Vladimír Rogalewicz

Druhá holčičí hra během několika dnů.
Tři sestry 2020 (vím, premiéra byla už před osmi roky, ale stále je to platné).
Generace X se představuje spolu se všemi svými kultovními stereotypy.
Vyrovnané, typově přesné obsazení.
Prostě skvělé!
(Záznam ze streamu, 16.5.2020)

Propracované představení s vyrovnanými hereckými výkony v neokázalé, ale působivé režii. Silné představení ukazující kvalitu divadla. Ibsen by měl radost. (Záznam ze streamu, 23.5.2020)

Chybí odvaha zbavit se některých zdánlivě skvělých skečů; kdyby to bylo o půl hodiny kratší, dal bych 100 %. Mnoho těch situací si umím představit i v heterosexuální komunitě dnešních čtyřicátníků. O to lepší. Režijně a zejména herecky skvělé!

Mohu hodnotit televizní přepis? Zdá se, že je hodně věrný divadelnímu představení, a díky svým možnostem ho někdy i posune dál. Obdivuhodně kompaktní, kondenzované a působivé představení. Tomáš Vůjtek a Ivan Krejčí tuto problematiku představili skvěle. Klobouk dolů před všemi herci. (TV film.)

Skvěle napsané na základě pečlivého studia historických materiálů. Ve své zkratce velmi působivé. Skvělý Marek Císovský v roli Eichmanna. (TV film.)

Šibeniční humor s říšskou orlicí nad hlavou a studeným potem v zátylku se střídá s civilními obrázky z života normálních lidí, které historie postavila do rolí těch 294 statečných. To nechcete vidět, protože bohužel celou dobu strašně dobře víte, co bude následovat. Zatím nejlepší Dianiškův opus. Obdivuhodná studijní příprava. Režie bezchybně vedoucí k požadovanému vyznění. Výborná práce s hudbou. Celý soubor zaslouží obdiv. (Ze záznamu, DRAMOX.)

Neznám předlohu a nevím, jestli je to plus nebo minus. Představení působí samo o sobě velice silně. Mnohovrstevný pochmurný a lehce tajemný kaleidoskop scén, kde je mnoho nedořečeného, vyvolává zvláštní náladu a vzpomínky. Sehraná dvojice režiséra a scénografa vytvořila velice působivé obrazy. To je naše historie. Skvělé představení hodné Národního divadla. (Poznámka. Přijetí je možná otázkou generační. Kdo nezažil, nechápe.) (Online derniéra.)

Skvělá adaptace české klasiky, která rozhodně potěší děti i jejich rodiče (pravda, zasažené notnou dávkou nostalgie). A navrch krásné loutky vlků - až je jich člověku líto :-) (Ze záznamu.)

Studený Čumáček stihl napsat úplně všechno. Taková pohádková představení mám rád - plná imaginace a s netriviálními linkami pro děti i pro dospělé. (Ze záznamu.)

Skvěle vystavěné představení založené na herectví a důrazu na Ibsenově textu. Dokonalý dojem narušovala pouze scéna, která jakoby k té hře vůbec nepatřila. Herci ale byli natolik přesvědčiví, že ta scéna byla vlastně nadbytečná a divák ji nevnímal. (Ze záznamu, mimochodem velice kvalitního.)

I v současné post-postmoderní době lze uspět s velmi, ale velmi tradicionalistickým pojetím divadla. Stačí k tomu skvělí herci a dobrý režisér. V Dejvickém divadle do sebe navíc zapadá i vše ostatní - scéna, kostýmy i hudba (a po dlouhém půstu i naladění diváků).

Občas herci i diváci potřebují pustou frašku, aby se odreagovali. Volba hry Bez roucha byla po jedenapůlletém covidovém půstu tou správnou volbou. Z pódia tryská čirá radost a publikum ji vděčně opětuje. Hana Burešová ve své inscenaci "na rozloučenou s Dlouhou" opět dokázala, že v oboru divadelní režie patří v Česku k naprosté špičce.

Další skvělá dramatizace Jana Mikuláška. Již tradičně excelentní soubor (v popředí exceluje Vojtěch Vondráček a nutno vyzdvihnout Jiřího Vyorálka, který dnes na poslední chvíli skvěle zastoupil Jakuba Žáčka). Scéna je na Marka Cpina hodně střídmá (Marku, kde berete ty autentické předměty ze 60. a 70. let - tentokrát baterii světel, jindy třeba dobové tapety), vynahradil si to ale opulentními kostýmy.

Plně a do všech detailů se ztotožňuji s hodnocením Heleny Grégrové, jen moje hodnocení je výrazně vyšší. Skoro dokonalé!

Historie vídeňské židovské rodiny v průběhu 1.poloviny 20. století.Jak je u Stopparda obvyklé,jedná se o hru se složitou vnitřní strukturou odkazující vedle výletu do světa matematiky na řadu dobových vídeňských veličin (Mahlera, Herzla, Freuda, Klimta,...). Lipus hru inscenoval s velkým citem pro souvislosti,herce (v množství rolí účinkuje téměř celý soubor) vede poměrně tradičně,přitom ale k výraznému vyznění většiny scén.Pouze poslední scéna z roku 1955 by si zasloužila komornější provedení,ruší v ní i zvolené kostýmy.Za zmínku rozhodně stojí zajímavá "klimtovská" scéna.Inscenace NDB sluší!

Na základě ostatních komentářů jsem věděl, do čeho jdu. A přesto jsem byl velice mile překvapen. Ano, groteska bez jakýchkoli myšlenek. Ale dokonale provedená, každý gag je do detailu rozmyšlený, zrežírovaný, odzkoušený. To není málo a v Praze to mezi ostatnímu soukromými divadly vypadá jako zjevení.

Lascivní, poetické, zábavné a přitom vizuálně a herecky dokonalé. Ostatní už bylo napsáno.

Staří dobří B&L. Velmi hravé, působivé. Tentokrát chci zdůraznit úžasné vytváření nálady a atmosféry a její změny během okamžiku s minimálními prostředky. A jako vždy nás nechají nahlédnout do své kuchyně. Je radost to vše sledovat.

Skvělé představení, které se na devadesátky dívá s milým nadhledem a přitom s jasným názorem. Velmi zábavné, zcela zapomenete na veškerý stres (v době války na Ukrajině je to léčivé). Skvělá taneční company.

Skvělá inscenace, velice působivá v "bytovém divadle" klubovny v Jindřišské. Strhující herectví nablízko,veliký zážitek. Hra bohužel získala mnohem niternější a silnější poselství poté,co se kousek od nás odehrávají válečné hrůzy. Nicméně pokud odhlédnu od této nikým nechtěné aktuálnosti a po všech stránkách skvělé realizace, vidím poměrně černobílou hru, která dělí lidi podle marxistického hlediska na opravdovou a upřímnou dělnickou třídu a necitlivé a snobské kapitalisty i neautentické intelektuály. Inscenátorům se toto úskalí naštěstí podařilo překonat a vyzdvihnout mnohovrstevnatost textu.

Vše už napsal Jan Pařízek.
Nicméně dovolím si podtrhnout, že jde zejména o úžasnou benefici Markéty Matulové, která s obrovskou vervou skvěle hraje i zpívá po celé téměř tříhodinové představení. Pozitivní hodnocení jde z velké části za ní! (TV živý přenos 1.9.2022)

Daniela Špinar se se svou érou v ND rozloučila důstojně a znamenitě - možná nejlepší svou zde uvedenou inscenací. Malá ztráta bodů je za trochu rozvláčnější druhou polovinu. Nicméně představení má všechno - neotřelé režijní nápady, skvělé kostýmy, fungující hudební složku a špičkově hrající herce. Nevím, jak to D.Š. dělá - podobně jako u jejích dalších inscenací je to směs kýče, banalit, často nevkusu, které však ve výsledku působí dokonale a zcela přesně. Obecenstvo se královsky baví a hra jistě zůstane dlouhou dobu na repertoáru. Shakespeare by měl radost!

Rozhodně zcela mimořádné představení, režie i herci jsou na 100 %. Recenzi píšu bez znalosti originálu. Ten si po zhlédnutí představení představuji jako postmoderní, značně nesourodou směs. V představení je zbytečně akcentována kritika Ameriky jako takové (včetně demokracie i liberalismu), což je ale dlouhodobě rozvíjené téma Michala Dočekala a dalo se proto od něj čekat. Nezvykle dlouhé představení udrží pozornost diváka a uběhne mimořádně rychle, snad jen s výjimkou snové scény na konci druhé třetiny a pak nastavovaného a mentorujícího konce inscenace. Skvělý překlad.

V této inscenaci se šťastně setkaly poměrně známá emočně vypjatá McDonaghova hra, neagresivní přesná režie Jakuba Špalka i strhující herectví celé čtveřice představitelů, kdy zejména Milena Steinmasslová plně využila možností, které jí vděčná role poskytuje. To vše je emočně zesílené domáckou atmosférou "bytového divadla" v klubovně Kašpara.

Gimli35 mě předešel a napsal přesnou a vyčerpávající charakteristiku. -- Dodám, o čem jsem během představení intenzivně přemýšlel (po shlédnutí Drábkových Kanibalek v MDP v předchozích dvou dnech). Opravdu divadlo může úplně všechno,bez jakýchkoli hranic? Divadelní soubor přeci musí vyjadřovat určité vidění světa (a herci by se s ním měli ztotožnit; neumím si představit účinkování v inscenaci, která-jako celek-odporuje mravním postojům herce). Divadlo má vyjadřovat názor (a Frljićovy inscenace ho silně vyjadřují). Proto mé rozhořčení nad Kanibalkami a proto můj nadšený potlesk Vykouření (a speciálně Jiřímu Havelkovi).(Archa, Praha, 29.3.2023)