Vladimír Rogalewicz

Rozpaky. Nepochopení.

Víc Nebeský než Ibsen, posuny (nebo spíš vypreparování až na kost) jsou ale smysluplné. Nebeský našel k Ibsenovi klíč a v každé další inscenaci ho už jen trochu upřesňuje. Tento výsledek je zatím nejlepší. Spousta detailů ve scénografii, kostýmech, hudbě, vedení herců, které se jednotlivě zdají být nesmyslné a bez vztahu k inscenaci, ve svém součtu znamenitě působí.

Skvěle vystavěné představení založené na herectví a důrazu na Ibsenově textu. Dokonalý dojem narušovala pouze scéna, která jakoby k té hře vůbec nepatřila. Herci ale byli natolik přesvědčiví, že ta scéna byla vlastně nadbytečná a divák ji nevnímal. (Ze záznamu, mimochodem velice kvalitního.)

Jalové pseudofilozofování bez valného smyslu, které je nakonec apoteózou hospodského světového názoru, který má pro všechno jednoduché (a radikální) řešení, a také oslavou prezidenta Zemana coby autentického reprezentanta lidu. To je pro radost (ve Studiu hrdinů velmi intelektuálního) publika doplněno několika bonmoty. Co naplat, že je text umně inscenovaný a obdivuhodně interpretovaný, když se jedná o bohapusté žvanění.

Viz můj blog (https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/predstaveni-coby-soukroma-terapie-reziserky).

Skvěle napsaná hra v dobré režii a v excelentním podání pánů Šťastného a Bora. V současné mezinárodní situaci se člověk neubrání, aby si do jednotlivých postav nepromítal žijící osoby; to vede k různým asociacím, které rámec hry výrazně překračují a nejsou zrovna příjemné. Inscenátoři nemohli v roce 2019 vědět, jak aktuální a apelativní text uvedli na jeviště stísněného prostoru Violy. Díky jim za to! A rozhodně doporučuji!

Oldřich Vlach a Jaroslav Satoranský, částečně i spolu s Markétou Frösslovou, udělali z této trochu zaprášené komedie divadelní zážitek. Příjemně strávený večer. Plně splnilo očekávání. (Záznam ze streamu, 13.4.2020)

Chybí odvaha zbavit se některých zdánlivě skvělých skečů; kdyby to bylo o půl hodiny kratší, dal bych 100 %. Mnoho těch situací si umím představit i v heterosexuální komunitě dnešních čtyřicátníků. O to lepší. Režijně a zejména herecky skvělé!

Smekám před oběma soubory, jak se vyrovnaly s oblastí vlastní tomu druhému z nich. I když jde v podstatě o řadu skečů, celkový příběh to má. Pro mne ale spíš jednorázová kuriozita.

Cituji z výstižné recenze Jana Kerbra v Lidových novinách: "Nesnadno se mi to píše, ale výsledek sympatického snažení nepovažuji za příliš zdařilý. Obávám se, že ten, kdo si hlubokou, tísnivou, a přitom se stylovou lehkostí napsanou prózu oblíbil, bude pociťovat deficit poněkud klopotné a stylově rozhárané divadelní verze oproti předloze. ... B.Kaňoková na jevišti ... dodává hrdé dívce, jistě v intencích režijní koncepce, občas polohu až infantilně divokou, ... působí jako neřízená střela. ... Přiblížit velké dílo české literatury je jistě záslužné, inscenace může mít pozitivní edukativní efekt, za předlohou ovšem citelně zaostává."

Velice nesourodé, s prudce sestupnou tendencí během celého večera. Pokud jsem byl o přestávce v rozpacích nad tím, co jednotlivé části spojuje a v čem je poselství, po přestávce byl nejdříve "deník služky" zlouhavý až k nepřežití (jak lze ovšem od J.A. Pitínského očekávat) a Ivan Diviš byl jak z jiného světa, to není můj šálek čaje. Jsem v díle I. Diviše nevzdělaný; nevím, nakolik byl výběr reprezentativní; pokud ano, pak nechápu tu gloriolu. Celkově představení nesplnilo očekávání vyvolaná publicistikou a recenzemi; překvapivě ale zůstává jakýsi dojem, nad kterým zdaleka nelze mávnout rukou.

Staří dobří Buchty a loutky. Hravé, poetické a havlovské. (Ze záznamu.)

Derniéra. Příběh mě nezaujal a víceméně nudil. Ovšem všechny smysly zaměstnalo jevištní kouzlení (jak to zde někdo nazval). Skvělá scéna Dragana Stojčevskiho, detailní práce s rekvizitami, kde jste stále překvapováni, jak je lze ještě využít a nakolik jsou všechny maličkosti mnohonásobně propojeny, zobrazovací i zvuková technika, to vše ovládané herci přímo před publikem (většinu detailů si uvědomíte až zpětně). Michal Dočekal zde ukázal své vrcholné režisérské umění a trojice herců skvělou souhru.

Další skorokabaret v Dlouhé. Jeho textem jsou ovšem Brechtovy velice pravdivé, působivé a stále aktuální postřehy o emigraci z roku 1941, proložené mrazivými songy ve stylu berlínských kabaretů. Znamenité, vřele doporučuju!

V záhlaví uvedená charakteristika představení je všeříkající. Text trochu sklouzává do intelektuálna, ale udrží pozornost do konce. Skvělá herecká kreace Jana Mazáka. Nejzajímavější je na té hře nakonec to, že ji napsal německý spisovatel; a musí mít Hrabalovo dílo moc rád. Nicméně z Hrabalova díla vybral jednotlivosti a nepostihl ducha jeho tvorby.

Inscenace je hodně doslovná, ale decentní. Všemu vévodí životní herecký výkon Elišky Balzerové. První polovina překvapí vysokým standardem celé inscenace v tomto jinak podbízivém divadle a znamenitým herectvím všech dalších herců. V druhé polovině se však někteří herci v čele s do té doby bezchybným Davidem Novotným přeci jen začínají pitvořit. Při představení jsem si uvědomil, jak znamenitého a (zatím) nedostižného dramatika jsme měli v osobě Jiřího Hubače.

Velice tradiční ztvárnění známé grotesky, ovšem při kvalitách souboru Divadla v Dlouhé se jedná o herecký koncert. Mě to k vysokému hodnocení tentokrát stačí.

V Ostravě jistě kultovní představení, zakalený zrak... Nebýt závěru, myslel bych si, že to bylo dokonalé. Vzpomněl jsem si na inscenace Činoherního klubu z doby největší slávy. Poslední čtvrtina ale přeci jen náhle ztratí rytmus a bere si berličku vynuceného smíchu bulvární komedie, závěru bohužel chybí noblesa. (Záznam ze streamu, 11.5.2020)

Pánové (a dáma) nezklamali. Příjemně strávený večer v milé společnosti Buchet a loutek.

Vše už dokonale popsal Jan Pařízek.