Vladimír Rogalewicz

Dlouhý lockdown už zřejmě leze na mozek i souboru v Dlouhé, když mohli přivést na svět takový nesmysl. Proč? (Ze záznamu. Ale této slátanině by ani autentická vůně divadelního sálu nepomohla.)

56 %. Zajímavý nápad, nicneříkající bezobsažné rozvedení, vše dobře zahrané a inscenované. Ale celkově to výš nedosáhne. Výhodou je krátká stopáž a ten konec je z nouze ctnost. (Ze záznamu.)

Poctivě připravené představení, na velice slušné úrovni odehrané a profesionálně (i když nepříliš nápaditě) zrežírované. Silný výkon Radima Madeji v hlavní roli. Je to málo? Děj je poměrně chudý, pantomimických výstupů je příliš mnoho, představení po chvíli působí stejně jednotvárně, jako dokola hraná kolovrátková hudba (i když mimořádně dobrými hudebníky přímo na scéně). A tak hlavním plusem je, že si silný ansábl boleslavského divadla může takto náročné představení dovolit a výsledku nelze nic moc vytknout. Jen tu barvotiskovou předlohu, která by jinak byla ztrátou času. (Derniéra online.)

V této inscenaci se šťastně sešla mimořádně dobře napsaná hra se znamenitým souborem Dejvického divadla. Vznikl důstojný a současně zábavný hold jednomu z nejlepších českých vědců 20. století. Jedná se přitom o velice přesný pohled do vědeckého světa a na srážku vědecké práce a komerčního uvažování. Zelenkovi se podařilo naprosto přesně vyvážit dokumentární přesnost s dramatickými momenty. Podtrhl bych, že tato inscenace přišla v pravou chvíli. Jak Petr Zelenka, tak Dejvické divadlo se totiž nacházeli v určité tvůrčí krizi. A najednou ukázali, že stále mají obrovský potenciál. (TV záznam.)

Punkové představení. Víc Gombár než Sofokles. Smysluplná adaptace, která obětuje antiku, aby o to víc promlouvala k dnešku. Herecky vyrovnané, skvělá píseň vrcholem představení. (Ze záznamu.)

Příjemně uvolněné, ale i přes krátkou stopáž místy nudící. (Ze záznamu, DRAMOX)

Ano, Dejvické v době své největší slávy bylo k sežrání!
(Ze záznamu, DRAMOX.)

Typická hra pro vrcholné období absurdního divadla, kde forma nabývá vlády nad obsahem. I když tato hra má dodnes aktuální smysl, dal bych přednost autorovu složitějšímu a zajímavějšímu textu; to, co v dalších hrách používá jako prostředek, je zde v roli cíle (pochopitelně, Havel si principy práce s jazykem v této časné hře spíše osahával). V rámci toho, co scénář umožňuje, dosáhlo představení asi maxima možného. (Ze záznamu.)

V centru dění stojí Miroslav Hanuš v úžasné kreaci Jana Wericha, lavírujícího mezi neskrývanou přesnou charakteristikou doby a kompromisem s establishmentem ve snaze neztratit možnost hraní. Ostatní postavy - včetně Holana - mu pouze přihrávají. Představení není rozhodně lidové, místy se noří do oblasti symbolismu, poetiky a enigmatičnosti, kam jsem k svému překvapení nedokázal postavy plně sledovat. (TV záznam.)

65 %. Edukativní pásmo ze života sv. Vojtěcha, proložené písněmi s extrémně aktualizovanými texty a záměrně používanými jazykovými novotvary (reset, chat, vykérkovaný,...) a doplněné realistickým pohledem na bezbožný poživačný lid, tentokrát posunutým do současnosti. Vůbec to nedrží pohromadě. Naivní pseudolidové zobrazení se však postupně posouvá a jádro představení je v zásadě strhující a netriviální, až je příběh dovyprávěn zase s tou edukativní dikcí. Boleslavskému divadlu však vzdávám hold za odvahu takovou hru uvést, a v zásadě povedeně. Za to přidávám deset procent. (Online derniéra.)

Od znamenitého nápadu k dobré realizaci je velký kus cesty. V Ústí rozhodně boduje zajímavé a nosné zachycení příběhu z pohledu "padouchů" i posun děje do současnosti. Také Stí-nad-la a jejich umístění je pěkný fór. Tady pozitiva končí. Vlastní provedení je hodně nedotažené, na půli cesty. Pro děti je potřeba hrát chytře a kvalitně, rozhodně to neznamená menší nároky. Celkový dojem je ovlivněn také extrémně levnou výpravou. (Ze záznamu.)

65 %. Prachsprostý zájezdový kabaret, který sice neklesne pod hranici vkusu, ale větší ambice nemá. Pánové Jiráň a Kořínek (spolu s celou Ypsilonkou) už mají bohužel nejlepší kusy dávno za sebou. Obě dámy vyzařují obrovskou sílu osobnosti, ale jejich stylizace je trochu laciná: Dagmar Pecková jako (Suchého) Teta z Liverpoolu, Bára Hrzánová ... no laciná. (Z TV záznamu na jaře 2020.)

Životopis u nás prakticky neznámého maďarského hitmakera a baviče se odvolává na řadu (v Maďarsku asi obecně známých) peripetií z jeho života. Všichni čtyři vystupující jsou přirozeně uvěřitelní a zejména pro Zbigniewa Kalinu (v roli Rezsö Seresse) hra poskytuje velkou příležitost, kterou herec přesvědčivě využil. Otázky se ale vznášejí nad výběrem této hry, která vzhledem ke zdejší naprosté neznalosti Rezsö Seresse a jeho života postrádá smysl a ve výsledku nudí. (online premiéra v lednu 2021)

To, co inscenátoři nazývají svěžím přístupem a čerstvou hrou napsanou s humorem a nadsázkou (viz videodokument na stránkách divadla), je holý ideologický fanatismus. Extremistický ekoterorismus. Naivní zaslepený pohled bez zrnka invence a uměleckého zpracování. Bez stopy pochybnosti o zobrazované pravdě. Navenek to navíc vypadá jako amatérské představení studentské divadelně-extremistické skupiny. To je politický apel, nikoli kulturní zážitek. (online premiéra v lednu 2021)

Spousta nápadů, udělátek, vychytávek, ale vše je jaksi samoúčelné, přeintelektualizované. Výsledkem je nuda. Představení pro ty, kdo si hrají, nikoli pro ty, kdo se dívají. (Ze záznamu.)

Tak takhle (dál) ne! Kajetáne, spolkla jsem SIM kartu. Humor k popukání! (Ze záznamu, DRAMOX.)

Roztomilé. Nevím, jak děti, ale já jsem se skvěle bavil. To nemá chybu! Poetické, invenční, dokonale řemeslně provedené. (Ze záznamu)

Skvěle napsaná hra ukazující zrůdnost i snadnost totalitních postupů. Z trojice pohledů Arény na historii poloviny 20. století nejlepší. Zapamatováníhodný výkon Aleny Sasínové-Polarczyk ve smutné, opravdově pojaté roli Josefy Slánské a kabaretní pojetí celé inscenace umocňuje silné vyznění. Kolik takových justičních omylů a manipulací jsme od té doby (nevědomky?) viděli, kolika jsme uvěřili (a věříme) a kolika jsme sice úplně nevěřili, ale přešli jsme je s tím, že na každém šprochu je pravdy trochu. A Karlové se mají stále dobře a jen se nám smějí. (Ze záznamu, DRAMOX.)

Zábavná absurdní miniatura.
Dobře zvolené typy a přesně vypointované.
(Ze záznamu.)

Poctivě vystavená a bez slabších míst provedená inscenace. A to není málo, zvlášť u této silné hry. Vždyť si na tom nedávno vylámali zuby J.A. Pitínský i Martin Františák. Nicméně vzpomínám na skvělé představení Hany Burešové s absolventy KALD DAMU v Dlouhé (pravda, už asi hodně pozapomenuté). (Ze záznamu.)

Byl jsem zvědavý na regionální kultovní představení. Viděl jsem telenovelu kříženou s partičkou. Obrovskou fantazii Davida Drábka lze jen obdivovat, ale režírovat vlastní hry je cesta do pekel. Představení by potřebovalo pevný tvar, nekompromisní ruku dramaturga a sebekázeň celé pánské části souboru, zejména pak Jiřího Zapletala. (Ze záznamu, DRAMOX.)

Předloha sama má značné rezervy. Ostravské aktualizace jí pomohly, a kvalitní soubor Arény zajistil, aby se divák nenudil. Výsledný dojem je ale jen mírně nadprůměrný. (Ze záznamu.)

Bizár, jak se dalo očekávat. Velký bizár. A velká slátanina. Strašná slátanina. Ale překvapivě nepřekročí mez dobrého vkusu a také - jak je u Drábka zvykem - se sice pohybuje na hranici kýče, ale tuto hranici (těsně) nepřekročí. Představení se opírá o dobrou hudbu a kvalitní činoherní soubor. Ano, je to spíš hra se zpěvy než muzikál. Přistupte na hru a budete se bavit. Ale nečekejte nezapomenutelný zážitek. Je to kouzlo okamžiku, které rychle vyprchá. (Ze záznamu.)

Marně přemýšlím, co napsat. První polovina snad slibovala docela vtipnou lehkou komedii, druhá polovina však byla nanejvýš trapná, bez nápadu, nesmyslně přehrávaná, i v silvestrovské noci bylo utrpení se na to dívat. (Ze záznamu.)

Nuda, nuda, nuda.
(Působí to jako školní představení.)
(Ze záznamu.)