Vladimír Rogalewicz

Velmi slušně provedená inscenace ze strany herců (s výjimkou D.H.) i režie. Není však jasné, proč se vůbec tento kus v dnešní době hraje. Řeší nezajímavé problémy, působí fádně a závěr přináší pouze nudné monology bez jakékoli katarze. Portrét rodiny velkokapitalisty jak vystřižený z učebnice marxismu. Přehrávání Dagmar Havlové k nevydržení.

Duševně rozervané, zdlouhavé a "rozmazané" jako všechny Páclovy režie, avšak výsledek je pouhá ilustrace, ani jedna postava nedokáže přesvědčit, že to skutečně prožívá, tady a teď. Scéna jakoby z úplně jiné hry, a navíc nenápaditá a nepodporující hereckou akci. V řadě inscenací Racka, které jsem viděl, ta nejnudnější. (online premiéra v červnu 2021)

Znamenitá inscenace, herci Divadla v Dlouhé hrají jak o život, ale nevyváží to prázdnotu a nudu Drábkova textu.

Další vítězství formy nad obsahem. Dobře rozehraná partie se vzápětí nějak rozplizne a nespěje k vůbec žádné katarzi. Nejsem si jist, jestli by to Milan Kundera považoval za poctu... (Archa, Praha, 17.4.2016)

Paralelou mezi ruským "zbytečným člověkem" a dnešní generací nerozhodných mladíků udělali Frič s Ferenzovou objev a pojmenovali jev, který je nanejvýš aktuální. Vlastní představení: první polovina zajímavá s několika velice působivými obrazy, druhá polovina to zcela zabila.

Vlastnímu představení lze těžko něco vyloženě vytknout, scéna, kostýmy, hudba i režie jsou nevýrazné, ale kultivované. Kryštof Hádek uvěřitelný. Avšak hra sama je tak slabá a bezobsažná (na úrovni tlachání u kadeřníka nebo v podřadných ženských časopisech), že shodila vše, včetně herectví Ivy Janžurové. Nedoporučuju!

Soubor doplněný o několik hostů je jako obvykle mimořádně muzikální a skvěle swinguje.Spojovací text je ale řídký a hloupý.Snaha o výchovně-vzdělávací rámec je díky naivitě a edukativnosti téměř nesnesitelná.Rozhodně se nejedná o divadelní hru;na formu by dobře seděl název text-appeal.Autoři však nedodržují ani jeho pravidla: v chytrém textu vše jemně naznačit a dát divákovi iluzi, že na souvislosti přišel sám (což dodnes znamenitě umí Jiří Suchý).Přes dobrou hudební složku hodnotím představení jako promarněnou příležitost a zájemcům o swing doporučuju Havelkovo představení v Národním divadle.

Poprvé nedokážu body přidělit, tato inscenace se s mým vkusem a mým vnímáním estetiky zcela minula. (Je to mým věkem lehce nad 60? To by ale bylo pro generaci 20-30 smutné a nelichotivé.) Systém nedovoluje uložit komentář bez bodového hodnocení - proto těch 50 bodů jako výraz tápání. Takto snad té inscenaci neublížím, když jí nerozumím. Tvůrci hrají jako o život a dokázali, že pro ně není problém připravit inscenaci zcela na úrovni Tarantinových filmů. Podobně jako v těch filmech v tom ale není žádné poselství, žádná estetika, jen naprostá dekadence.

Představení přesně popsal Michal Novák - já jen na rozdíl od něj hodnotím celkově mnohem níže, 50 % je spíš za spoustu dobrých jednotlivostí, než za celkové vyznění (to by dopadlo výrazně hůř). Ten kus - přes všechno snažení celého týmu - nestrhne, divák ho vnímá více rozumem než citem.

Zajímavě zvolený projekt, spousta zajímavých jednotlivých nápadů, ale nějak to nedrží dohromady. Body jsou pro pětici zajímavých, sehraných a nadšených mladých herců.

Obrovské zklamání. Předně to není muzikál, ale sled starších i novějších písní D.Bowieho se spojovacím textem bez hlavy a paty (ony ani texty těch písní nejsou žádný poklad). Hudebně je to pro milovníky koncertů ve sportovních halách, ani komorní prostředí Komedie tomu nepomohlo. Hodnocení je pro inscenační tým - předně byla skvělá celá čtveřice hlavních představitelů (Orozovič, Stárková, Smolárik, Horáková), dobrá byla doprovodná skupina, režie, kostýmy. Jen to celé dohromady nic neříkalo, zůstalo to chladné, nepůsobivé a zapomenutelné. (Opět potlesk ve stoje - to je však vizitka publika.)

Představení má dvě naprosto různé poloviny. Ta první je intelektuálně zajímavá, i když poněkud zdlouhavá (těch televizních debat už bylo přesmoc). Druhá je úlet plný neopodstatněného násilí, nesmyslného akčního děje, atd. I když se i zde objevují zajímavé momenty, například setkání s bývalou láskou. Neinvenční hudba na hranici snesitelnosti. Celé to dělá dojem křečovitého vymýšlení, jak navázat na nosný nápad Don Quijote=moderátor televizních debat.

Představení bez invence pouze plní požadavek na představení pro vinohradské abonenty. Problém je zejména ve scénáři; Jan Vedral se bohužel snažil zahrnout z knihy co nejvíce, a výsledkem je rychlý sled kratičkých výjevů, které nedávají možnost hlubší studie, jsou pouze popisné. Režie je hodně konzervativní, hodně staromódní. I když herci hrají se zřejmou chutí, nemají příliš prostoru. Neurazí, nenadchne. (Záznam ze streamu, 28.3.2020.)

Předvídatelné, nepříliš původní, prvoplánové. Nicméně slovenština v pražských divadlech pomalu mizí a slovenská sekce Divadla v Dlouhé je obecně herecky nadprůměrná. (Záznam ze streamu, 31.3.2020)

Z pohledu diváka nepříliš invenční inscenace, která pravděpodobně bavila mnohem víc inscenátory než publikum. Nuda jako v rozlehlých ledových pláních Antarktidy. (Záznam ze streamu, 1.4.2020; dojem může být trochu zhoršen špatnou kvalitou záznamu.)

Milé (jako vše od B+L).
Nicméně víc o řemeslu než o vlastním obsahu.
Tmavý záznam ubírá velké množství kouzla.
(Ze záznamu 17.4.2020)

Klasická opereta kvalitně provedená po hudební stránce. Úpravy spojovacích textu však postrádaly byť jen stopy lehkosti přelomu 19. a 20. století a doslovná režie a podbízivé hraní byly daleko za hranicí vkusu. Nedůstojné pro NDMS. (Záznam ze streamu, 25.4.2020)

Nepříliš invenční agitka, která se ke konci pomalu mění v předmět své kritiky. Je to upachtěné a aktivizmus z toho čpí na všechny strany. Cíl je splněn, záměr všichni chápou, ale totálně chybí závěr, vyvrcholení, the message to take home. (Záznam ze streamu.)

Poměrně kultivovaná produkce průměrného a nepříliš nápaditého muzikálu. Ruší časté střídání scén i velký prostor věnovaný zcela okrajovým postavám. Neurazí, nenadchne. (Záznam ze streamu, škoda poškození zvukové stopy v druhé části záznamu. 26.4.2020)

Upocená snaha DnV se s texty Václava Havla nepotkala. Havlovy hry se vzpírají prvoplánovému výkladu, ale toho si přeci musí být dramaturg vědom. (Záznam ze streamu, 12.5.2020)

Prudká modernizace, která se na začátku zdá funkční a vyvolává značná očekávání, následně s sebou odnese veškerou poetiku a představení končí jako estráda. (Záznam ze streamu)

To představení neurazí. Prakticky všichni se snažili (od Ondřeje Soukupa přes scénografii, kostýmy, choreografii, režii až po většinu herců). Bohužel je to vše bezúčelné, bez jakéhokoli smyslu a poselství, a tak je výsledkem spíš velký kýč než umění. (Záznam ze streamu, 15.6.2020)

Nepříliš povedená dramatizace, s velkým množstvím střihů a často důrazem na levné scény. Režie je nezajímavá, neinvenční, popisná. Herci to v takové inscenaci mají těžké. Poslední čtvrtina celkovému dojmu hodně pomohla. Nicméně na představení asi hodně rychle zapomenu. (Ze záznamu.)