Vladimír Rogalewicz

Studený Čumáček stihl napsat úplně všechno. Taková pohádková představení mám rád - plná imaginace a s netriviálními linkami pro děti i pro dospělé. (Ze záznamu.)

Chladné, odtažité. Formálně dokonalé, k obsahu se divák dostává těžce. Marek Cpin dostal k dispozici obrovské jeviště, a to výsledku bohužel neposloužilo; tentokrát rozhodně zaostal za svými mnohými jinými výpravami. Herecky proměnlivé - excelovali Pechlát, Beretová, Javorský. Celkový dojem velmi rozpačitý.

Tato hra časem ztrácí náboj.Co bylo před 45 lety objevné, to dnes již nepřekvapuje.Inscenace je navíc mnohem méně soustředěná než představení Burgtheateru, které Praha viděla v prvním ročníku Festivalu německého divadla.Zejména v závěrečné části (nadávání publiku) zůstali herci pouhými interprety, kteří přeříkávali naučený text.Prolomit hranici mezi jevištěm a hledištěm a vtáhnout diváky do hry natolik, že by toto spílání skutečně vztáhli na sebe, se rozhodně nepodařilo.Postmoderní dodatek do děkovačky byl už ze zcela jiného kusu.

Vše už napsal Jan Pařízek.
Nicméně dovolím si podtrhnout, že jde zejména o úžasnou benefici Markéty Matulové, která s obrovskou vervou skvěle hraje i zpívá po celé téměř tříhodinové představení. Pozitivní hodnocení jde z velké části za ní! (TV živý přenos 1.9.2022)

Není co vytknout. V žánru reportážního divadla (který je přeci jen trochu omezen) dokonalé. Skvělý výběr lokality. Nelichotivé pro obyvatele Čech.

Ano, zvláštní hra prominentního britského scénáristy, která geniálně míchá reálné události z Bulgakovova života a fikci. Libeňská inscenace je značně přitažená za vlasy (jak to asi musí být), trochu v tarantinovském duchu, a pravděpodobně dost ztratila při sledování ze záznamu. To naopak umožnilo online vyhledávat naprosto nezbytné informace, které by mi asi v divadle chyběly; bez nich nelze inscenaci pochopit. (Záznam ze streamu.)

Představení nezklamalo, splnilo, co jsem čekal: milé retro pro letní večery pod širým nebem, pro pamětníky srdeční záležitost. Malé aktualizace - jak textové, tak hudební - bohužel působí rušivě a posouvají představení blíže k laciné zábavě. Ivan Lupták i Jan Meduna jsou uvěřitelní, Zlata Adamovská a částečně i Berenika Kohoutová přehrávají. Všechny předčí Andrea Holá. 65 %, z nostalgie dávám o 5 % víc.

Spousta nápadů, udělátek, vychytávek, ale vše je jaksi samoúčelné, přeintelektualizované. Výsledkem je nuda. Představení pro ty, kdo si hrají, nikoli pro ty, kdo se dívají. (Ze záznamu.)

Příjemně strávený večer.
Janu Medunovi uvěříte, že je Oldřichem Novým, Stanislavem Hložkem i Karlem Gottem a všemi těmi dalšími zpěváky. Písně jsou dobře vybrány, nápaditě inscenovány a s obrovskou chutí interpretovány. Horší je to se spojovacím textem. Na inscenaci mě rušil její "výchovný" charakter a velice prvoplánový scénář. Je opravdu nutné všechno explicitně (a deklamativně) vysvětlit?

Ano, Dejvické v době své největší slávy bylo k sežrání!
(Ze záznamu, DRAMOX.)

Soubor doplněný o několik hostů je jako obvykle mimořádně muzikální a skvěle swinguje.Spojovací text je ale řídký a hloupý.Snaha o výchovně-vzdělávací rámec je díky naivitě a edukativnosti téměř nesnesitelná.Rozhodně se nejedná o divadelní hru;na formu by dobře seděl název text-appeal.Autoři však nedodržují ani jeho pravidla: v chytrém textu vše jemně naznačit a dát divákovi iluzi, že na souvislosti přišel sám (což dodnes znamenitě umí Jiří Suchý).Přes dobrou hudební složku hodnotím představení jako promarněnou příležitost a zájemcům o swing doporučuju Havelkovo představení v Národním divadle.

Pohled na určitou vrstvu dnešního Izraele. Nevšední zážitek. Izraelská autorka (našimi scénami již prošla její skvělá hra Mikve) se sama ujala režie, a sem míří má jediná výtka. Inscenace příliš tlačí na pilu v zařazení hebrejských slov, modliteb atd. - zde by bylo na místě nechat větší prostor představivosti.

Představení podobné Holmesovi. Dokonalé navození atmosféry Anglie na přelomu 19. a 20. století - to představení je mnohem angličtější, než Anglie sama. Největší ocenění patří hercům, skvělá je i pomalá režie, scéna. Jde spíš o náladu a poukázání na souvislosti, než o příběh jako takový. Oproti Holmesovi tentokrát vše drží lépe pohromadě. Rozhodně doporučuju (je však nutné přijmout Jařabovo neuspěchané vidění Anglie, pro milovníky Tarantina to může být neskutečně nudné).

Dlouhá muzikály umí. Jestliže se soubor rozhodne pro muzikál, pak výsledek často předčí profesionální muzikálové scény. Znamenití jsou bez výjimky všichni herci, střídají hudební nástroje, hrají s chutí, dobře zpívají. To ale víme dávno. Co dál? Děj ohlodaný na kost tvoří jen věšák na hudební vystoupení. Trochu málo...

Velice emotivní. Místy však příliš doslovné, na mnoha místech naopak víceméně nesrozumitelné (např. proč kůň?). Nicméně výsledek je velmi působivý. Po doznění potlesku publikum zůstalo sedět a nikomu se nechtělo vstávat a jít pro kabáty. Skvělá hudba, jako vždy skvělý zpěv Markéty Cukrové (tentokrát ve velmi ztišené poloze), velkým překvapením byla Tereza Šlosárková. Krásná je hudba Slavomíra Hořínka, velice citlivě podaná Orchestrem BERG vedeným Petrem Vrábelem. Po Sternenhochovi na Nové scéně další kus výrazně vzdorující zařazení do škatulek (opera? tanec? činohra? Gesamtkunst?) Bravo! Doporučuji!

Je neuvěřitelné, že takto přesný popis Ruska byl napsán už 1912. Hra stále silně promlouvá. Přesná režie a skvělé obsazení (z něj ještě dále vyčnívají Petr Nárožný a Lucie Žáčková) jsou extra bonusem. Starý dobrý (již odcházející) Činoherní klub! (Poznámka: z hodnocení některých diváků zde na i-divadle i reakcí části publika v divadle pramení mé vskutku šokující zjištění: pro mladší generaci je tato hra nezajímavá, chybí jim totiž znalost reálií a konotací. Paměť společnosti je krátká, zkušenost 40 let komunistické totality je asi nepřenositelná. Tato hra je lepší než 10 hodin dějepisu.)

Fraška z Ruska, která v Čechách rezonuje, podobně jako Gogolův Revizor. Kdyby nebylo rozvleklé poslední části, hodnotil bych ještě výš. Inscenováno s přesnou dávkou stylizace. Skvěle použitá hudba. (Záznam ze streamu, 28.5.2020)