Weika

Za celou dobu padly jen tři povedené vtipy. Improvizovat se dá i na jednotné téma, a ne ze zoufalství měnit "role" a celou hodinu dvacet hledat, co vůbec "hrát". Pánové si s námi asi moc nesedli, protože sami už ke konci kontrolovali ručičku hodin, kdy je konečně vysvobodí. Popravdě řečeno, mne také vysvobodila.

Konečně zase po delší době kousek něčeho, co si říká pravým smyslem umění. Není lehké najít všechny informace, které se vám hra snaží předvést, na to potřeba vzdělání psychologie i dějepisu. Ale to hledání je tak vzrušující - a není to skvělý pocit, když vás nakonec "trkne"?
Viděla jsem o přestávce mnoho lidí odcházet a poté ještě nadávat na S:D. Tak já vám teď říkám, všichni odešedše, nadávejte sobě, raději si připlaťte za cestu a jeďte si na nějaký muzikál do Prahy - tam nebudete muset VŮBEC přemýšlet.

Pěkné herecké výkony (kdy člověku vyvstává na mysli otázka, zdali je to ještě hraní). Důraz jen na příběh a jeho myšlenku na úkor estetických maličkostí a detailů, které obvykle dají představení jistou atmosféru. Ta mi chyběla. Takže navzdory všem článkům v médiích velké zklamání.

Bezruči? Bezruči!
Bezruči, Bezručáci, vy jste nezklamali! S inscenací plnou jinotajů, detailů a nápadů. Jakýmsi zláštním způsobem lahodící oku, chytající za bránici, zasahující nitro, křičící, bobtnající, obohacující... Díky. Díky všem. I těm, co nebyli vidět.

Už sama Schönbergova hudba Bídníků značí snad jistý úspěch. Po smíchání s decentní a nevtíravou, zato atmosféru naproto podporující scénou Christopha Weyerse, pevným proudem libých zvuků plynoucích z hrdel Petra Gazdíka i Igora Ondčíčka, kostýmů dokonale odrážející dobového ducha, společně s muzikálním umem Jeřího Petrdlíka, atd. atd. To všechno si zaručeně zaslouží veškerá ocenění, která inscenaci velmi pozitivně podporují v šíření do povědomí lidí po celé ČR. Děkujeme za nezapomenutelný zážitek!!!

Z her zlínského divadla, které jsem viděla, ta nejpovedenější! Ať už člověk vzpomene jakoukoli složku divadelnictví, ve "Werichovi" je každá dotáhnuta do výborné kvality. Zejména si cením atmosféry, která se okolo inscenace rozprostírá - ať už díky komornímu prostředí, smysluplným vtipům, alegoriím atd...
Ani to neumím dobře popsat, Jozef Krasula zkrátka našel a smíchal ingredience na skvělou inscenaci.

Propadák. Bezesmyslová inscenace. Pračka peněz. Celé představení jsem necítila ani kapku nadšení, jen pocit mučení. Škoda jízdy do Prahy z 300 km vzdáleného Uh. Hradiště.

Pouze výborné hlasy Bohouše Josefa (10 %) a Petra Muka (těch druhých 10 %).

Situační komedie vhodná pro oddech, výborné herecké výkony (a to i přesto, že představení bylo zhlédnuto na veřejné generálce), i scéna ruského bytu věrohodně vyvedená. Avšak poslední jednání s čímsi, co mělo znázorňovat "boha natěrače" naprosto pokazilo stylový dojem, do příběhu jakoby ani nezapadalo, jen násilně useklo děj ve chvíli, když už neměl kam gradovat. A také se divím, že byla tato inscenace zařazena do programu Studia Z, kde se potkáváme se spíše experimentálnějším divadlem, na což je dle mého Ruské loto málo neobyčejné.

30 % pouze za myšlenku o fantazii a předstírání, zbylých 70 chybí kvůli nevýraznému zpracování.

Kouzelně pravdivé a bezděčně poučné. Člověk odchází z divadla pousmán nad absurdním světem, zároveň ale v hloubce své duše vážně přemýšlí, co udělat jinak. A tak by se mělo divadlo dělat. Dávat nenápadné podněty, zatímco divák se nic netušíc velmi příjemně baví.

Brtníková, Šulaj, Tihelková, Hromádka - únosné až spíše skvostné herecké výkony, zbytek ansámblu byl buďto nevýrazný nebo v některých případech až otřesný.
Na můj vkus příliš "ukecaná" hra - ale co, je to klasika. Jinak podání celkově bylo takové mdlé, nevýrazné, táhlé a často hluché. Výborné pro publikum, které se tváří seriózně, ale nečeká nic těžkého. Neurazí, nepotěší. Konec inscenace naopak naštěstí vygradoval pěkným způsobem. Kdyby ten tam nebyl, nebylo by na představení nic, co by mně k němu aspoň trošičku táhlo.

Tak hluboce působivé zpracování - 90%. Těch deset chybí kvůli tomu, že ten, kdo nečetl předem, těžko chápe.

Z velkého očekávání nevzešla žádná větší sláva, ba co naopak, spíše zklamání. Z ohlasu v médiích zněla pochvalná uznání, z divadla odcházeli diváci stejně nadšení, ale i šokovaní, s povytáhlým obočím a hlavně znudění. Co chybělo, byly pomyslné křivky stoupajícího napětí, které, jak se zdálo, zůstaly v konstantní rovině, nebo jen mírně povyskočily. Divadlo sice nemusí být jen zábavné a odpočinkové, ale ztráta času rozhodně také ne.

75 % za herecké výkon (především ten hlavní Rostislava Marka), zbylých 5 za scénu a osvětlení při bitvě.

Pokud máte rádi oduševnělé hrdiny, aneb, jak jsem kdesi četla:
jak je těžké říct jediné slovo pro toho, kdo umí veršovat,
a jak obtížné udělat krok pro toho, kdo umí létat. (bez záruky)

Představení, které je založeno na momentálním rozpoložení jedné jediné osoby, by mohlo být věru zajímavá podívaná. Nevím, zda-li chtěla autorka na daný problém ještě více upozornit stále se opakujícími několika málo prvky, podle mého názoru však osmnáctkrát (či kolikrát) za hodinu říct slovo "holčička", či "nenarostla mi křídla" a jiné, volá po zoufalství. Byl to záměr? Je to docela dost možné. Já mu však nepřišla na chuť. 50 % dávám jen za krásný konec, který je pro mne jedinou dobrou vzpomínkou na toto představení. Vyjme!

Krásná režie plná povedených detailních prvků, dokonalé slzy Maryši, její výrazy a napětí, které se šířilo jako blesk hledištěm, při společných chvílích s Franckem - to vše by dávalo 100 %, nebyla-li by na pódiu v první části představení tak rozbitá scénografie. Proto 80 %.

do puntíku promyšlené představení plné krásných detailů, které hru dělaly opravdu skvostnou.

40 % za kostýmy, zbylých 30 za herecký výkon Petry Hřebíčkové.