Profil uživatele

Zdarda

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 9 % (27)
Lukáš Dubský: 10 % (15)
Michal Novák: 10 % (12)
Pavel Širmer: 10 % (19)
Helena Grégrová: 11 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 >

(zadáno: 14.10.2016)
Maryša - Moravské divadlo Olomouc: 80 %
Představení, jenž je i přes pár novot pojato vesměs tradičně, obohacují lidové písně, a živá muzika. Režie umně skloubí tradiční inscenační prvky (téměř realisticky vyobrazená scéna), a obohacuje je o invenční nápady (např. scéna v kostele). Kostýmy jsou navrženy symbolicky v černo - bílých barvách, proti tomuto rozdělení se ovšem silně vyznačuje vyznění všech postav, které rozhodně nejsou černobílé. Skvělá Vendula Fialová v roli Maryši atakuje divákovu emocionalitu skrz celou škálu citů, je z ní cítit bezmoc, vztek i smíření. Výtečný je také Václav Bahník (Lízal) nebo Jaroslav Krejčí (Vávra).
(zadáno: 24.9.2016)
Můj BF - Divadlo na cucky: 60 %
Na scéně byli celé představení jen dva herci, muž a žena. Oba ovšem dokázali zaplnit celé jeviště a uvěřitelně zahráli své role od dětství až k dospělosti. Spolu s nimi byla na scéně jen nafukovací lehátka, která zastupovala všechny rekvizity, od bar po tramvaj. Mezi scénami se promítalo video, ve kterém probíhala anketa, zda existuje, a jestli je možné přátelství mezi mužem a ženou. Diváka inscenace o této otázce donutí přemýšlet, popřípadě ho donutí přít se se svým protějškem o té zapeklité otázce hluboko do noci.
(zadáno: 27.6.2016)
Balada pro banditu - Divadlo Husa na provázku: 70 %
Vladimír Morávek omezil romantickou linku a inscenace je nyní syrovější. Hudba se posunula od původních trampských písní do variace na rock s houslemi. Je zde plno Morávkovského rukopisu:opakování situací, vtipy, bohužel některé byly na hranici trapnosti. Jan Zadražil je "rockový" Šuhaj, plný pohybu a křepčení. Velmi se snaží, ale nedosahuje hvězdné kvality. Eva Vrbková je sice obdařena skvělým čistým zpěvem, ale herecky také pokulhává. Nejlepší výkon podávají Milan Holenda v úloze zrádce Derbaka a výtečná houslistka s obdivuhodným hlasovým rozsahem. Balada vůbec není pro konzervativní diváky.
(zadáno: 9.6.2016)
Chlast - Divadlo Feste: 70 %
Tvůrčí tým se rozhodl alkoholový příběh vyprávět od konce. Bohužel se tím ale inscenace ochuzuje o emocionálnost. Navíc je děj zezačátku poněkud matoucí a nepřehledný, i přesto, že se jednotlivé obrazy rozdělují odpočítáváním Moniky Matouškové. Pochválit se musí zajímavě uspořádané jeviště i dobré osvětlení. Herci s opačným vyprávěním událostí nemají žádný problém a plynně zvládají změny ve vývoji postav. Monika Matoušková se v roli výstřední Nany snaží ovládnout jeviště, ale víc zaujme civilnější projev Šárky Šildové. Václav Dvořák je poněkud méně výrazný.
(zadáno: 21.5.2016)
Kámen - Moravské divadlo Olomouc: 50 %
Inscenace doplácí především na neinvenční režii, která se projevuje přílišnou těžkopádností a jistou ohraností při střídání časových rovin. Silná Mayenburgova hra, která má nezpochybnitelnou vypovídací hodnotu, se vlivem režie zbytečně drolí v nepřehlednou skrumáž, a značné části publika ztíží cestu ke hře. Tím pádem diváka ani inscenace emocionálně nijak nezasáhne ani nedonutí k většímu zamyšlení, a to i přesto, že jsou v inscenaci silná témata. Také herectví by prospěl větší důraz na fyzický i psychický vývoj postav, což jde ale opět na vrub režii.
(zadáno: 7.5.2016)
Poručík z Inishmoru - Moravské divadlo Olomouc: 70 %
McDonaghův text skvěle skloubí černý humor s násilím, obsahuje však také velký přesah a na vše nahlíží s nadhledem, nic nepůsobí samoúčelně. Surová a krutá hra s prvky ostré společenské satiry vypovídá o absurditě zabíjení, o zuřivosti v každém z nás. Každý máme svého Prcíka Tomeše. Tvůrci inscenace se poctivě zhostili textu, jejž obohatili o scény z filmů Q. Tarantina (Gauneři, Killl Bill..). Vše dokresluje také hudba, inspirovaná těmito filmy nebo irskými nápěvy, a herci, kteří dobře ztvárňují své postavy. Jen by představení víc slušel menší prostor, tzn. divadlo nutně potřebuje Malou scénu.
(zadáno: 4.5.2016)
Otvírání studánek Alfréda Radoka - Národní divadlo Brno: 70 %
Otvírání studánek v NdB v kombinuje činohru, filmovou projekci, živou hudbu, zpěv kantilény i tanec. Scéně dominují velmi jednoduché různě nasvícené kulisy. Dušan Hřebíček a Eva Novotná jsou v rolích manželů Radokových výborní, dokáží skvěle střídat komiku i tragiku svých postav, velmi povedené jsou jejich humorné výstupy. Samotné vyprávění je až moc rozkouskované, některé vedlejší postavy jsou jen načrtnuté (spolupracovníci) nebo zkarikované (soudruzi). Režijně je představení plné postmoderních prvků, které ale ve výsledku ztrácejí dopad na diváka a zdají se být zbytečné.
(zadáno: 28.4.2016)
Strýček Váňa - HaDivadlo: 80 %
Inscenační tým přenesl Čechovovu hru do současnosti, postavy používají mobily, tablety, notebooky, šňupají povzbuzující prášky. Ale především všichni hledají své místo na světě a touhu najít svou vlastní pravdu. Až u téhle inscenace mi došlo, jaký byl Čechov velký aktivista a ekolog. Bohužel všechny aktivistické pokusy se dostávají do kontrastu s pasivitou a otupělostí postav. Jan Lepšík svého Váňu velmi podehrává, dále skvělí jsou Robert Mikluš, Lucie Schneiderová a Táňa Malíková. Jen by mohlo být představení o něco malinko kratší, dvě a půl hodiny bez přestávky jsou opravdu dlouhé.
(zadáno: 23.4.2016)
Amadeus (tj. Milovaný Bohem) - Divadlo Husa na provázku: 80 %
Skvělé představení ve vysoce divadelní režii Vladimíra Morávka. Miroslav Donutil by měl dát sbohem Truffaldinovi a hrát více vážných rolí, jeho Salieri byl naprosto úžasný. Vypadá to, že v jeho synovi Martinovi roste budoucí kvalitní pokračovatel hereckého rodu. Zbytek hereckého ansámblu také skvělý, ostatně jako v Huse vždy. Scéna evokuje atmosféru Formanova filmu a vyskytuje se na ní přehršel nejrůznějších objektů. Jen malinkatá výtka, možná by to chtělo si ještě trochu víc pohrát s hudební složkou, aby zaznělo víc Mozartových skladeb, a ne jen Rekviem.
(zadáno: 21.4.2016)
Mučedník - HaDivadlo: 70 %
Jednoduchá a zároveň funkční scéna, kdy čtyři lavice suplují nejen školní třídu, ale i ředitelnu nebo domov. Podařené scénické řešení potvrzuje vhodná hudba a osvětlení. Představení samotné stojí především na skvělém textu hry s aktuálním tématem a vyváženém herectví, kdy všichni herci výborně ztvárňují své postavy. Nejlepší je zřejmě Sára Venclovská v roli učitelky Rothové, která má sice pomalejší rozjezd, ale její postava vše vygraduje do šokujícího závěru. Zbyšek Humpolec dobře ukazuje postavu pubertálního žáka Benjamina, který se rozhodl stát se "mučedníkem".
(zadáno: 15.4.2016)
Petrolejové lampy - Národní divadlo Brno: 90 %
Inscenace si s sebou nese riziko porovnávání s románem Jaroslava Havlíčka i s filmovou adaptací s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem. Ve výsledku ale obstojí, a to hlavně díky citlivé režii a skvělým hereckým výkonům. Tvůrci použili točnu, která slouží jako téměř filmové střihy. Hana Tomáš Briešťanská i Martin Siničák předvádí naprosto věrohodné herecké výkony. Mimořádně silný emoční zážitek podkresluje výborná hudba. Petrolejové lampy musí zasáhnout do srdce každého diváka.
(zadáno: 15.4.2016)
Zpověď masochisty - Divadlo Letí: 80 %
Být masochistou v dnešním světě opravdu není sranda. Sranda naopak bylo představení Zpověď masochisty, které staví na výtečném tragikomickém textu Romana Sikory a na skvělých výkonech všech čtyř herců, přičemž si dobře vystačí jen s jednoduchou scénou.
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 7.4.2016)
Návraty - Divadlo Feste: 70 %
Syn se náhle vrátí domů, radost obou rodičů z návratu syna je pochopitelně velká. Jenže po nějaké době syn opět zmizí. Pragmaticky se musí udělat pohřeb. A syn se opět vrací. "Mami, mám hlad." Situace se opakují, napětí se stupňuje, motivy dostávají hrozivější obrysy. Hra na má blízko k černé komedii, absurdnímu dramatu i dokumentární sondě do rodinných vztahů. Opravdu vynikající představení, jehož silný dojem ještě víc zesiluje sebejistá režie a skvělé výkony všech tří herců.
(zadáno: 24.3.2016)
Fernando Krapp mi napsal dopis - BuranTeatr: 50 %
Nuda, a to hlavně proto, že představení není konzistentní a inscenátoři vsadili nejvíc na komickou složku. Proto jsou dva doktoři jako Pat a Mat a proto se postavy snaží být vtipné i v nevtipných situacích. Lukáš Rieger, Kamila Zetelová a Tomáš Černoch hrají vcelku dobře a postavy budují pomocí civilního hereckého projevu. Problém představení ovšem tkví v míchání žánrů (televizní inscenace, parodie, groteska, psychologická hra) a v jejich nedostatečném dodržování.
(zadáno: 18.3.2016)
Rozbitý džbán - Národní divadlo Brno: 50 %
Rozbitý džbán ve Františákově režii je konvenční veselohra, která se snaží hlavně pobavit diváka. Nejlepší je na představení vizuální stránka od Marka Cpina. Celý děj se odehrává v Adamově domě, jehož výtvarné provedení evokuje vlámské malíře a jejich cit pro barvy a šerosvit. Samotné postavičky se pak blíží spíše Brueghelovým figurám bez idealizace a s mírnou dávkou kritiky. Herecké výkony jsou vesměs mdlé a nevýrazné, nejlépe ze všech působí Zdeněk Dvořák v roli soudce Adama.
(zadáno: 10.3.2016)
Král Oidipús - Národní divadlo Brno: 60 %
Režisér Martin Františák se soustřeďuje především na to, aby do představení vtěsnal co nejvíc symbolů a znaků, ale bohužel se již méně věnuje všemu ostatnímu. Z jedné strany moderní pojetí ubíjí herecký patos (škoda, protože jinak je herecký ansámbl skvělý), samoúčelný chór a naprosto zbytečná živá hudba (k čemu, když se hraje i z reproduktorů?). Tragičnost je odsunuta stranou, důraz je kladen hlavně na povrchní gesta. "Král" Oidipus je vykreslen jako jakási karikatura, přičemž si divák klade otázku, jak se takový egoistický ignorant mohl stát thébským hrdinou a zachráncem?
(zadáno: 10.3.2016)
Veroničin pokoj - Národní divadlo Brno: 70 %
Hororový příběh v Redutě má sice poněkud předvídatelný děj, ale ten je vykompenzován silnou, až mrazivou atmosférou. Dobře řešená je scéna pokoje, kdy se využívá přední průhledná opona, která nastoluje v divákovi klaustrofobický pocit, jenž naznačuje, že z pokoje se není možné nijak dostat. Z průběhu děje je cítit beznaděj situace a divák (stejně tak i Susan/Veronika) si ani nemůže být jistý, čemu má vlastně věřit. Konec zanechává znepokojivé psychologické otázky. Představení navíc povyšují herecké výkony Ivany Hloužkové a Magdalény Tkačíkové.
(zadáno: 4.3.2016)
Hřiště - Divadlo Feste: 60 %
Dva údržbáři starého hřiště, Esa a Antero, mají postavit nové hřiště pro pesäpallo (finský sport podobný baseballu), a vedou spolu rozhovory na nejrůznější témata. Text hry je plný absurdního humoru i absurdních situací. Představení stojí především na textu hry a nedává moc možností na rozvinutí nějaké větší akce. Po režijní stránce dobře vymyšlená minimalistická scéna, kdy jsou na podlaze čáry označující hřiště. Zajímavá je volba obsazení Esy ženou, což přidává do hry další témata. Bohužel představení působí trochu jako předvedení absolventů -AMU.
(zadáno: 28.2.2016)
Národní třída - Divadlo Feste: 80 %
Hlavní Postava Vandam vede dialogický monolog se synem (diváky), ve kterém se odráží témata, jako je pravicový extremismus, xenofobie, šovinismus a především téma moci. Vandamovým domovem je zapadlá hospoda, kde se odehrává většina příběhů a situací. Představení je skvěle zrežírováno, nejlepším tahem bylo zřejmě pojetí hospodských rvaček. Honzírek staví soupeře na štokrlata čelem k divákům, hospodská jim dává panáky, útočník pak panáka vypije a druhý, který utrží ránu, si panáka vychrstne do obličeje a v tom okamžiku jej má plný krve. Národní třída je současný nejlepší titul ve Feste.
(zadáno: 23.2.2016)
Poslední táborita - Divadlo Feste: 50 %
Život Zděňka Nejedlého byl jistě velmi zajímavý, ale představení chybí větší pospolitost, která by držela ústřední téma. Jakub Cír v hlavní roli podává spíše podprůměrný výkon, kdy měl raději místo křečovitého výrazu a vypoulených očí více nastudovat scénář hry, aby se vyvaroval zakoktávání. Ostatní herečky odvedly dobře svou práci. Představení neobsahuje žádný výrazný prvek, kvůli nekonzistenci zde schází zapamatovatelná myšlenka. Celek, včetně scény, nepůsobí zrovna nejprofesionálněji.
(zadáno: 19.2.2016)
Bouře - Moravské divadlo Olomouc: 40 %
Michael Tarant uzavírá své olomoucké angažmá stejným způsobem, jakým nastudoval Bouři i své předešlé inscenace. Konvenčně, bez škrtů, "příjemně". Představení je přesycené barvami, exotickými kostýmy a světly, ale text ztrácí na důležitosti. Jeho inscenaci dominuje především výtečný Petr Kubes, který je jednoznačně nejlepším z hereckého ansámblu divadla. V Bouři mu zdatně sekundují jeho věrní duchové, skvěle ztvárnění mladými herečkami/hercem v čele s Annou Stropnickou. Scéna je podobná inscenaci Hamleta, kdy je na jevišti kolosální otáčivá konstrukce.
(zadáno: 11.2.2016)
Ze života hmyzu - Oh! Jaká podívaná! - Divadlo Husa na provázku: 70 %
Ze života hmyzu je opravdu velká podívaná, hmyz se hemží všude, nejen na jevišti, ale i mezi diváky. Velký důraz na vizuální stránku však trochu ubírá na samotném ději hry. Morávek hru notně seškrtal a změnil, místo jednoho Tuláka jich vystupuje hned devět, velmi zkrácená je scéna s mravenci a tak dále. Představení je obohaceno o plno hudebních čísel, která se ovšem po nějaké době začnou nepříjemně opakovat. Pochvalu ovšem zaslouží herci nejen za jejich ztvárnění hmyzu, ale také za četné gymnastické prvky. Představení rozhodně stojí za to vidět víckrát, aby divák vstřebal všechny vjemy.
(zadáno: 31.12.2015)
Johnny Blue - Městské divadlo Brno: 50 %
Triviální, slabý a velmi předvídatelný děj alespoň trochu zachraňuje vcelku chytlavá hudba a povedené taneční výkony.
(zadáno: 28.12.2015)
Králova řeč - Národní divadlo Brno: 80 %
Králova řeč, jejíž filmový scénář vznikl původně jako divadelní hra, je jedním z nejlepších představení NDB. Zaujme simultánně řešená scéna, kdy se v různých částech jeviště střídají výstupy. Stropnický využívá promítání dokumentárních filmů a fotek na zadní prospekt, což umocňuje historickou atmosféru. Představení dominují hlavně herci. Výkon Martina Slámy v hlavní roli koktavého Bertieho je vskutku ocenění hodný. Postava logopeda Logueho je pak jako by byla přímo ušitá na míru Ladislavu Frejovi. I ostatní herci hrají opravdu vysoký standart. Skvělý dojem dovršuje povedená hudba Petra Maláska
(zadáno: 1.12.2015)
Skleněný zvěřinec - BuranTeatr: 90 %
V podání Buranteatru nechybí poctivá vyváženost mezi vtipnými scénkami, které někdy odbíhají až do absurdity, se scénami, z nichž až běhá mráz po zádech. Skleněný zvěřinec je asi nejlíp herecky odehrané představení, které jsem viděl. Zejména Michal Isteník v roli Toma si zaslouží ovace ve stoje, ale nejde vyzdvihovat jen jej, i ostatní herci byli fantastičtí. Scéna se samotným "skleněným zvěřincem" dobře a funkčně doplňuje děj. A píseň Feeling Good od Niny Simone ve vás bude znít ještě dlouho po konci představení.

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 >