Profil uživatele

Weika

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 5 % (4)
Helena Grégrová: 10 % (4)
Jan Pařízek: 10 % (3)
Michal Novák: 10 % (5)
Pavel Širmer: 10 % (4)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2  > 
do puntíku promyšlené představení plné krásných detailů, které hru dělaly opravdu skvostnou.
Z her zlínského divadla, které jsem viděla, ta nejpovedenější! Ať už člověk vzpomene jakoukoli složku divadelnictví, ve "Werichovi" je každá dotáhnuta do výborné kvality. Zejména si cením atmosféry, která se okolo inscenace rozprostírá - ať už díky komornímu prostředí, smysluplným vtipům, alegoriím atd...
Ani to neumím dobře popsat, Jozef Krasula zkrátka našel a smíchal ingredience na skvělou inscenaci.
Už sama Schönbergova hudba Bídníků značí snad jistý úspěch. Po smíchání s decentní a nevtíravou, zato atmosféru naproto podporující scénou Christopha Weyerse, pevným proudem libých zvuků plynoucích z hrdel Petra Gazdíka i Igora Ondčíčka, kostýmů dokonale odrážející dobového ducha, společně s muzikálním umem Jeřího Petrdlíka, atd. atd. To všechno si zaručeně zaslouží veškerá ocenění, která inscenaci velmi pozitivně podporují v šíření do povědomí lidí po celé ČR. Děkujeme za nezapomenutelný zážitek!!!
Jen pár slovy: odsípající vtipné zamotané a herecky bravůrně zvládnuté představení. I 90 % je slabé - dávám 94,5 %!
Pan Pitínský má své kouzlo, které stoprocentně přechází skrz herce až na diváky. Ať už je to čímkoli, všechny jeho inscenace hlediště naplní hustým dýmem specifické atmosféry, která vklouzne do diváka přesně tam, kam má. Ucelená scénografie i zmatek-ve-vsi-podporující hudba dokonale zapadaly do rozehraného koncertu z Habrůvky. Rok na vsi byl jen poněkud zdlouhavý, proto 90 %.
Tak hluboce působivé zpracování - 90%. Těch deset chybí kvůli tomu, že ten, kdo nečetl předem, těžko chápe.
(zadáno: 15.3.2011)
Konečně zase po delší době kousek něčeho, co si říká pravým smyslem umění. Není lehké najít všechny informace, které se vám hra snaží předvést, na to potřeba vzdělání psychologie i dějepisu. Ale to hledání je tak vzrušující - a není to skvělý pocit, když vás nakonec "trkne"?
Viděla jsem o přestávce mnoho lidí odcházet a poté ještě nadávat na S:D. Tak já vám teď říkám, všichni odešedše, nadávejte sobě, raději si připlaťte za cestu a jeďte si na nějaký muzikál do Prahy - tam nebudete muset VŮBEC přemýšlet.
(zadáno: 27.11.2013)
Krásná režie plná povedených detailních prvků, dokonalé slzy Maryši, její výrazy a napětí, které se šířilo jako blesk hledištěm, při společných chvílích s Franckem - to vše by dávalo 100 %, nebyla-li by na pódiu v první části představení tak rozbitá scénografie. Proto 80 %.
75 % za herecké výkon (především ten hlavní Rostislava Marka), zbylých 5 za scénu a osvětlení při bitvě.

Pokud máte rádi oduševnělé hrdiny, aneb, jak jsem kdesi četla:
jak je těžké říct jediné slovo pro toho, kdo umí veršovat,
a jak obtížné udělat krok pro toho, kdo umí létat. (bez záruky)
Kouzelně pravdivé a bezděčně poučné. Člověk odchází z divadla pousmán nad absurdním světem, zároveň ale v hloubce své duše vážně přemýšlí, co udělat jinak. A tak by se mělo divadlo dělat. Dávat nenápadné podněty, zatímco divák se nic netušíc velmi příjemně baví.
40 % za kostýmy, zbylých 30 za herecký výkon Petry Hřebíčkové.
Bezruči? Bezruči!
Bezruči, Bezručáci, vy jste nezklamali! S inscenací plnou jinotajů, detailů a nápadů. Jakýmsi zláštním způsobem lahodící oku, chytající za bránici, zasahující nitro, křičící, bobtnající, obohacující... Díky. Díky všem. I těm, co nebyli vidět.
Situační komedie vhodná pro oddech, výborné herecké výkony (a to i přesto, že představení bylo zhlédnuto na veřejné generálce), i scéna ruského bytu věrohodně vyvedená. Avšak poslední jednání s čímsi, co mělo znázorňovat "boha natěrače" naprosto pokazilo stylový dojem, do příběhu jakoby ani nezapadalo, jen násilně useklo děj ve chvíli, když už neměl kam gradovat. A také se divím, že byla tato inscenace zařazena do programu Studia Z, kde se potkáváme se spíše experimentálnějším divadlem, na což je dle mého Ruské loto málo neobyčejné.
(zadáno: 31.10.2010)
Pěkné herecké výkony (kdy člověku vyvstává na mysli otázka, zdali je to ještě hraní). Důraz jen na příběh a jeho myšlenku na úkor estetických maličkostí a detailů, které obvykle dají představení jistou atmosféru. Ta mi chyběla. Takže navzdory všem článkům v médiích velké zklamání.
Představení, které je založeno na momentálním rozpoložení jedné jediné osoby, by mohlo být věru zajímavá podívaná. Nevím, zda-li chtěla autorka na daný problém ještě více upozornit stále se opakujícími několika málo prvky, podle mého názoru však osmnáctkrát (či kolikrát) za hodinu říct slovo "holčička", či "nenarostla mi křídla" a jiné, volá po zoufalství. Byl to záměr? Je to docela dost možné. Já mu však nepřišla na chuť. 50 % dávám jen za krásný konec, který je pro mne jedinou dobrou vzpomínkou na toto představení. Vyjme!
Brtníková, Šulaj, Tihelková, Hromádka - únosné až spíše skvostné herecké výkony, zbytek ansámblu byl buďto nevýrazný nebo v některých případech až otřesný.
Na můj vkus příliš "ukecaná" hra - ale co, je to klasika. Jinak podání celkově bylo takové mdlé, nevýrazné, táhlé a často hluché. Výborné pro publikum, které se tváří seriózně, ale nečeká nic těžkého. Neurazí, nepotěší. Konec inscenace naopak naštěstí vygradoval pěkným způsobem. Kdyby ten tam nebyl, nebylo by na představení nic, co by mně k němu aspoň trošičku táhlo.
Z velkého očekávání nevzešla žádná větší sláva, ba co naopak, spíše zklamání. Z ohlasu v médiích zněla pochvalná uznání, z divadla odcházeli diváci stejně nadšení, ale i šokovaní, s povytáhlým obočím a hlavně znudění. Co chybělo, byly pomyslné křivky stoupajícího napětí, které, jak se zdálo, zůstaly v konstantní rovině, nebo jen mírně povyskočily. Divadlo sice nemusí být jen zábavné a odpočinkové, ale ztráta času rozhodně také ne.
1 2  >