Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 14 % (89)
Helena Grégrová: 15 % (406)
Jan Pařízek: 15 % (326)
Lukáš Dubský: 15 % (275)
Michal Novák: 15 % (262)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.11.2012)
Znamenitě vybraná hra pro Stanislava Zindulku, který toho dokázal stoprocentně využít. Vyvážené představení je postavené na výborném, moudrém a zajímavém textu a na hereckém výkonu obou protagonistů. Po dlouhé době jsem byl v divadle dojatý. Doporučuji!
(zadáno: 18.12.2012)
To snad ani nejsou MDP!!
Největší devizou inscenace je režie, hudba a zejména skvělá choreografie. Herci působí jako sehraný tým, sborové scény berou dech. A režie Pavla Kheka - nová hvězda vychází. Podstatou diváckého zážitku jsou emoce, a ty inscenace poskytuje hojně a ve velice čisté podobě. Z individuálních hereckých výkonů stojí rozhodně za zaznamenání zejména Vasil Fridrich. Body srážím za závěr - konec (války) jako by inscenátory už nebavil a skok do 50. let je vysloveně násilný.
(zadáno: 18.10.2013)
Hold třem architektům ze zlaté doby pražské architektury. Dokonalé vystižení charakterů. Jednotlivosti třeba trochu ruší, ale jako celek je to téměř dokonalé.
(zadáno: 1.11.2013)
Ze všech Mikuláškových inscenací jsou nejpůsobivější ty ostravské.
Tento možná až příliš drsný příběh zpracoval dokonale; vše je podřízeno požadovanému dojmu na diváka. (Divadlo v Celetné, Praha, 31.10.2013) Pozn.: doslovné aktualizace mě také rušily, ale na hostování v Praze jich bylo minimálně (pravděpodobně už jsou vyškrtané).
(zadáno: 19.12.2013)
Obrazy jak z pláten vlámských malířů. Po výtvarné stránce (kostýmy, scéna) nejlepší představení poslední doby, Franzova hudba kandiduje na počin roku. Herecky (zejména díky propracované režii) bezchybné. Ve druhé polovině představení přeci jen trochu ztrácí tempo, na vysoké hodnocení ale rozhodně dosáhne.
(zadáno: 4.3.2014)
Nebeský Ibsena umí. Velice silné představení. V první řadě znamenití herci - neobvykle soustředěně hrající Jan Vondráček a tentokrát přesvědčivá Lucie Trmíková. Velmi neobvyklá funkční scéna, jako obvykle u Nebeského mimořádné kostýmy, dobře použitá hudba. Jen ten příběh je trochu rozvláčný (i když z něj Nebeský - pravděpodobně hodně díky škrtům - dostal maximum).
(zadáno: 19.6.2014)
Herecky nadprůměrné, režijně dobře zvládnuté představení. Avizované vulgarity se příliš nekonají, Joskův výborný překlad i předchozí překlad Pellarových slouží hře stejně dobře. To, co šokuje, není mluva, ale cynické psychické vzájemné deptání obou manželských párů. Další představení, kterým Petr Svojtka cíleně přivádí do maloměstského prostředí MDP zajímavější repertoár. Je zřejmé, že to hereckému souboru svědčí.
(zadáno: 15.3.2015)
Velmi povedené představení, dvě třetiny bezchybné (vyzdvihl bych výkon Dušana Urbana), poslední třetina byla v Činoherním klubu přeci jen přesněji vypointovaná. (Divadlo v Celetné, Praha, 15.3.2015)
(zadáno: 18.4.2015)
Bylo by to 80 % (zejména první půlka by potřebovala krátit), ale úžasná hudba včetně zpěvu a choreografie zvyšují hodnocení (kolik těch písní se mezitím stalo základními kameny repertoáru Hradišťanu!). Nad vším ční Jiří Pecha - tím, jak je role napsaná, zrežírovaná, i tím, jak uvěřitelně ji hraje. Jeho role je zcela zbytečně zdvojená - Zoja Mikotová vedle něj nemá šanci a její přítomnost na jevišti ruší. Zapamatujme si jméno Tereza Marečková - viděl jsem dnes vycházející hvězdu! (Archa, Praha, 17.4.2015)
(zadáno: 6.5.2015)
Po přečtení reflexí na této stránce jsem nic moc neočekával. O to větší bylo moje překvapení. Představení se mnou rezonovalo od začátku do konce. Dušan Pařízek z té hry dostal naprosté maximum. Havlova poetika se neztratila, a navíc se ukázalo, že tato hra není konzerva a má co říct dodnes. Jediné, čím hra není, je pietním textem Mistra inscenovaným podle kanonizovaných vzorců. A to je snad dobře!
(zadáno: 12.5.2015)
Svěží vítr ve Stavovském divadle. Spíš průvan. Škoda, že šlo o derniéru, tato inscenace by si ještě diváky našla (zdá se mi, že v tomto případě PR Národního divadla totálně selhalo).
Popisovat inscenaci z derniéry netřeba. Pokud to někoho zajímá, nechť si přečte, co napsal JimmyII.
(zadáno: 10.9.2015)
(zadáno: 11.9.2015)
Velmi zdařilé představení. Vedle výkonu Simony Babčákové je nutno zmínit velice zhuštěný, koncentrovaný styl celého představení a také znamenitou práci se zvukem.
(zadáno: 27.11.2015)
Soustředěné představení nesoucí silné poselství. Typické představení pro Dlouhou. Znamenitá výprava. Vřele doporučuju!
(zadáno: 4.12.2015)
Autoři představení dokázali přenést na pódium Divadla v Dlouhé ducha a náladu původních pořadů Vodňanského a Skoumala téměř dokonale - ani přesný remake by takto nemohl působit. O muzikálnosti souboru už je zbytečné mluvit, v tomto směru nemají v současné době konkurenci. Obdivuju odvahu Jana Borny dát takto všanc své niterné a velice osobní básně. Z některých naskakovala husí kůže. Děkuju!
(zadáno: 31.12.2015)
Francouzská fraška v moderním hávu. Atmosféra pařížského předměstí. Dokonalá stylizace. Lehtivé příběhy jdoucí až těsně na hranici vkusu. Je odvaha uvést takto pojaté představení na regionální scéně.
(zadáno: 17.6.2016)
Při vhodném (mladém a nekonformním) obsazení najednou režie Jana Friče znamenitě funguje (napadlo mě, jaké by to bylo, kdyby byl podobně obsazen Oblomov na Zábradlí). Neskutečně ujeté provedení jen zesiluje jednotlivé peripetie (zčásti smyšleného) příběhu a hrůzy 50. let se zhmotní před očima. Znamenitý výkon všech herců, kteří na malé scéně nemají, kam se schovat.
(zadáno: 6.10.2016)
Vše už bylo řečeno. Vřele doporučuju!
(zadáno: 30.11.2016)
Mladý Semafor (nebo Vodňanský+Skoumal ?) reinkarnoval. Text stejně inteligentní (a absurdní), písně stejně nosné. Je to ale také úplně jiné, má to svou vlastní poetiku. Všichni herci kabaretu Calembour vystupují naprosto přirozeně, vytvářejí dojem (neumělé) improvizace v daném okamžiku a zcela jistě je to baví. Zázrak. (Toto pozitivní hodnocení si koupili bonbonem calenbourkou, kterým mě odměnili hned v začátku představení.)
(zadáno: 27.12.2016)
Další skorokabaret v Dlouhé. Jeho textem jsou ovšem Brechtovy velice pravdivé, působivé a stále aktuální postřehy o emigraci z roku 1941, proložené mrazivými songy ve stylu berlínských kabaretů. Znamenité, vřele doporučuju!
(zadáno: 12.1.2017)
Výstižný, zábavný, ale smutný popis české vědy. Publikum složené z velké části z akademiků se náramně bavilo nad dešifrovanými i nedešifrovanými odkazy na skutečné osoby a situace. V některých chvílích se zdá, že se fabulace najednou přehoupla do reality. Zajímavá scéna, režie a zejména David Matásek a Pavlína Štorková v hlavních rolích - ti byli, jako by si odskočili z naší vedlejší laboratoře. První polovina dokonalá, ve druhé polovině představení postupně ztrácí tempo (spíš vinou dramatika než inscenátorů). Přesto dobrých 90 %.
(zadáno: 25.1.2017)
Velice expresivní režie a hraní Dianiškovy skupiny, i když je v některých momentech na hranici toho, co publikum snese, i v tomto představení znamenitě funguje. Neotřelý pohled na silný životní příběh ukazuje, jak moc se vnímání homosexuality za posledních 60 let posunulo.
(zadáno: 16.2.2017)
Tahle parta mě baví.
(zadáno: 15.11.2017)