Profil uživatele

Zdarda

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 9 % (18)
Jiří Landa: 9 % (31)
Kateřina Jírová: 9 % (8)
Michal Novák: 9 % (17)
Pavel Širmer: 10 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.3.2016)
Hororový příběh v Redutě má sice poněkud předvídatelný děj, ale ten je vykompenzován silnou, až mrazivou atmosférou. Dobře řešená je scéna pokoje, kdy se využívá přední průhledná opona, která nastoluje v divákovi klaustrofobický pocit, jenž naznačuje, že z pokoje se není možné nijak dostat. Z průběhu děje je cítit beznaděj situace a divák (stejně tak i Susan/Veronika) si ani nemůže být jistý, čemu má vlastně věřit. Konec zanechává znepokojivé psychologické otázky. Představení navíc povyšují herecké výkony Ivany Hloužkové a Magdalény Tkačíkové.
(zadáno: 4.3.2016)
Dva údržbáři starého hřiště, Esa a Antero, mají postavit nové hřiště pro pesäpallo (finský sport podobný baseballu), a vedou spolu rozhovory na nejrůznější témata. Text hry je plný absurdního humoru i absurdních situací. Představení stojí především na textu hry a nedává moc možností na rozvinutí nějaké větší akce. Po režijní stránce dobře vymyšlená minimalistická scéna, kdy jsou na podlaze čáry označující hřiště. Zajímavá je volba obsazení Esy ženou, což přidává do hry další témata. Bohužel představení působí trochu jako předvedení absolventů -AMU.
(zadáno: 28.2.2016)
Hlavní Postava Vandam vede dialogický monolog se synem (diváky), ve kterém se odráží témata, jako je pravicový extremismus, xenofobie, šovinismus a především téma moci. Vandamovým domovem je zapadlá hospoda, kde se odehrává většina příběhů a situací. Představení je skvěle zrežírováno, nejlepším tahem bylo zřejmě pojetí hospodských rvaček. Honzírek staví soupeře na štokrlata čelem k divákům, hospodská jim dává panáky, útočník pak panáka vypije a druhý, který utrží ránu, si panáka vychrstne do obličeje a v tom okamžiku jej má plný krve. Národní třída je současný nejlepší titul ve Feste.
(zadáno: 23.2.2016)
Život Zděňka Nejedlého byl jistě velmi zajímavý, ale představení chybí větší pospolitost, která by držela ústřední téma. Jakub Cír v hlavní roli podává spíše podprůměrný výkon, kdy měl raději místo křečovitého výrazu a vypoulených očí více nastudovat scénář hry, aby se vyvaroval zakoktávání. Ostatní herečky odvedly dobře svou práci. Představení neobsahuje žádný výrazný prvek, kvůli nekonzistenci zde schází zapamatovatelná myšlenka. Celek, včetně scény, nepůsobí zrovna nejprofesionálněji.
(zadáno: 19.2.2016)
Michael Tarant uzavírá své olomoucké angažmá stejným způsobem, jakým nastudoval Bouři i své předešlé inscenace. Konvenčně, bez škrtů, "příjemně". Představení je přesycené barvami, exotickými kostýmy a světly, ale text ztrácí na důležitosti. Jeho inscenaci dominuje především výtečný Petr Kubes, který je jednoznačně nejlepším z hereckého ansámblu divadla. V Bouři mu zdatně sekundují jeho věrní duchové, skvěle ztvárnění mladými herečkami/hercem v čele s Annou Stropnickou. Scéna je podobná inscenaci Hamleta, kdy je na jevišti kolosální otáčivá konstrukce.
(zadáno: 11.2.2016)
Ze života hmyzu je opravdu velká podívaná, hmyz se hemží všude, nejen na jevišti, ale i mezi diváky. Velký důraz na vizuální stránku však trochu ubírá na samotném ději hry. Morávek hru notně seškrtal a změnil, místo jednoho Tuláka jich vystupuje hned devět, velmi zkrácená je scéna s mravenci a tak dále. Představení je obohaceno o plno hudebních čísel, která se ovšem po nějaké době začnou nepříjemně opakovat. Pochvalu ovšem zaslouží herci nejen za jejich ztvárnění hmyzu, ale také za četné gymnastické prvky. Představení rozhodně stojí za to vidět víckrát, aby divák vstřebal všechny vjemy.
(zadáno: 31.12.2015)
Triviální, slabý a velmi předvídatelný děj alespoň trochu zachraňuje vcelku chytlavá hudba a povedené taneční výkony.
(zadáno: 28.12.2015)
Králova řeč, jejíž filmový scénář vznikl původně jako divadelní hra, je jedním z nejlepších představení NDB. Zaujme simultánně řešená scéna, kdy se v různých částech jeviště střídají výstupy. Stropnický využívá promítání dokumentárních filmů a fotek na zadní prospekt, což umocňuje historickou atmosféru. Představení dominují hlavně herci. Výkon Martina Slámy v hlavní roli koktavého Bertieho je vskutku ocenění hodný. Postava logopeda Logueho je pak jako by byla přímo ušitá na míru Ladislavu Frejovi. I ostatní herci hrají opravdu vysoký standart. Skvělý dojem dovršuje povedená hudba Petra Maláska
(zadáno: 1.12.2015)
V podání Buranteatru nechybí poctivá vyváženost mezi vtipnými scénkami, které někdy odbíhají až do absurdity, se scénami, z nichž až běhá mráz po zádech. Skleněný zvěřinec je asi nejlíp herecky odehrané představení, které jsem viděl. Zejména Michal Isteník v roli Toma si zaslouží ovace ve stoje, ale nejde vyzdvihovat jen jej, i ostatní herci byli fantastičtí. Scéna se samotným "skleněným zvěřincem" dobře a funkčně doplňuje děj. A píseň Feeling Good od Niny Simone ve vás bude znít ještě dlouho po konci představení.
(zadáno: 5.11.2015)
Bůh masakru v Mahenově divadle je povedená záležitost. Scéna je ztvárněna realisticky, zadní stěny a pohovky se stolem v přední části jeviště vytváří téměř dokonalou iluzi bytu. Herci hrají své role s jistotou, jsou uvěřitelní, nikdo žádným způsobem nevyniká ale ani nepropadá. Vše je profesionálně zvládnuto, jediný problém mám trochu se samotným uchopením textu. Inscenace se až moc drží komediální nitě, a to i v místech, kde by si zasloužila zvážnit, ubrat na komediálnosti, a donutit diváka k přemýšlení. Z Boha masakru se stává poctivě provedená, ale ne plně využitá komedie.
(zadáno: 4.11.2015)
Nádherné romantické představení pro konzervativnějšího diváka. Klasika od kulis, přes kostýmy až po úpravu textu. Herecké výkony odpovídají svou kvalitou Národnímu divadlu. Pro mě ovšem není David Prachař tím Cyranem, kterého bych chtěl vidět na jevišti. Saša Rašilov má do sličného Kristiana také již celkem daleko.
(zadáno: 4.11.2015)
Groteskní situace, černý humor a skvělí herci. Co víc k tomu říct?
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 4.11.2015)
Úžasná svatba se vyznačuje svižným humorem pramenícím ze spletitých situací. Hlavním nástrojem jsou tu slova a gagy. Scéna je pojata v duchu žánru komedií, kostýmy vykazují současnou dobu. Olomoucká Úžasná svatba je vtipná jednohubka.
(zadáno: 4.11.2015)
Farma zvířat v Olomouci nejen oslovuje diváky, ale i baví svým vtipem. V některých pasážích ovšem humor zastiňuje vážnost situace. Také by inscenaci prospělo méně vysvětlování. Režisérovi se povedlo zdůraznit bojkot zvířat díky vlastnostem, které jim lidé obvykle přisuzují (kráva natvrdlá, psi úplatní, kočka prozře jako první). Herci mají propracované masky zvířat, navíc v nich hrají s velkou chutí.
(zadáno: 4.11.2015)
Vcelku vtipná konverzační komedie, od které divák neočekává nějaké hlubší myšlenky.
(zadáno: 4.11.2015)
Zajímavý nápad propojení pohádkového světa s moderní továrnou na sny. Žel není plně využit potenciál nabízené látky a inscenace sklouzává jen k jednoduché komedii.
(zadáno: 4.11.2015)
Představení má vedle naléhavých témat o penězích a společnosti hodně slabých stránek, paradoxně právě v těchto promluvách. Postavy hovoří o obchodě, penězích, investování, ale celkově jsou tyhle dohady jen čímsi nezapamatovatelným. Konec představení je zkouškou trpělivosti diváků v podobě desetiminutového monologu Jess o vesmíru, který je nudný a nesmyslný. Představení vypadá na začátku velmi nadějně a originálně, ovšem v průběhu děje se sklouzne k prostému nezajímavému tlachání.
(zadáno: 4.11.2015)
Role naivní majitelky paství Raněvské přesvědčivě sedla Janě Paulové, ostatní herci ji skvěle sekundují. Hudba Vladimíra Franze podporuje tragikomickou atmosféru inscenace.
(zadáno: 4.11.2015)
Žádný režijní vklad nejde vidět, hraje se jen pouhá komedie bez jakékoliv nadstavby.
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 4.11.2015)
Skvěle napsaná a poctivě zahraná komedie plzeňského Moliéra.
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 4.11.2015)
Autoři říkají, že má Zahradní slavnost stále současný příběh, ale sami ten příběh zabíjí mimopříběhovými ozvláštněními. Režisér Pařízek se snaží o moderní invence, kdy divák vidí na jevišti velikou krychli a herci se svlékají do polonaha, ale tyto a ještě další akce vyznívají samoúčelně a zbytečně. V inscenaci "vítězí" forma nad obsahem, což je smutné, protože Havlův text má i v dnešní době hodně co říct.
(zadáno: 4.11.2015)
Kdybych hodnotil představení z roku 1994 nebo ještě deset let poté, bylo by mé hodnocení kolem 80%. Bohužel ale zaúřadoval zub času a Sluha, stejně jako Miroslav Donutil, stárne a stává se již jen pokleslou komedií s plno šaškováním, ale bez vtipu.
(zadáno: 4.11.2015)
Skvělé herecké výkony v poněkud slabším příběhu. Ale ti diváci, kteří neočekávají složitou zábavu, si přijdou na své.
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 4.11.2015)
Audience je především výborně napsaná hra Václava Havla, kterou by mohl hrát kdokoliv a přesto by šlo o skvělý zážitek. Proto diváci ani nepoznají, že je Jiří Müller neherec, a že Norbert Lichý není doopravdy opilý (a že těch piv měl). Opravdu výborná ukázka minimalistické hry, scény, herectví.
(zadáno: 4.11.2015)
Převést kultovní film na divadelní prkna je vždy hodně těžká práce. V Tramtarii ovšem odvedli svou práci na výbornou. Herecké výkony jsou přesvědčivé, hlavní představitel je správně démonický a jeho matka je nejlepší hororová postava na divadle. Představení dominuje především hororová atmosféra, z které mrazí tak, že se diváci choulí strachy k sobě. Nezapomenutelný zážitek.