Vladimír Rogalewicz

Komorní hra, která dobře pojmenovává situaci a pocity dnešních emancipovaných ambiciózních třicátnic, ale ani náznakem neukazuje jakékoli východisko. Soustředěný výkon všech tří aktérek, který musel v malinkém Divadle Troníček silně rezonovat. I záznam stojí rozhodně za shlédnutí. (Ze záznamu.)

64 %. Miniatura, která není plnohodnotným představením. Pokud se na ni dívám jako na vánoční besídku pro blízké přátele divadla, je docela sympatická. Nicméně si nejsem jist, jestli si zasloužila zařazení mezi letošní koronavirové záznamy z archivu. Spíš tam měla zůstat zavřená jako milá vzpomínka pro ty, kdo byli přítomni. (Ze záznamu.)

Spíš 67 %. Toto představení patří k lepším inscenacím této hry. Veskrze moderní, s velkým nasazením celého souboru. Různorodý a zajímavý aparát (velké loutky, maňásci, akrobaté, živá kapela) překvapivě působí organicky a představení ozvlášťňuje. Nicméně ve svém souhrnu tato inscenace spíše nudí, vlastně ničím nepřekvapí. (Ze záznamu.)

Dobře vystižená drobnokresba figurek z ostravského prvorepublikového podsvětí. Vše je ale příliš přímočaré, k pobavení publika, bez hlubšího přediva. (Ze záznamu.)

Poctivě inscenovaný Višňový sad, příjemně se to sledovalo, ale ani tato inscenace Arény nezlomila jakési inscenační prokletí - nenašla poselství pro dnešek, nepřesvědčila o potřebě uvedení. Nicméně je to režijně dobré a herecky vyrovnané a nadprůměrné představení. (Ze záznamu.)

Šibeniční humor s říšskou orlicí nad hlavou a studeným potem v zátylku se střídá s civilními obrázky z života normálních lidí, které historie postavila do rolí těch 294 statečných. To nechcete vidět, protože bohužel celou dobu strašně dobře víte, co bude následovat. Zatím nejlepší Dianiškův opus. Obdivuhodná studijní příprava. Režie bezchybně vedoucí k požadovanému vyznění. Výborná práce s hudbou. Celý soubor zaslouží obdiv. (Ze záznamu, DRAMOX.)

Notoricky známá anekdota Václava Havla je postavena na výkonu herců. Norbert Lichý a Jiří Müller se jí zhostili velice dobře a jejich (a Páclova) inscenace Divadlu Petra Bezruče ostudu rozhodně nedělá. (Ze záznamu.)

Téma hry je z mého pohledu nezajímavé, nudné a hodně ujeté. Může to být generační pohled, ale pro mne je naprosto pokleslé a vzdálené realitě. S tímto pocitem jsem pak jen těžko viděl to, co ostatní hodnotí vysoce pozitivně - herecké výkony i režijní pojetí. Možná jsem neviděl nějakou hlubší rovinu, ale pro mne to představovalo pokleslou zábavu mládeže. (Ze záznamu.)

Skvěle napsané na základě pečlivého studia historických materiálů. Ve své zkratce velmi působivé. Skvělý Marek Císovský v roli Eichmanna. (TV film.)

Viz přesné hodnocení Lukáše Dubského. (Z TV záznamu).

Není to špatné, ale mezi představeními Arény to patří k podprůměru. Těžkou filozofickou hru se nepodařilo odlehčit, jak to dokázala Hana Burešová v Dlouhé. Ukřičené. Závěr už byl nestravitelný - zdlouhavý a nudný. (Ze záznamu.)

Mohu hodnotit televizní přepis? Zdá se, že je hodně věrný divadelnímu představení, a díky svým možnostem ho někdy i posune dál. Obdivuhodně kompaktní, kondenzované a působivé představení. Tomáš Vůjtek a Ivan Krejčí tuto problematiku představili skvěle. Klobouk dolů před všemi herci. (TV film.)

Skvělá fraška - zejména dobře dramaturgicky i režijně vystavěná a dokonale zvládnutá herci bez hloupého exhibování. Viz výstižné hodnocení Jiřího Landy. (Ze záznamu.)

Surrealisticko-punková směs nesmyslných blábolů a banalit, která směřuje odnikud nikam. Ani skvělí herci to nezachrání. (Ze záznamu.)

Rozjezd je pomalý a nezajímavý, i v Shakespearovi by se dnes mělo škrtat. Druhé dvě třetiny jsou skvělé. Vedle dobře promyšlené režie tomu výrazně napomohl kolektivní výkon všech herců. Už jsem to tu, myslím, psal: Aréna připomíná Činoherní klub z doby jeho největší slávy. (Ze záznamu. Děkuji divadlu, že záznam uvolnilo!)

Pohled roku 2020 (a ještě ze záznamu) je nefér. V roce 1989 to mohlo působit odvážně. V roce 2010 už to jistojistě byla šmíra a kýč na druhou. Překvapivě nejsvěžeji působí aktualizace z doby inscenace. Jiří Žáček se v tom naprosto ztrácí, hudba působí nepůvodně a neinvenčně (tím nemám na mysli mnohé citace, ale Mertův vlastní vklad), režie umocnila nudu. 40 % je zde vlastně dobré hodnocení (nejvíce za mikrostudie jednotlivých ptáků). (Ze záznamu.)

Nepříliš povedená dramatizace, s velkým množstvím střihů a často důrazem na levné scény. Režie je nezajímavá, neinvenční, popisná. Herci to v takové inscenaci mají těžké. Poslední čtvrtina celkovému dojmu hodně pomohla. Nicméně na představení asi hodně rychle zapomenu. (Ze záznamu.)

Moc dobrý záměr zůstal v půli cesty. Představení probíhá formou estrádních vystoupení a stand-upů, které mají proměnnou (spíše dobrou až výbornou) kvalitu, nic je ale nespojuje. Představení nemá dostatečně nosný příběh a naprosto mu chybí gradace a závěrečné poučení ("to take home"). Jedná se o těžké téma, zuby si na něm vylámal bohužel i Jiří Havelka. Pozitivně hodnotím aktuálnost některých vystoupení (např. předávání Oskarů). Pro mne tento večer znamenal objev skvělé jazzové zpěvačky Pavlíny Matiové. (Divadlo Archa, Praha, 18.9.2020)

Tato inscenace zůstala za očekáváním. Neurazí, ale chybí jí náboj. Herecky (a pěvecky) značně nevyrovnané.

Natálie Řehořová září ve hře, která za to bohužel nestojí. Děj se vleče extrémně pomalu, protože není, o čem hrát. Tentokrát nefunkční hudba a nepovedené propojení do současnosti.

Dnešnímu divákovi chybí v antických tragédiích morální poučení - vše se děje z vůle bohů nebo podle věštby.Člověk nemůže nic změnit. Proto se s nimi všichni inscenátoři značně potýkají. Janu Fričovi se to v ND podařilo nečekaně dobře. S pomocí zkrácení i aktualizace dokázal celý příběh mimořádně srozumitelně odvyprávět. Na úspěšné inscenaci mají obrovský podíl i scénograf, autorka kostýmů, autor/interpret hudby a zejména všichni herci v čele s Pavlem Baťkem, kteří se s režijním pojetím dokonale ztotožnili.Inscenaci by ale prospěla větší autocenzura Jana Friče,jehož invence přetéká únosnou mez.

Skvělá režie plná drobných schválností a vtípků, znamenitý hudební doprovod (i když bych to hudbou úplně nenazýval), zajímavé využití rapu místo chóru a zejména skvělí Dastík, Josefíková a Bor. Nicméně (stejně jako většina antických her) nemá tato tragédie přílišný přesah pro současníky.

V zásadě průměrný text přiživující se na slavném jméně. Divadelní zážitek z představení udělal režisér a zejména obě herečky, které na sebe navíc mimořádně slyší.

Ano, zvláštní hra prominentního britského scénáristy, která geniálně míchá reálné události z Bulgakovova života a fikci. Libeňská inscenace je značně přitažená za vlasy (jak to asi musí být), trochu v tarantinovském duchu, a pravděpodobně dost ztratila při sledování ze záznamu. To naopak umožnilo online vyhledávat naprosto nezbytné informace, které by mi asi v divadle chyběly; bez nich nelze inscenaci pochopit. (Záznam ze streamu.)

Chybí odvaha zbavit se některých zdánlivě skvělých skečů; kdyby to bylo o půl hodiny kratší, dal bych 100 %. Mnoho těch situací si umím představit i v heterosexuální komunitě dnešních čtyřicátníků. O to lepší. Režijně a zejména herecky skvělé!