Profil uživatele

Zdarda

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 9 % (18)
Jiří Landa: 9 % (31)
Kateřina Jírová: 9 % (8)
Michal Novák: 9 % (17)
Pavel Širmer: 10 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  1 2 3 4
(zadáno: 4.11.2015)
Zajímavě pojatá komedie s otočením světla, tj. když se děj odehrává při světle, je na jevišti tma, a naopak když je v ději tma, je na jevišti světlo. To dává možnost k nepřebernému množství vtipných situací, které režijní tým s herci dobře využívají.
(zadáno: 4.11.2015)
Ženitba je hořkosladká inscenace o strachu z osamělosti a touze po štěstí, která může být pro diváka jak odpočinková, tak může i nutit k zamyšlení. Herecké výkony jsou vyrovnané, vyniká obzvlášť Petr Kubes jako dohazovač Kočkarev.
(zadáno: 4.11.2015)
V Olomouci zvolili jiný přístup, než v Národním divadle, a v ledasčem jsou i úspěšnější. Více se tu projevuje komedie dell'arte, klaunské výstupy, herecké gagy a improvizace. Inscenace také využívá modernějších prvků, např. titulky na plátně nebo brusle, čemuž svědčí i kostýmy, které se z jedné strany drží renesance, ale z druhé jsou zmodernizovány. Italskou atmosféru pěkně doplňuje živá hudba přímo na jevišti. Olomoucký Sluha dvou pánů je komedie, která se neokouká.
(zadáno: 4.11.2015)
V Olomouci předvedli Hamleta bez větších úprav, a ty, které udělali, inscenaci nepřilepšily. Tak působí např. rádoby vtipná scéna s hrobníky, na pováženou je ale hlavně pojetí Claudia (znásilnění Ofélie). Dominantní prvek jeviště, otočná železná konstrukce ve tvaru hradu, plnila svou funkci atmosféry i posunu v ději hry. Rušivě ovšem působila světla namířená často do diváků. Z herců byl nejlepší hlavní představitel Hamleta, Petr Kubes. Vedle něj mu zdárně sekundovala Anna Stropnická v roli Ofélie. Ostatní postavy nevyčnívaly z průměru, ale ani k tomu nedostaly moc příležitostí.
(zadáno: 4.11.2015)
Režijně se jedná opět o typický "tarantovský" patetický styl, na který buď přistoupíte, nebo se vám líbit nebude. Docela zamrzí, že je inscenace téměř totožná s Amadeem v Pardubicích (také v režii Taranta). V činoherní inscenaci Tarant využívá živou hudbu a zazní i pár tónů z opery. Vojtěch Lipina je v roli Mozarta přesvědčivý, ostatní herci docela vkusně vystihují své role, jen Josef Vrána v alternaci Salieriho až moc tlačí na pilu a někdy nepůsobí přirozeně. Docela dobře řešenou scénu s pianem coby víceúčelovým prvkem doplňují krásné historické kostýmy a všudypřítomná Mozartova hudba.
(zadáno: 4.11.2015)
Hru Neila Simona "Drobečky z perníku" proslavila v Česku inscenace divadla v Příbrami se Simonou Stašovou v hlavní roli. A právě ústřední role bývalé zpěvačky Evy je alfou a omegou inscenace. Divák možná bude mít s její postavou problém, jelikož z Evy sice sálá charisma a sex-appeal, ale divák představení si k ní těžko udělá kladný vztah. Ale Ivana Plíhalová je skvělá herečka, která dokáže zahrát všechny polohy své postavy tak, že divák ji bude vše věřit. Dále vše povyšuje skvěle napsaný děj, který výborně míchá tragický osud s hořkou komedií, a Anna Stropnická v roli dcery Polly.
<<  <  1 2 3 4