil režii s pomrkáváním (že jako jo, tak asi si polovinu 20. století v Anglii představujeme, a ještě to nepatrně zkarikujeme), a většina herců jeho záměr dodržela (snad až na Petra Matyáše Cibulku). Je z toho milé představení, které by v jiném divadle s moderními inscenacemi bylo příjemným osvěžením, ale na Vinohradech to zapadá do množství velice konzervativních inscenací pro maloměstské publikum. Je smutné, že to na Vinohradech v současné době patří k vrcholu.

Naprosto skvělá Pavlína Štorková, která expresivně vystřídá mnoho poloh a během 100 minut představení nemá ani chviličku na vydechnutí. Podle Pavla Širmera má divák možnost prožít silné emoce; nevím, co prožíval on, ale u mne ten text žádné emoce nevyvolal. Často je těžké ho vůbec sledovat. Před návštěvou jsem si o Sylvii Plath i Tedu Hughesovi přečetl alespoň na (anglické) Wikipedii. To stačilo k tomu, abych si uvědomil, že autor příběh básnířky víceméně zneužil k tomu, aby vyvolal určitou náladu. Co se mu k tomuto účelu nehodilo, to prostě vypustil. (Podobný přístup, jako měl v kacířských esejích.)

V záhlaví uvedená charakteristika představení je všeříkající. Text trochu sklouzává do intelektuálna, ale udrží pozornost do konce. Skvělá herecká kreace Jana Mazáka. Nejzajímavější je na té hře nakonec to, že ji napsal německý spisovatel; a musí mít Hrabalovo dílo moc rád. Nicméně z Hrabalova díla vybral jednotlivosti a nepostihl ducha jeho tvorby.

Petr Zelenka napsal další skvělou, dobře vystavěnou hru, která je navíc velice přitažlivá zobrazením prostředí bulvární redakce (přistihl jsem se, že mě chvílemi víc zaujalo, jak to Zelenka dobře napsal, než vlastní hra). První polovina je skvělá, ve druhé tomu postupně trochu padá řemen. Velkou roli hrají obrovské panely, které ohraničují hrací prostor; tím, co zobrazují, dobře ilustrují či jindy posouvají nebo dokonce doplňují děj (bravo scénograf Nikola Tempír). Na mém vysokém hodnocení se nejvíce podílejí znamenití Jaroslav Plesl, Elizaveta Maximová, ostatní herci však za nimi zaostali poněkud plochými výkony.

55 %. Chytře vymyšlená hra o milostných problémech padesátníka. Text by ale potřeboval zásah dramaturga, většina scén by byla údernější, kdyby byla výrazně zkrácena. Zcela nadbytečné bylo i dvoje natahování konce. Sokolova inscenace má dvě naprosto rozdílné poloviny. K první zcela nekulturní (mimo jiné i naprosto nedivadelní ledabylou mluvou) mohu říct jenom: proboha, tak ne! Cítil jsem se, že jsem zabloudil někam, kam rozhodně nepatřím a patřit nechci. Druhá polovina už je ale standardní situační hořká komedie s výborně vystiženými charaktery a znamenitým herectvím dvojice Fridrich-Gondík (a Sawa!).Činoherní klub má velmi sestupnou tendenci!

Celkově spíš koncert OPSO než divadlo. Nicméně němé taneční skeče v první polovině jsou skvělé. Dnes ve třetí adventní neděli to bylo navíc vítané oživení uprostřed koled.

Zajímavý projekt, burcující diváka, aby přemýšlel, co z české poezie zná. Rozhodně nejsurrealističtější divadlo, jaké jsem kdy viděl. Přesto zajímavé, zábavné.

Cituji z výstižné recenze Jana Kerbra v Lidových novinách: "Nesnadno se mi to píše, ale výsledek sympatického snažení nepovažuji za příliš zdařilý. Obávám se, že ten, kdo si hlubokou, tísnivou, a přitom se stylovou lehkostí napsanou prózu oblíbil, bude pociťovat deficit poněkud klopotné a stylově rozhárané divadelní verze oproti předloze. ... B.Kaňoková na jevišti ... dodává hrdé dívce, jistě v intencích režijní koncepce, občas polohu až infantilně divokou, ... působí jako neřízená střela. ... Přiblížit velké dílo české literatury je jistě záslužné, inscenace může mít pozitivní edukativní efekt, za předlohou ovšem citelně zaostává."

V této inscenaci se šťastně setkaly poměrně známá emočně vypjatá McDonaghova hra, neagresivní přesná režie Jakuba Špalka i strhující herectví celé čtveřice představitelů, kdy zejména Milena Steinmasslová plně využila možností, které jí vděčná role poskytuje. To vše je emočně zesílené domáckou atmosférou "bytového divadla" v klubovně Kašpara.

V prvním jednání,při rozhovoru N.Horákové a V.Dvořáka,jsem měl pocit,že jsem se ocitl v nějakém jiném neznámém světě,a to jak obsahem,tak volbou jazykových prostředků.Ten jazyk se pak táhne dál celou inscenací;šokující pro mne bylo,že generaci 20-30 podle jejich reakcí připadal naprosto normální.Hlavní sdělení hry je silné a dalo velkou hereckou příležitost N.Horákové,která Yermu ztvárnila skvěle.Obsazení je vůbec silnou stránkou celé inscenace.Rušila mě víceméně prázdná scéna,zjevně levné řešení.Co se příběhu týče,jsem přesvědčen,že většina postav (kromě Yermy) by v realitě reagovala jinak.Pro mne hlavně šokující pohled na život generace Z.

Velká benefice Miroslava Donutila, který se položil do role natolik, že z ní nedokázal vystoupit minimálně do poloviny děkovačky. Stejně silné postavy vytvořila i Zuzana Kronerová a Viktor Dvořák. Téma totálního vysátí člověka nelidskou kapitalistickou společností a jeho následné odhození dnes ale už nerezonuje - v Česku, v Evropě, ale do značné míry i v Americe již žijeme ve velmi sociální společnosti, kde nikdo nezůstane ve stáří bez prostředků. Jak téma, tak tvar dramatu jsou dnes již překonané.

V Brně se podařila skvělá dramatizace velice silného příběhu. Vedle citlivé režie stojí za zmínku působivá a funkční scéna.

Na Činoherní klub netradičně tradiční inscenace. Tennessee Williams uměl velice dobře vyjádřit dusno v rodinných (partnerských, mezilidských) vztazích. Archetypy jednání, které popsal, jsou stále aktuální. V inscenaci ČK se režisérovi i všem hercům podařilo najít inscenační klíč. Velice vyrovnaná nadprůměrná inscenace.

Tato inscenace mě naprosto minula. Předváděné nejen že nemá nic společného s Gorkého dílem, mnoho scén nemá vůbec žádný smysl a prakticky nemají ani žádnou vnitřní souvislost. Herci hráli skvěle, přesně, ovšem tento totální blábol. Díval jsem se, kde za sloupem stojí režisér a směje se, jak mu ten nesmysl diváci sežrali.

MDP se od nástupu dvojice Přibyl-Dočekal daří oslovovat mladé publikum. Michal Dočekal konečně může plně uplatnit své vidění divadla a jeho inscenace jsou mimořádně mladé, a to i formováním kvalitního hodně mladého souboru. To splňuje i nová inscenace Hamleta. I v ní je mnoho zajímavých (a neotřelých) režijních nápadů, nestandardní obsazení (kdy většina herců zjevně nadmíru splnila režisérovo zadání), soudobě znějící text (posouvající tuto nejslavnější Shakespearovu tragédii do 21. století), zajímavá scéna. Nicméně nějak to tentokrát celkově nedrží dohromady. Divák vnímá technologii režijních nápadů, místo aby ho příběh pohltil.

Naprosto nekorektní inscenace, která výrazně překračuje běžné meze slušnosti. Když je ale ještě více překračují zobrazovaní jedinci, je to oprávněné. Myslel jsem, že jdu na komedii. Jakub Čermák mě rychle vyvedl z omylu. Asi všichni v publiku jsme byli zaskočeni, jak trefně a ostře pojmenovává některé souvislosti spojené s osobou našeho současného prezidenta a jeho nejbližšího okolí.Nejlepší jsou však obecnější části, popis léčeben dlouhodobě nemocných i směšnosti starců, kteří neumí včas odejít do ústraní.Bezchybná a fenomenální je zejména Zuzana Bydžovská v roli prezidenta, která nikde nesklouzne ke karikatuře.Angažované divadlo,jak má být.

Esence dekadence. V Argentině možná působí jinak. V Praze navíc může být stydlivější (či lehce puritánský) divák trochu zaražen. To je ale problém libreta. Jako představení je inscenace dokonalá, znamenitý živý orchestr, znamenitá režie, scénografie, choreografie, mnoho neotřelých nápadů. Skvělé zapojení činoherců mezi tanečníky, a navrch úžasná Kateřina Marie Fialová. Velice působivé představení, které rozhodně stojí za vidění. Nicméně zase forma zvítězila nad obsahem.

Rozhodně zcela mimořádné představení, režie i herci jsou na 100 %. Recenzi píšu bez znalosti originálu. Ten si po zhlédnutí představení představuji jako postmoderní, značně nesourodou směs. V představení je zbytečně akcentována kritika Ameriky jako takové (včetně demokracie i liberalismu), což je ale dlouhodobě rozvíjené téma Michala Dočekala a dalo se proto od něj čekat. Nezvykle dlouhé představení udrží pozornost diváka a uběhne mimořádně rychle, snad jen s výjimkou snové scény na konci druhé třetiny a pak nastavovaného a mentorujícího konce inscenace. Skvělý překlad.

Daniela Špinar se se svou érou v ND rozloučila důstojně a znamenitě - možná nejlepší svou zde uvedenou inscenací. Malá ztráta bodů je za trochu rozvláčnější druhou polovinu. Nicméně představení má všechno - neotřelé režijní nápady, skvělé kostýmy, fungující hudební složku a špičkově hrající herce. Nevím, jak to D.Š. dělá - podobně jako u jejích dalších inscenací je to směs kýče, banalit, často nevkusu, které však ve výsledku působí dokonale a zcela přesně. Obecenstvo se královsky baví a hra jistě zůstane dlouhou dobu na repertoáru. Shakespeare by měl radost!

Vše už napsal Jan Pařízek.
Nicméně dovolím si podtrhnout, že jde zejména o úžasnou benefici Markéty Matulové, která s obrovskou vervou skvěle hraje i zpívá po celé téměř tříhodinové představení. Pozitivní hodnocení jde z velké části za ní! (TV živý přenos 1.9.2022)

Poměrně úspěšný pokus o zdramatizované encyklopedické heslo. To je však na celovečerní hru poměrně málo. Tolik na vrub autora. Nicméně inscenátorům není co vytknout. Představení je vysoce profesionálně a pečlivě odvedené a zejména obě představitelky Almy Mahlerové jsou skvělé.

V půlce bych dal i o 20 bodů více.Punkový Cyrano mě bavil,aktualizaci zatuchlého kusu jsem tleskal,obdivoval jsem překlad Ester Žantovské,Cpinovy kostýmy i Acherovu hudbu.Třetí bitevní dějství přineslo závěr s výbuchem Cyranových citů,tím se tato verze poprvé výrazně vzdálila od originálu.A čtvrté dějství tomu nasadilo korunu: jeho vyznění je zcela jiné,než u Rostanda (proč je pod tím vlastně podepsaný?).Hodně to posunulo charaktery a nejsem si jist,jestli měl Crimp k takové změně morální právo.Proč si nenapsal o takovém Cyranovi a Roxaně vlastní příběh?Body dávám zejména za odvahu divadla zařadit titul na repertoár a za nasazení všech herců.

Tentokrát není příběh tak objevný,a také Dianiškův text určený pro liberecké maloměstské publikum je výrazně krotší,než jak tomu bývá v jeho mateřském Divadle Pod Palmovkou.První polovina lepší,druhá by si zasloužila zásah dramaturga (nebo jiného režiséra,než autora).Naprosto skvělé herecky.Vedle Veroniky Korytářové,která se na večer doslova převtělí ve Vlastu Buriana (bez pitvoření a přehrávání),je obdivuhodný výkon i zbylých pěti herců,kteří dokázali pokrýt několik desítek postav,měnit se z jedné v druhou během okamžiku a být ve všech uvěřitelní.Hodnotil bych 70 body,ale paní Korytářová si zaslouží těch +10!(Praha,Švandovo divadlo,8.6.2022)

Cenný pohled na tu část naší poválečné historie, která stále ještě čeká na obecné přijetí. Silný příběh a působivá literární předloha jsou zajímavě scénicky pojaté, místy statické a popisné, jindy nabité emocemi. Všech jedenáct hereček tvoří vyrovnaný skvělý ansábl. První polovina je skvělá, druhá polovina se pokouší přemostit dlouhé časové období a dovyprávět příběh, což částečně vede k povrchní ilustrativnosti. Vhodnější by určitě bylo zdramatizovat pouze část románu popisující okupaci a bezprostředně navazující období.