Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (282)
Pavla Haflantová: 14 % (82)
Helena Grégrová: 15 % (341)
Lukáš Dubský: 15 % (217)
Michal Novák: 15 % (236)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 2.3.2017)
Moc dobře zdramatizované - jednotlivé motivy jsou umně odděleny a pak pospojovány do nových nečekaných souvislostí. Jako typ zábavy to ale není můj šálek čaje a nijak mě to neobohatilo (to je ale spíš kritika předlohy než divadelní adaptace).
(zadáno: 4.3.2018)
Hlavní myšlenka je nosná a představení zůstává v akceptovatelných mezích. Trpí výraznou nevyrovnaností, první polovina je lepší, po přestávce ztrácí dech. Klobouk dolů před režisérem za to, že se mu toto obtížné téma podařilo smysluplně zpracovat, i před herci za fyzicky a jistě i psychicky náročný výkon. Přesto nedokážu hodnotit výš.
(zadáno: 1.11.2013)
Ze všech Mikuláškových inscenací jsou nejpůsobivější ty ostravské.
Tento možná až příliš drsný příběh zpracoval dokonale; vše je podřízeno požadovanému dojmu na diváka. (Divadlo v Celetné, Praha, 31.10.2013) Pozn.: doslovné aktualizace mě také rušily, ale na hostování v Praze jich bylo minimálně (pravděpodobně už jsou vyškrtané).
(zadáno: 21.12.2020)
Šibeniční humor s říšskou orlicí nad hlavou a studeným potem v zátylku se střídá s civilními obrázky z života normálních lidí, které historie postavila do rolí těch 294 statečných. To nechcete vidět, protože bohužel celou dobu strašně dobře víte, co bude následovat. Zatím nejlepší Dianiškův opus. Obdivuhodná studijní příprava. Režie bezchybně vedoucí k požadovanému vyznění. Výborná práce s hudbou. Celý soubor zaslouží obdiv. (Ze záznamu, DRAMOX.)
(zadáno: 12.12.2013)
Vtipná hravá inscenace. Přesná nápaditá režie, skvělé herectví. Jaroslav Plesl je angličtější než Anglie. Pouze v druhé půli představení trochu ztrácí tempo, závěr je ale opět zdařilý.
(zadáno: 4.10.2018)
Přesný a vděčný, ale nikterak objevný text je znamenitě interpretován.
(zadáno: 12.3.2019)
Série víceméně jednotlivých artistických vystoupení, ovšem nádherně ukazuje, jaké je to mít doma dítě s ADHD, a to jak z pohledu rodiče, tak z pohledu samotného dítěte. Ke konci už trochu nastavovaná kaše.
(zadáno: 8.12.2019)
85%. Skvěle napsaný minimalistický kompaktní kus. Reflexe naší nedávné historie je nanejvýš potřebná, ale zatím se k ní dostáváme pomalu. Toto je správná cesta, jen houšť! Režijně a herecky bezchybné, i když nepřekvapivé. O to působivější. Není z toho dobře.
(zadáno: 17.1.2021)
Tak takhle (dál) ne! Kajetáne, spolkla jsem SIM kartu. Humor k popukání! (Ze záznamu, DRAMOX.)
(zadáno: 14.4.2014)
Vladimír Morávek i Husa na provázku ukázali mnohem vydařenější kousky. Amadeus dělá dojem edukativního, trochu nudného představení bez velkých vášní. Wolfimu Martina Donutila chyběl sex appeal. (Divadlo Archa, Praha, 13.4.2014)
(zadáno: 18.12.2010)
Znamenitá režie (zrcadlo nad scénou je jedinečné!) i výkony herců. Jako v mnoha dalších současných (pražských) představeních vítězí forma nad obsahem. Celé by to dobře sloužilo jako druhý (nebo spíš třetí) plán nějakému silnému tématu, ale takto se člověk ptá, proč tomu měl věnovat dvě hodiny. Nicméně po Ubovi je to další hra, která ukázala sílu hereckého souboru Divadla Na Zábradlí. Souboru, který už strašně dlouho čeká na příležitost.
(zadáno: 3.4.2019)
Vzhledem k množství naprosto pochvalných hodnocení spíš zklamání. Herci hrají jako o život, režie důsledně drží zvolenou koncepci. Představení dobře zobrazuje náladu a vyznění knihy. Tolik pozitiva. Přesto bylo přijetí vcelku chladné. Celý děj je zobrazen jako vyloženě dekadentní; taková je současná doba, ale nikoli Kavkův román! Konec je strašně nastavovaný a zcela ztrácí tempo, kladu si navíc otázku, zda použití dalších (nejen) Kavkových textů bylo ku prospěchu. A tradiční povzdech nakonec: proč tolik (nefunkční) ošklivosti, nepořádku na scéně, nechutných scén.(Divadlo Archa,Praha,3.4.2019)
(zadáno: 1.3.2019)
Neskutečný zážitek.Je zřejmé, že celý inscenační tým to představení intenzivně prožívá. Syrové, upřímné, emotivní, pravdivé; dokáže udržet maximální pozornost po celých 100 minut bez přestávky. Tereza Voříšková i Eliška Křenková jsou skvělé. Mne osobně rušilo scénické řešení; v průběhu představení jsem však ani nedýchal.
(zadáno: 1.4.2020)
Z pohledu diváka nepříliš invenční inscenace, která pravděpodobně bavila mnohem víc inscenátory než publikum. Nuda jako v rozlehlých ledových pláních Antarktidy. (Záznam ze streamu, 1.4.2020; dojem může být trochu zhoršen špatnou kvalitou záznamu.)
(zadáno: 12.2.2016)
Vše už bylo řečeno.
(zadáno: 3.6.2017)
Esence imaginace. Úžasný oživlý svět andrsenovských postav v životě (dětství) herců Divadla Na zábradlí. Inscenace sezóny!
(Pozn. tentokrát (konečně!) nevítězí forma nad obsahem, ale nezištně mu slouží. Herecky jako obvykle stoprocentní. A obrovský podíl na zdařilé inscenaci má (jak jinak) Marek Cpin.)
(zadáno: 9.5.2020)
V rámci přehlídky vinohradských her ze streamu během koronavirové karantény působí Andorra jako zjevení. Obdivuji odvahu nasazené této složité hry (ostatně krátká doba uvádění ukázala, že vinohradské publikum o hlubší hry pravděpodobně nestojí). Martin Čičvák ovládl jeviště a vedl účinkující k nadprůměrnému výkonu. Frischova hra nutí k přemýšlení o animozitě všeho druhu a bude ve mně dlouho doznívat. Škoda dramaturgicky nezvládnutého utahaného závěru (jsme dnes už zvyklí na rychlejší tempo než v době vzniku této hry), mohl jsem hru hodnotit ještě výš. (Záznam ze streamu, 8.5.2020)
(zadáno: 20.2.2021)
Punkové představení. Víc Gombár než Sofokles. Smysluplná adaptace, která obětuje antiku, aby o to víc promlouvala k dnešku. Herecky vyrovnané, skvělá píseň vrcholem představení. (Ze záznamu.)
(zadáno: 2.5.2012)
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>