Vladimír Rogalewicz

Extrémně pomalé tempo, od poloviny ještě dále zpomalené rozsekáním na kratičké epizody proložené dlouhými zatmívačkami. HaDivadlo hraje Maloměšťáky ve velmi úsporné verzi, kde proškrtání vede místy až ke ztrátě souvislostí. Dost hrozné je použití vysoké hladiny hluku. Režie je celkově velikým zklamáním. Oproti tomu herecky není představení co vytknout. (TV záznam. Ivan Buraj režíroval i záznam a ani ten se mu nepodařil - kamera prakticky stále zabírá velké detaily, klouže i mimo postavy a nedává divákovi možnost udělat si představu o celé inscenaci a vybrat si, na co se chce soustředit.)

Ze všeho nejvíc to připomíná videoklip.Místo kouzla neopakovatelného okamžiku,radosti z bezprostřednosti a unikátního osobního setkání v divadle představení nabízí přetechnizovanou,zmechanizovanou a na efekt zaměřenou prefabrikovanou show,kde je každá milisekunda předem předprogramovaná.To platí i o Janu Cinovi,jemuž lze sice závidět kondici,ale není to nevinný a zvídavý Malý princ,spíš akční postava z nějaké pubertální gamesy.Inscenátoři po divákovi nežádají,aby filozofoval s Malým princem,ale aby obdivoval,co dalšího v každé vteřině vymysleli.Představení překročilo hranici kýče.(Ze záznamu.)

Na můj vkus příliš edukativní (i když ve škole by takový praktický výklad děti asi hltaly). (Ze záznamu.)

Poctivý a vcelku sympatický pokus o hrabalovské představení, které ale končí, jak je tomu u Hrabala často, trochu nudným blábolením. Jak to Jiří Menzel dělal, že vždy dokázal inscenovat Hrabala zajímavě, netriviálně a s přesahem? Toto představení ukázalo, že to vůbec není jednoduché. (Ze záznamu.)

Pokud by Kytici takto ztvárnili venkovští ochotníci, setkali by se s velikým uznáním. Od profesionálního divadla čekám mnohem více. Příběhy ztratily kouzlo částečným převedením do prózy a krácením i doplňováním děje. Pro koho to bylo určené? S životem mladých neměla pseudolidová výprava nic společného. A my starší bychom rádi očekávali nějakou aktualizaci nebo nový výklad, nikoli jen pouhou ilustraci. Tak mé hodnocení jde pouze za herci - ti si zaslouží potlesk. (Ze záznamu.)

Tohle rozhodně není můj šálek kávy, téma je zcela mimo můj kulturní obzor. Proto jsem nedokázal ani ocenit kulturní odkazy - prostě proto, že jsem je neznal. Jeden z textů, které se Tomáši Dianiškovi vymkly z rukou a v nichž postrádám autorský kritický pohled. Nicméně herecky je představení velmi zdařilé a v poslední třetině to z toho neskutečného zmatku začíná dostávat srozumitelné a apelativní obrysy. (Ze záznamu.)

Totální slepenec, naivní a aktivistická splácanina nejrůznějších a nejbizarnějších informací, názorů a zavádějících teorií, s nimiž jsme se mohli v posledních letech setkat. S každým budou některé z nich rezonovat. Jako takové to nenudí, má to jistou dramatickou linku a dramatické vyvrcholení. Vespod je ale cítit záměrně jednostranný, totálně nevyvážený výběr fakt, který má fanaticky environmentální podtext. Nejsem si jist, jestli taková agitka podprahově neškodí. (Ze záznamu, DRAMOX)

Hra podle knihy kultovního regionálního autora. Nepříliš povedená adaptace - spíš rozhlasová hra než plnohodnotné jevištní dílo. Také zcela abstraktní scéna mě nepřesvědčila. (online premiéra v prosinci 2020)

Promarněná příležitost. Zajímavý nápad, rozpuštěný v banálním scénáři, umocněném autorskou režií. Větší část nuda. Nejvíce se bavili sami herci :-)

Na téma nevěstinců z doby mezi světovými válkami existuje řada divadelních her a filmů a tato inscenace patří k těm slabším. Nevěrohodný příběh je inscenován způsobem, kterému chybí patřičná nálada, esprit, drajv, nostalgie. Nevýrazná nudná hudba i scéna a nepřesvědčivá režie. Nicméně herci (hlavně dámská část souboru) hrají s obrovským nasazením. (Švandovo divadlo, Praha, 17.3.2022)

Ta hra nemá dnešnímu divákovi co říct a režijní pojetí to jen zdůraznilo. Příjemné bylo poslouchat moderní veršovaný text, ale kde chybí obsah, ani forma nepomůže. První polovina je totální nuda, druhou oživily skromné režijní nápady, závěr je nelogický. Hraje se na nezajímavé scéně, a tak poměrně slušné herecké výkony přicházejí vniveč. Pokud by to chtěl ještě někdo inscenovat, musí najít nosnou aktualizaci a opravdu zajímavou režii.

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Cituji z výstižné recenze Jana Kerbra v Lidových novinách: "Nesnadno se mi to píše, ale výsledek sympatického snažení nepovažuji za příliš zdařilý. Obávám se, že ten, kdo si hlubokou, tísnivou, a přitom se stylovou lehkostí napsanou prózu oblíbil, bude pociťovat deficit poněkud klopotné a stylově rozhárané divadelní verze oproti předloze. ... B.Kaňoková na jevišti ... dodává hrdé dívce, jistě v intencích režijní koncepce, občas polohu až infantilně divokou, ... působí jako neřízená střela. ... Přiblížit velké dílo české literatury je jistě záslužné, inscenace může mít pozitivní edukativní efekt, za předlohou ovšem citelně zaostává."

55 %. Chytře vymyšlená hra o milostných problémech padesátníka. Text by ale potřeboval zásah dramaturga, většina scén by byla údernější, kdyby byla výrazně zkrácena. Zcela nadbytečné bylo i dvoje natahování konce. Sokolova inscenace má dvě naprosto rozdílné poloviny. K první zcela nekulturní (mimo jiné i naprosto nedivadelní ledabylou mluvou) mohu říct jenom: proboha, tak ne! Cítil jsem se, že jsem zabloudil někam, kam rozhodně nepatřím a patřit nechci. Druhá polovina už je ale standardní situační hořká komedie s výborně vystiženými charaktery a znamenitým herectvím dvojice Fridrich-Gondík (a Sawa!).Činoherní klub má velmi sestupnou tendenci!

Naprosto skvělá Pavlína Štorková, která expresivně vystřídá mnoho poloh a během 100 minut představení nemá ani chviličku na vydechnutí. Podle Pavla Širmera má divák možnost prožít silné emoce; nevím, co prožíval on, ale u mne ten text žádné emoce nevyvolal. Často je těžké ho vůbec sledovat. Před návštěvou jsem si o Sylvii Plath i Tedu Hughesovi přečetl alespoň na (anglické) Wikipedii. To stačilo k tomu, abych si uvědomil, že autor příběh básnířky víceméně zneužil k tomu, aby vyvolal určitou náladu. Co se mu k tomuto účelu nehodilo, to prostě vypustil. (Podobný přístup, jako měl v kacířských esejích.)

Chladné, vykalkulované, neruské, duchem německé. Inscenace připomíná tvorbu Divadla Komedie pod vedením Dušana Pařízka. Emočně jsem se s ní zcela minul. Derniéra. Skoro škoda. To představení není tuctové a dle reakcí na této stránce má své publikum. A je také nutné zdůraznit, že jak Diana Šoltýsová, tak soubor kladenského divadla hrají skvěle; ten soubor mě prostě překvapuje, jak dorostl do kvality.

Nevím, zda je to již v textu nebo to způsobila režie, ale tento kus dělá mnohem slabší dojem než většina Havlova díla. Minimálně tomu chybí ta matematická přesnost při opakování situací a replik s posunutým významem.

Výborně vybraný a vysoce přitažlivý projekt (a jsem si jist, že v přípravě představení byl dokonale zmapován). Vedle toho skvělí tanečníci. Podrobné poučení diváků před představením (v tisku i v rozdávaném programu). Výsledek ale nepřesvědčí. Není to můj šálek kávy, resp. představení se zcela míjí s mým vesmírem. Možná proto, že jsem nikdy nehrál žádnou počítačovou (bojovou) hru? Nevím. Ale podle vlažného potlesku se zdálo, že to nepromluvilo ani k výrazně mladší generaci. Ani rozpravy dětí mě nešokovaly, v pre-pubertě jsme vedli podobné... Nicméně za vidění to rozhodně stojí, už jen pro možnost důkladného seznámení s touto problematikou.

Anotace zve na úplně jiné představení, realita je nesrovnatelná. Toto představení bych čekal spíše v Kalichu. Společenská konverzace výhradně na explicitní sexuální témata mě vysloveně nudila, navíc mi připadala naprosto nereálná (to se dnes mladí na návštěvách fakt takto baví?). Odlišnost (a neznalost) britského soudního prostředí je další překážkou. Nicméně herecká souhra je excelentní.