Vladimír Rogalewicz

Svěží vítr ve Stavovském divadle. Spíš průvan. Škoda, že šlo o derniéru, tato inscenace by si ještě diváky našla (zdá se mi, že v tomto případě PR Národního divadla totálně selhalo).
Popisovat inscenaci z derniéry netřeba. Pokud to někoho zajímá, nechť si přečte, co napsal JimmyII.

Všechny komentáře jsou pravdivé. Nejzajímavější na tom je vlastní hra, která otvírá aktuální témata, jež bývají často tabu. Střídmá režie pak dává vyniknout herectví zejména pánské části souboru. Bravo!

V této sezóně mám štěstí na mimořádná představení.Terminus,to je především úžasný veršovaný text se silným tarantinovským nábojem,dokonale přebásněný Ester Žantovskou.V kontrastu je inscenovaný na prázdné scéně v naprosto civilním stylu: tři postavy,tři monology,tři příběhy jedné noci.Devadesát minut jsem poslouchal bez dechu a nevěděl,jestli se mám soustředit na silný děj,znamenité herce,nebo čistou krásu drsných úderných veršů.Když má pozornost nepatrně opadla,přišel závěr,v němž se příběhy smysluplně uzavřely a který mě opět pohltil.Nenápadné představení je kandidátem na inscenaci roku.

Dobře napsaná (a zkonstruovaná) hra, která klade potřebné otázky. Inscenátoři si s tvarem nedali příliš velkou práci, vše bylo uděláno tak nějak "na první dobrou", po povrchu. Šikovný režisér a scénograf by dokázali vtáhnout diváky do děje mnohem víc. Milan Kačmarčík a Zbigniew Kalina byli ve svých rolích navíc velmi nepřesvědčiví.

Promarněná příležitost. Zajímavý nápad, rozpuštěný v banálním scénáři, umocněném autorskou režií. Větší část nuda. Nejvíce se bavili sami herci :-)

Skvělé představení, které se na devadesátky dívá s milým nadhledem a přitom s jasným názorem. Velmi zábavné, zcela zapomenete na veškerý stres (v době války na Ukrajině je to léčivé). Skvělá taneční company.

Viz komentář Pavla Širmera. Přidávám 10 % za bezchybný výkon obou dam - ten by si zasloužil absolutorium, ale řada problematických míst v textu hry včetně konce jakoby přilepého odjinud tomu brání.

75 %. Ze záznamu na webu v obsazení Adam/Pekárek. Pokud se vyrovnám s obsahem (ten je náročný na strávení, ale dobře vystavený), pak zbývá skvěle napsaný komorní muzikál s hudbou, která sice není nijak okázalá nebo přínosná, ale velice dobře funguje. Oba představitelé znamenitě zpívají, proto byli obsazeni, ale herecky zůstali nepřesvědčiví. U takto niterného kusu bych to raději viděl opačně - skvělým hercům bych odpustil i něco ve zpěvu. Nicméně na české muzikálové scéně patří toto představení k tomu nadprůměrnému. (Záznam ze streamu, 21.5.2020)

Milé (jako vše od B+L).
Nicméně víc o řemeslu než o vlastním obsahu.
Tmavý záznam ubírá velké množství kouzla.
(Ze záznamu 17.4.2020)

Divadlo žije! Bravo! (Archa, Praha, 13.4.2012)

Předloha sama má značné rezervy. Ostravské aktualizace jí pomohly, a kvalitní soubor Arény zajistil, aby se divák nenudil. Výsledný dojem je ale jen mírně nadprůměrný. (Ze záznamu.)

Očekával jsem pěvecky znamenité Martu Kubišovou a Anetu Langerovou, podprůměrného Milana Heina i další pány. Překvapením pro mne byl vlastní muzikál - sám o sobě zajímavý, se smysluplnými texty, určitě schopný samostatného života. A překvapením největším byla Aneta Langerová: herečka. Přirozená, živá, ovládající jeviště, jakoby to dělala denně. Ondřej Novák byl dobrý, Igor Orozovič nenadchnul, ale nerušil, Milan Hein by měl zůstat u produkce, tu umí znamenitě. Režie Pavla Ondrucha jako obvykle nezajímavá (naštěstí to vynahradí obě dámy).

Na plný počet procent by stačil už jen výkon Lucie Žáčkové. Znamenitě však hrají všichni herci, pod neokázalou, ale promyšlenou a detailní režií Ladislava Smočka. Silný text a neexperimentující, ale obrovsky soustředěné herecké divadlo stačily na jeden z mých největších divadelních zážitků posledních sezón.

75 %. Kam chodí Tomáš Dianiška na životopisné náměty svých her? Tentokrát vytvořil text, který je zajímavý, objevný a navíc ukazuje, jak dokážeme být zlí na někoho, kdo je odlišný. Hra svým námětem i (znamenitým) provedením rezonuje se světem mladších generací. K umění, dokonalosti a plnému hodnocení má však daleko. Zatímco první polovina byla strhující, druhá polovina (možná jen poslední třetina) výrazně ztrácela tempo a začínala nudit. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 18.1.2020)

Soustředěný vyrovnaný výkon celého souboru, nápaditá režie, pevná Mikuláškova ruka při vedení herců, zajímavá scéna, znamenitá hudba. Jen Čapek začíná být trochu vyčichlý, proto minus 10% (tato výtka se však netýká Mikuláškova přepisu, ten je velice povedený). Psáno z představení v pražské Arše.

Generační výpověď nás narozených v 50. letech. Lépe už to nešlo. Ano, to jsme my. Srdcová záležitost.
(Objektivně bych musel ubrat, zejména druhá polovina si zasloužila razantní zásah dramaturga. Ale stejně by hodnocení zůstalo vysoko, někde kolem 85 %.)

Na tom představení je nejzajímavější obsazení herců typově jinak, než jsme v Dlouhé zvyklí, a to velice úspěšně (J. Vondráček, všechny tři sestry, P. Tesař). První polovina povedená, druhá polovina (přes výrazné krácení a snad přeskládání děje) působila mimořádně zdlouhavě a neuspořádaně a skončila do ztracena. Velké plus za fotografii 3 sester na obálce programu.

Asi už bylo vše řečeno... Čechovovy Tři sestry se Špinarovu pojetí vzepřely. Výsledkem je inscenace, kde splývají charaktery, často vládne nuda (zvlášť v první polovině) a Čechov ustoupil do pozadí. (Mimochodem, Špinar se začíná velmi opakovat: scéna podobná s Othelem, nápis na stěně s Pýchou a předsudkem, světelný meč s Manon i Snem noci svatojánské, opakuje se i líčení, nepřirozené paruky (zejména pánů) atd. Možná by prospělo snížení kvantity a přizvaní do Národního divadla i jiných režisérů.)

Lascivní, poetické, zábavné a přitom vizuálně a herecky dokonalé. Ostatní už bylo napsáno.