Vladimír Rogalewicz

I připravenému divákovi chvíli trvá, než přijme poetiku představení. Pokud se ale poddá R. Wilsonovi, nelituje. V představení je dokonalá souhra všech složek - scény a kostýmů, světel, hudby, herecké akce i mluvy, vše je přísně stylizované a podřízené vyznění hry. Herci ukázali, že dokážou přesně vyhovět představám režiséra. Jako vždy výborná paní Červená. Událost sezóny.

Apoteoza Janáčkovy hudby. Vše ostatní hudbě slouží, takže si člověk téměř nevšimne, jak dokonalý je text, režie, kolektivní herecký výkon. Žhavý kandidát na nejlepší inscenaci roku. (Archa, Praha, 10.12.2011)

Divadlo žije! Bravo! (Archa, Praha, 13.4.2012)

Generační výpověď nás narozených v 50. letech. Lépe už to nešlo. Ano, to jsme my. Srdcová záležitost.
(Objektivně bych musel ubrat, zejména druhá polovina si zasloužila razantní zásah dramaturga. Ale stejně by hodnocení zůstalo vysoko, někde kolem 85 %.)

Na plný počet procent by stačil už jen výkon Lucie Žáčkové. Znamenitě však hrají všichni herci, pod neokázalou, ale promyšlenou a detailní režií Ladislava Smočka. Silný text a neexperimentující, ale obrovsky soustředěné herecké divadlo stačily na jeden z mých největších divadelních zážitků posledních sezón.

Soustředěný výkon celého souboru. Znamenitý režijní výklad, který klade na herce velké nároky. Jednotlivé postavy jsou vykresleny jako pitoreskní figurky. Herecký koncert Josefa Jelínka, Norberta Lichého, Pavly Gajdošíkové, Sylvie Křupanské... (Pozn. Návštěva Aranských osrovů i Connemary jistě výrazně posunula vnímání celé hry. je to velký zážitek - doporučuji!) (Divadlo v Celetné, Praha, 26.11.2013)

Skvěle napsaná hra ukazující zrůdnost i snadnost totalitních postupů. Z trojice pohledů Arény na historii poloviny 20. století nejlepší. Zapamatováníhodný výkon Aleny Sasínové-Polarczyk ve smutné, opravdově pojaté roli Josefy Slánské a kabaretní pojetí celé inscenace umocňuje silné vyznění. Kolik takových justičních omylů a manipulací jsme od té doby (nevědomky?) viděli, kolika jsme uvěřili (a věříme) a kolika jsme sice úplně nevěřili, ale přešli jsme je s tím, že na každém šprochu je pravdy trochu. A Karlové se mají stále dobře a jen se nám smějí. (Ze záznamu, DRAMOX.)

V této sezóně mám štěstí na mimořádná představení.Terminus,to je především úžasný veršovaný text se silným tarantinovským nábojem,dokonale přebásněný Ester Žantovskou.V kontrastu je inscenovaný na prázdné scéně v naprosto civilním stylu: tři postavy,tři monology,tři příběhy jedné noci.Devadesát minut jsem poslouchal bez dechu a nevěděl,jestli se mám soustředit na silný děj,znamenité herce,nebo čistou krásu drsných úderných veršů.Když má pozornost nepatrně opadla,přišel závěr,v němž se příběhy smysluplně uzavřely a který mě opět pohltil.Nenápadné představení je kandidátem na inscenaci roku.

Viz hodnocení Lukáše Dubského, kde je téměř vše. Představení mě ale překvapilo hlavním spojovacím motivem a jeho aktuálností a závažností. To jsem z jednotlivých hodnocení předem nedokázal vyčíst. Doporučuju - na toto představení budete dlouho vzpomínat!

Martin Františák pouze převyprávěl notoricky známý příběh, herci ho pouze beze snahy o cokoli neobyčejného odehrály. Jak strhující! (Divadlo v Dlouhé, Praha, 16.10.2014)

Mrzí mě, že jsem toto představení viděl týden po uzavření ankety. Určitě by si nominaci zasloužila Marie Štípková, Martin Františák za režii i Marek Cpin za kostýmy. Znamenitá byla souhra celého souboru! Moderní divadlo, někde mezi Pařízkovou Komedií a Mikuláškovým Zábradlím, ale vše je tu na rozdíl od jmenovaných scén laskavé a slouží účelu. Do takového divadla je radost chodit - kladenský magistrát ale už zřejmě rozhodl o jiném směřování této scény. Škoda!

Esence imaginace. Úžasný oživlý svět andrsenovských postav v životě (dětství) herců Divadla Na zábradlí. Inscenace sezóny!
(Pozn. tentokrát (konečně!) nevítězí forma nad obsahem, ale nezištně mu slouží. Herecky jako obvykle stoprocentní. A obrovský podíl na zdařilé inscenaci má (jak jinak) Marek Cpin.)

Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček děj nejen přenesli do současnosti, ale zhutnili až na dřeň. Vzniklo znamenité představení, které působí autenticky zejména v prostředí vesnické hospody (4. kategorie). Drsný a nelichotivý obraz venkova. Znamenité kostýmy. Herecky vyrovnané a skvělé. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 10.1.2018)

Zprávy o této produkci ve mne vyvolávaly zvědavost i strach, aby to nakonec nebylo jenom snobské. Představení mě ale oslnilo. Především neskutečně přesně vystihlo charakter knihy. Navíc zejména díky Vladimíru Javorskému a Kamile Polívkové jde o skutečně mimořádný zážitek.Představení je dokonalé: nic nechybí, nic nepřebývá. Také Eva Novotná je Javorskému rovnocennou partnerkou, vše je doplněné podmanivou hudbou, skvělou stínohrou, znamenitým světelným designem. A to snobské degustační menu je především důmyslně využito pro navození prostředí a atmosféry; za víc komentářů nestojí, a to je dobře.

Skvělá dramatizace šitá na tělo souboru. Znamenitý kolektivní herecký výkon.