Zdarda

Řekl bych, že je to spíše povedená inscenace, ale z nějakého důvodu u mě docela rychle vyšuměla z mysli. Tolik kritizované zvuky z okolí jsem téměř nevnímal, naopak pobavilo dívání na hodinky při každém odbíjení zvonů. Pravda ale je, že elevace docela chybí. V první části se mi líbil humor i působivá atmosféra. Ovšem i přes brutální škrty se inscenace nevyhnula nudným místům. Škrty také způsobily složitější interpretaci některých činů a motivů postav. Musím pak pochválit skvělé herce, kteří všichni hráli opravdu tu největší ligu.

Jedná se o velmi nenáročnou inscenaci, která se dokonale hodí pro letní horký večer. Hodně se pobavíte, ale nic víc inscenace nepřináší. Scény mají dobrý spád, kostýmy komediálně barevné a scéna z prádla je důmyslně jednoduchá. Nejlepší jsou zde bezpochyby Simona Stašová a Bolek Polívka (jenž se zde i klaunsky vyblbnul), dobře ale hrají i Ctirad Götz nebo Petra Hobzová, kteří hrají velmi dobře. Naopak Jan Přeučil vypadal, jako by do inscenace ani nepatřil, pouze občas nudně deklamoval.

Inscenace má díky škrtům dobré tempo, ale i přesto ke konci nedojde k té katarzi, jakou bych čekal. Výklad postav byl takový, jako by režisér předpokládal, že si Richarda všichni diváci poctivě nastudovali, ve výsledku se ovšem mohl divák ztrácet. Richard III. je jeden z největších padouchů, ale ne vždy jsem to Langmajerovi věřil, možná by to chtělo být trochu méně civilní. Tohle by se dalo vytknout celé inscenaci, ale dělat vše civilně je dnes zřejmě už trend. Více mě zaujala výborná Klára Issová nebo například Karel Dobrý.

Kohoutova adaptace hru zmodernizovala a přiblížila ji současným rockovým operám. Opět se jedná o typickou postmoderní Morávkovu režii, které vládne vizuální stránka a plno zajímavých nápadů, ale bohužel je tu přemíra stylizace a plno nesrozumitelných prvoplánových obrazů (zejména v hudbě, textu, interpretaci postav). Ústřední dvojice je rozporuplná - Havlová je unylá a bez jiskry, naopak Stropnického Cyrano je zajímavý rockový hejsek. Nejsem zastánce klasiky, ale vidět starou Roxanu nepovažuji za dobrý nápad.
Viděno ze záznamu.

Bathos - poprvé ho popsal Alexander Pope v eseji Peri Bathous aneb umění poklesnout v poezii (1727). Popisuje momenty v básních, kdy se vážný tón změní triviální za účelem pobavení. Juxtapozice takových momentů je vtipná, ale zkazí dramatický efekt. Ukazuje, že tvůrci nevěří kvalitě vlastního příběhu a používají vtipy, aby odvedli pozornost. Pak to vypadá, že se tvůrci bojí emocí, bojí se, že budou působit lacině. Kdykoli jsem v inscenaci cítil upřímné emoce (mimochodem, na opravdu krásné scéně), přišel bathos. Ale proč bychom se měli bát upřímného a emotivního příběhu se silným hrdinou?

Skvělé herecké výkony v poněkud slabším příběhu. Ale ti diváci, kteří neočekávají složitou zábavu, si přijdou na své.
Viděno ze záznamu.

Kdybych hodnotil představení z roku 1994 nebo ještě deset let poté, bylo by mé hodnocení kolem 80%. Bohužel ale zaúřadoval zub času a Sluha, stejně jako Miroslav Donutil, stárne a stává se již jen pokleslou komedií s plno šaškováním, ale bez vtipu.

Autoři říkají, že má Zahradní slavnost stále současný příběh, ale sami ten příběh zabíjí mimopříběhovými ozvláštněními. Režisér Pařízek se snaží o moderní invence, kdy divák vidí na jevišti velikou krychli a herci se svlékají do polonaha, ale tyto a ještě další akce vyznívají samoúčelně a zbytečně. V inscenaci "vítězí" forma nad obsahem, což je smutné, protože Havlův text má i v dnešní době hodně co říct.

Vcelku vtipná konverzační komedie, od které divák neočekává nějaké hlubší myšlenky.

Farma zvířat v Olomouci nejen oslovuje diváky, ale i baví svým vtipem. V některých pasážích ovšem humor zastiňuje vážnost situace. Také by inscenaci prospělo méně vysvětlování. Režisérovi se povedlo zdůraznit bojkot zvířat díky vlastnostem, které jim lidé obvykle přisuzují (kráva natvrdlá, psi úplatní, kočka prozře jako první). Herci mají propracované masky zvířat, navíc v nich hrají s velkou chutí.

Úžasná svatba se vyznačuje svižným humorem pramenícím ze spletitých situací. Hlavním nástrojem jsou tu slova a gagy. Scéna je pojata v duchu žánru komedií, kostýmy vykazují současnou dobu. Olomoucká Úžasná svatba je vtipná jednohubka.

Triviální, slabý a velmi předvídatelný děj alespoň trochu zachraňuje vcelku chytlavá hudba a povedené taneční výkony.

Život Zděňka Nejedlého byl jistě velmi zajímavý, ale představení chybí větší pospolitost, která by držela ústřední téma. Jakub Cír v hlavní roli podává spíše podprůměrný výkon, kdy měl raději místo křečovitého výrazu a vypoulených očí více nastudovat scénář hry, aby se vyvaroval zakoktávání. Ostatní herečky odvedly dobře svou práci. Představení neobsahuje žádný výrazný prvek, kvůli nekonzistenci zde schází zapamatovatelná myšlenka. Celek, včetně scény, nepůsobí zrovna nejprofesionálněji.

Rozbitý džbán ve Františákově režii je konvenční veselohra, která se snaží hlavně pobavit diváka. Nejlepší je na představení vizuální stránka od Marka Cpina. Celý děj se odehrává v Adamově domě, jehož výtvarné provedení evokuje vlámské malíře a jejich cit pro barvy a šerosvit. Samotné postavičky se pak blíží spíše Brueghelovým figurám bez idealizace a s mírnou dávkou kritiky. Herecké výkony jsou vesměs mdlé a nevýrazné, nejlépe ze všech působí Zdeněk Dvořák v roli soudce Adama.

Nuda, a to hlavně proto, že představení není konzistentní a inscenátoři vsadili nejvíc na komickou složku. Proto jsou dva doktoři jako Pat a Mat a proto se postavy snaží být vtipné i v nevtipných situacích. Lukáš Rieger, Kamila Zetelová a Tomáš Černoch hrají vcelku dobře a postavy budují pomocí civilního hereckého projevu. Problém představení ovšem tkví v míchání žánrů (televizní inscenace, parodie, groteska, psychologická hra) a v jejich nedostatečném dodržování.

Inscenace doplácí především na neinvenční režii, která se projevuje přílišnou těžkopádností a jistou ohraností při střídání časových rovin. Silná Mayenburgova hra, která má nezpochybnitelnou vypovídací hodnotu, se vlivem režie zbytečně drolí v nepřehlednou skrumáž, a značné části publika ztíží cestu ke hře. Tím pádem diváka ani inscenace emocionálně nijak nezasáhne ani nedonutí k většímu zamyšlení, a to i přesto, že jsou v inscenaci silná témata. Také herectví by prospěl větší důraz na fyzický i psychický vývoj postav, což jde ale opět na vrub režii.

Slabá režie. Neustálé střídání kulis bylo poněkud zbytečné, a navíc ne úplně profesionálně provedené. I když je Lionel Logue mistr v rétorice, kupodivu byl jeho projev velice monotónní. Martin Mejzlík dobře dávkuje nejistotu a nízké sebevědomí. Ale jeho Bertie mluví bezchybně, propuká v úžasně napsané monology a vůbec nekoktá. Tudíž závěrečná scéna, která je vyvrcholením hry, postrádá jakýkoliv emotivní účinek. Ostatní herci jen sekundují, statické dialogy mezi vedlejšími postavami zavánějí svým provedením amatérismem. Chválím dobrou hudbu. Celkově na mě představení působí trochu odfláknutě.

It's a Match? Jen tak z poloviny. Na inscenaci jde vidět, že je určena především teenagerům. Dramaturgie se sice snaží o mozaiku třech dvojic, ale než divák pozná, že se jedná o tři různé páry, uteče téměř polovina (neúměrně dlouhé) inscenace. Když přijde rozřešení, jedna dvojice se buď nějak vytratí nebo je tak nevýrazná, že divák ji ani nezaregistruje. Mluvit o inscenaci jako o sondě do života se dá říct jen těžko.

Nebeský se v charakterizaci postav uchyluje ke groteskní nadsázce a soustředí se na partnerské drama o nedorozumění a přetvářce. Dočkalová podává výjimečný herecký výkon, ovšem bohužel, stejně tak jako Nora, zůstává ve svém výkonu osamocená. U ostatních postav je nedotažená práce s charaktery, ty jsou velmi zploštělé, schematické a nevýrazné. Z Torvalda se stává masochistický egoista, doktor Rank je zde téměř zbytečná postava a zejména Kristina a Krogstad vůbec nefungují jako katarzní postavy. Vtipné vložky (ruská služebná wtf.) působí podbízivě, hudební intermezza jsou totálně mimo chápání.

Inscenace není zdařile dramaturgicky upravena a poněkud šustí papírem. Připsané současné postavy Petra a Lucie, kteří komentují příběh mladšího páru, zbytečně popisují to, co se dá odehrát na jevišti. "Originálního" páru Petra a Lucie je v představení kupodivu málo, scény večeří u Petrových rodičů vyznívají zdlouhavě, motivy odsouzení války jsou zploštělé. Velmi povedená se jeví scénografie, jenž svým rozdělením prostoru propojuje přítomnost s minulostí. Proto trochu zamrzí závěrečné plátno. Herecky je uvěřitelnější Kristýna Krajíčková, naopak Marek Pešl není v roli Petra nejpřesvědčivější.

Představení s tak specifickým humorem, že jsem po naprosto celou dobu přemýšlel, jestli se mi líbí nebo ne. Také zcela vystihuje nápomocnou kauzální tabulku: je jakž takž dobré, průměrné představení, budící rozpaky, nevzrušivé, dá se vidět, ale klidně jej vynechejte. Jedná se snad o nejjasnějších padesát procent, jaké jsem kdy dal.

Zajímavý nápad propojení pohádkového světa s moderní továrnou na sny. Žel není plně využit potenciál nabízené látky a inscenace sklouzává jen k jednoduché komedii.