Vladimír Rogalewicz

56 %. Herecky znamenité a inscenačně veskrze povedené představení. Ale tato hra není pro starý. Vtipy mně nepřipadaly vtipné, rozhodně jsem se jim nezasmál, a se sdělením se vůbec nemohu ztotožnit. Nedá se ale ani proti němu vymezit, není proti čemu, vědomé sdělení v tom možná ani není. Jako překladatel jsem ocenil dokonalé vystižení hipsterského jazyka, zejména v promluvách Silke (Milada Vyhnálková). Toť vše.

Režijní koncepce je zajímavá a mohla by být funkční. Ale není. Spousta nápadů vypadá zajímavě, ale režie příliš tlačí na pilu a ve výsledku představení nedrží úplně dohromady. Škoda. Dobré herecké obsazení v čele se (standardně) skvělým Michalem Kernem, nicméně všem (!) hercům je špatně rozumět. Výsledný dojem je nenaplněný příslib.

Představení mě neoslovilo, sledoval jsem ho jakoby zvenku, bez jakýchkoli emocí. Řada zajímavých režijních nápadů, dobře zvládnutá úprava textu, nadprůměrné herecké výkony. Překvapilo mě zcela prázdné jeviště. Celkově to spíš vypadá jako studentská etuda (i když devadesátiminutová!) než jako plnohodnotné představení.

Bizár, jak se dalo očekávat. Velký bizár. A velká slátanina. Strašná slátanina. Ale překvapivě nepřekročí mez dobrého vkusu a také - jak je u Drábka zvykem - se sice pohybuje na hranici kýče, ale tuto hranici (těsně) nepřekročí. Představení se opírá o dobrou hudbu a kvalitní činoherní soubor. Ano, je to spíš hra se zpěvy než muzikál. Přistupte na hru a budete se bavit. Ale nečekejte nezapomenutelný zážitek. Je to kouzlo okamžiku, které rychle vyprchá. (Ze záznamu.)

V této inscenaci se šťastně sešla mimořádně dobře napsaná hra se znamenitým souborem Dejvického divadla. Vznikl důstojný a současně zábavný hold jednomu z nejlepších českých vědců 20. století. Jedná se přitom o velice přesný pohled do vědeckého světa a na srážku vědecké práce a komerčního uvažování. Zelenkovi se podařilo naprosto přesně vyvážit dokumentární přesnost s dramatickými momenty. Podtrhl bych, že tato inscenace přišla v pravou chvíli. Jak Petr Zelenka, tak Dejvické divadlo se totiž nacházeli v určité tvůrčí krizi. A najednou ukázali, že stále mají obrovský potenciál. (TV záznam.)

Formálně dokonalé. Spíš obraz než divadlo, a navíc geniálně doplněný Alešem Březinou hudební (nebo spíš zvukovou) složkou. Herecky zejména úžasný chór, Eva Hacurová i Petra Špalková jako obvykle skvělé. Vše ale hodnotím akademicky, představení zůstává chladné (i přes maximální snahu dua Otčenášek-Burešová). Ten příběh je nám dnes vzdálený a citově těžko zasáhne.

Autor za scénář a divadlo za uvedení zaslouží 100 %. Režijně ani herecky představení nevybočuje ze standardu (ani směrem nahoru, ale ani směrem dolu). V tomto případě výsostně politického divadla jde ale o sdělení, a to bylo jasně vyslovené a dostatečně průrazné. Oproti bratislavské inscenaci výrazně zhutněla druhá polovina, v ČB byla mnohem apelativnější. Děkuju a doporučuju! (Záznam ze streamu.)

Hlavní kredit za otevření tématu. Také celkové pojetí představení je jeho plusem, je dobře zvládnuté a rozhodně přínosné. Nicméně celé představení příliš tlačí na pilu, což je zvláště rušivé v jeho druhé polovině. A spojení Háchova osudu s poúnorovým komunismem, to už je skutečně za hranou; proboha proč?

Zapomenutelné ztvárnění zapomenutelné hry.

Zdařilá a jistě psychicky extrémně náročná kreace Ondřeje Rychlého, i ostatní herci byli velice dobří. Za to ty body. Zbývá ale otázka PROČ? Proč mám celý večer sledovat příběh jednoho psychicky nemocného člověka. Je to neetické bulvární šmírování, škodolibá radost z neštěstí druhého. Ta hra nemá poučení a na závěr nepřijde katarze.

Nepříliš invenční agitka, která se ke konci pomalu mění v předmět své kritiky. Je to upachtěné a aktivizmus z toho čpí na všechny strany. Cíl je splněn, záměr všichni chápou, ale totálně chybí závěr, vyvrcholení, the message to take home. (Záznam ze streamu.)

Mikulášek našel klíč k inscenaci předlohy - na to jsem byl zvědavý a výsledek vysoce předčil mé očekávání. Herci znamenití, nepatrně lepší pánská část, určitě dokonale plní režijní záměry a pokyny. Teď k minusům. Množství citací Marthalera hraničí s plagiátem. A opět záplava nechutností a hnusu. Polovinu představení zabírají sexuální scény, které z velké části nemají s tématem (a předlohou!) nic společného. Divadlo je normotvorné, a z toho pohledu je celá linie dvojice Viceníková-Mikulášek velice sporná. Bohužel tím znehodnocují svůj přínos Praze a Divadlu Na zábradlí.

Takhle se hrálo divadlo naposledy snad za Václava Tháma - plné přehrávání a trapného pitvoření. Jestli je toto skutečně to nejlepší, co Fidlovačka nabízí, pak je nejvyšší čas, aby divadlo získal jiný soubor s vyššími ambicemi. (Nemohu nesrovnávat se Špinarovým Nočním motýlem - inscenační tým by se měl rozjet do Kladna, aby viděl, že starý film jde na pódium převést zajímavě, rafinovaně a přitom zábavně.)

Skvělé. Před 12 lety to byla má první režie Jana Mikuláška a první výprava Marka Cpina. Byl jsem okouzlen. Dnes jsem byl zvědavý, jaké to bude po létech. A přidávám dalších 10 % do plného hodnocení. Oněgin přišel v době, kdy byl soubor DPB nejsilnější. Sešel se s krásným překladem. A v dramatizaci velkých děl světové literatury je Mikuláškova největší síla. Není, co dodat. Krásné, dojemné, a zcela současné. (březen 2009 - hostování DPB v Praze; duben 2021 - z TV záznamu, DRAMOX)

Nebeský Ibsena umí. Velice silné představení. V první řadě znamenití herci - neobvykle soustředěně hrající Jan Vondráček a tentokrát přesvědčivá Lucie Trmíková. Velmi neobvyklá funkční scéna, jako obvykle u Nebeského mimořádné kostýmy, dobře použitá hudba. Jen ten příběh je trochu rozvláčný (i když z něj Nebeský - pravděpodobně hodně díky škrtům - dostal maximum).

Vladimír Kratina představení hravě zvládá a přesně balancuje mezi nevázaností na jedné straně a přesností a zásadovostí, když o něco jde, na straně druhé. To vše ale v rámci inscenace, která jednoznačně nevyužila potenciálu Feynmanových pamětí. Čekal jsem víc.

Zajímavé zpestření repertoáru bohužel zůstalo na vinohradském průměru. Představení pohřbila zejména chybějící tužka v ruce dramaturgyně (neúnosná stopáž a nastavovaný konec) a eklektická superkonzervativní nezajímavá režie (jak si možná žádá vinohradské publikum nebo principál?). Síla představení tak stojí na hercích, kteří se svých rolí zmocnili nadprůměrně. neurazí, nenadchne.

Zapomenutelné představení. Nezajímavé tuctové libreto, hudba bez nápadu, krkolomné texty písní, kýčovitá produkce. (online přenos ze streamu, 18.4.2020)

Představení přesně popsal Michal Novák - já jen na rozdíl od něj hodnotím celkově mnohem níže, 50 % je spíš za spoustu dobrých jednotlivostí, než za celkové vyznění (to by dopadlo výrazně hůř). Ten kus - přes všechno snažení celého týmu - nestrhne, divák ho vnímá více rozumem než citem.