Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (285)
Pavla Haflantová: 14 % (82)
Helena Grégrová: 15 % (344)
Iva Bryndová: 15 % (76)
Lukáš Dubský: 15 % (220)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.5.2015)
Po přečtení reflexí na této stránce jsem nic moc neočekával. O to větší bylo moje překvapení. Představení se mnou rezonovalo od začátku do konce. Dušan Pařízek z té hry dostal naprosté maximum. Havlova poetika se neztratila, a navíc se ukázalo, že tato hra není konzerva a má co říct dodnes. Jediné, čím hra není, je pietním textem Mistra inscenovaným podle kanonizovaných vzorců. A to je snad dobře!
(zadáno: 12.5.2015)
Svěží vítr ve Stavovském divadle. Spíš průvan. Škoda, že šlo o derniéru, tato inscenace by si ještě diváky našla (zdá se mi, že v tomto případě PR Národního divadla totálně selhalo).
Popisovat inscenaci z derniéry netřeba. Pokud to někoho zajímá, nechť si přečte, co napsal JimmyII.
(zadáno: 10.9.2015)
(zadáno: 11.9.2015)
Velmi zdařilé představení. Vedle výkonu Simony Babčákové je nutno zmínit velice zhuštěný, koncentrovaný styl celého představení a také znamenitou práci se zvukem.
(zadáno: 27.11.2015)
Soustředěné představení nesoucí silné poselství. Typické představení pro Dlouhou. Znamenitá výprava. Vřele doporučuju!
(zadáno: 4.12.2015)
Autoři představení dokázali přenést na pódium Divadla v Dlouhé ducha a náladu původních pořadů Vodňanského a Skoumala téměř dokonale - ani přesný remake by takto nemohl působit. O muzikálnosti souboru už je zbytečné mluvit, v tomto směru nemají v současné době konkurenci. Obdivuju odvahu Jana Borny dát takto všanc své niterné a velice osobní básně. Z některých naskakovala husí kůže. Děkuju!
(zadáno: 31.12.2015)
Francouzská fraška v moderním hávu. Atmosféra pařížského předměstí. Dokonalá stylizace. Lehtivé příběhy jdoucí až těsně na hranici vkusu. Je odvaha uvést takto pojaté představení na regionální scéně.
(zadáno: 17.6.2016)
Při vhodném (mladém a nekonformním) obsazení najednou režie Jana Friče znamenitě funguje (napadlo mě, jaké by to bylo, kdyby byl podobně obsazen Oblomov na Zábradlí). Neskutečně ujeté provedení jen zesiluje jednotlivé peripetie (zčásti smyšleného) příběhu a hrůzy 50. let se zhmotní před očima. Znamenitý výkon všech herců, kteří na malé scéně nemají, kam se schovat.
(zadáno: 6.10.2016)
Vše už bylo řečeno. Vřele doporučuju!
(zadáno: 30.11.2016)
Mladý Semafor (nebo Vodňanský+Skoumal ?) reinkarnoval. Text stejně inteligentní (a absurdní), písně stejně nosné. Je to ale také úplně jiné, má to svou vlastní poetiku. Všichni herci kabaretu Calembour vystupují naprosto přirozeně, vytvářejí dojem (neumělé) improvizace v daném okamžiku a zcela jistě je to baví. Zázrak. (Toto pozitivní hodnocení si koupili bonbonem calenbourkou, kterým mě odměnili hned v začátku představení.)
(zadáno: 27.12.2016)
Další skorokabaret v Dlouhé. Jeho textem jsou ovšem Brechtovy velice pravdivé, působivé a stále aktuální postřehy o emigraci z roku 1941, proložené mrazivými songy ve stylu berlínských kabaretů. Znamenité, vřele doporučuju!
(zadáno: 12.1.2017)
Výstižný, zábavný, ale smutný popis české vědy. Publikum složené z velké části z akademiků se náramně bavilo nad dešifrovanými i nedešifrovanými odkazy na skutečné osoby a situace. V některých chvílích se zdá, že se fabulace najednou přehoupla do reality. Zajímavá scéna, režie a zejména David Matásek a Pavlína Štorková v hlavních rolích - ti byli, jako by si odskočili z naší vedlejší laboratoře. První polovina dokonalá, ve druhé polovině představení postupně ztrácí tempo (spíš vinou dramatika než inscenátorů). Přesto dobrých 90 %.
(zadáno: 25.1.2017)
Velice expresivní režie a hraní Dianiškovy skupiny, i když je v některých momentech na hranici toho, co publikum snese, i v tomto představení znamenitě funguje. Neotřelý pohled na silný životní příběh ukazuje, jak moc se vnímání homosexuality za posledních 60 let posunulo.
(zadáno: 16.2.2017)
Tahle parta mě baví.
(zadáno: 15.11.2017)
(zadáno: 15.11.2017)
Víc Nebeský než Ibsen, posuny (nebo spíš vypreparování až na kost) jsou ale smysluplné. Nebeský našel k Ibsenovi klíč a v každé další inscenaci ho už jen trochu upřesňuje. Tento výsledek je zatím nejlepší. Spousta detailů ve scénografii, kostýmech, hudbě, vedení herců, které se jednotlivě zdají být nesmyslné a bez vztahu k inscenaci, ve svém součtu znamenitě působí.
(zadáno: 13.12.2017)
Moderní revue uveřejnila místo recenze premiéry verše J. Mahena: "Pohádka láká. Vyprodán je dům./Stvořeno dílo, jak chce publikum:/trošičku smíchu, trochu tragiky,/pak hastrmani, mlynář, princezna,/a nad lípou zní píseň líbezná./Ó národe můj, jak jsi veliký." Totéž platí pro současnou incenaci (jen nad lípou zní Modlitba pro Martu).Skvělá režie,všichni herci aspirují na umístění v Anketě,výborná scéna,kostýmy,hudba,... Má 92 letá maminka byla nadšená (konečně znamenité divadlo podle jejího gusta). Bohužel však vše ve prospěch hry, která byla nesnesitelně zastaralá, už když se maminka narodila!
(zadáno: 31.12.2017)
Milé, intimní, křehké, snové. Zhmotnění mých (i Vašich) snů.
(zadáno: 1.3.2018)
Neskutečně poetické, vtipné, plné nápadů. Přestože nový cirkus rozhodně není můj šálek kávy, toto představení mohu jen chválit a doporučit. Stejně jako Jiří landa vlastně nevím, proč nedávám nejvyšší hodnocení.
(zadáno: 17.3.2018)
Při dramatizaci velkých románů je Jan Mikulášek nejsilnější; je to skutečně Bernhard, možná ještě víc než v celém románu. Navíc si to Mikulášek rozdal s pokrytectvím a malostí české kulturní scény (bravo za citlivý převod do českého prostředí!). Režie staví nádherné obrazy z maloměstského salónu. Marek Cpin kandiduje na další cenu za nejlepší výpravu. Výborní jsou herci (mám-li jmenovat, pak zejména Magdalénu Sidonovou a Jana Hájka). Minus 10 % za (opět!) zcela nefunkční a zbytečnou nahotu.
(zadáno: 21.4.2018)
Takto si představuju moderní interpretaci klasiky. Jan Nebeský se zklidnil, a to jeho vidění Ibsena přineslo kýžený úspěch. Vedle Terezy Dočkalové byl znamenitý také Jan Teplý. Body dolů za poměrně schematické vedlejší postavy.
(zadáno: 22.5.2018)
Zatímco v pražských divadlech můžeme vidět řadu více či méně nepovedených kabaretů, které se snaží vyslovit k současné době, Švandovu divadlu se podařilo připravit text ze 70. let, který o nejsoučasnější situaci podává přesný a mrazivý obraz. David Šiktanc připravil velice čistý text, kde nebylo nic zbytečného, a zajímavě ho inscenoval (sklepní Studio Švandova divadla je vůbec velice inspirativní prostor). Z hereckých kreací vyšly výrazně lépe ženy; jejich mužským protějškům možná uškodilo obsazení vždy do dvou rolí.
(zadáno: 2.6.2018)
Není co vytknout. V žánru reportážního divadla (který je přeci jen trochu omezen) dokonalé. Skvělý výběr lokality. Nelichotivé pro obyvatele Čech.
(zadáno: 25.9.2018)
Je neuvěřitelné, že takto přesný popis Ruska byl napsán už 1912. Hra stále silně promlouvá. Přesná režie a skvělé obsazení (z něj ještě dále vyčnívají Petr Nárožný a Lucie Žáčková) jsou extra bonusem. Starý dobrý (již odcházející) Činoherní klub! (Poznámka: z hodnocení některých diváků zde na i-divadle i reakcí části publika v divadle pramení mé vskutku šokující zjištění: pro mladší generaci je tato hra nezajímavá, chybí jim totiž znalost reálií a konotací. Paměť společnosti je krátká, zkušenost 40 let komunistické totality je asi nepřenositelná. Tato hra je lepší než 10 hodin dějepisu.)
(zadáno: 12.12.2018)
Viz hodnocení Pavla Širmera nebo Heleny Grégrové.
Už jsme na dobu devadesátých let ochotně zapomněli a největší přínos této inscenace je, že nám tehdejší nelichotivou situaci trefně připomíná.