Profil uživatele

Zdarda

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 9 % (18)
Jiří Landa: 9 % (31)
Kateřina Jírová: 9 % (8)
Michal Novák: 9 % (17)
Pavel Širmer: 10 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.2.2017)
Skvěle napsaná (tragi)komedie s brilantními dialogy, nadhledem a černým humorem, ve které tepou emoce, a kdy dokáže jedno slovo otočit přátelskou atmosféru o sto osmdesát stupňů. Inscenátoři dobře dělají, že se představení hraje bez přestávky, umožňují tím větší gradaci příběhu. Režie místo hereckých výkonů dává důraz spíše na komediálnost. Scéna je dobře vymodelovaná, kdy podlaha de facto kopíruje slavný obraz od Pieta Mondriana, jenž je pověšen na zdi pokoje. Každá postava dostane prostor, působivý je zejména závěrečný monolog Lenky Kočišové, která je do té doby za "tu pravou housewife".
(zadáno: 31.12.2015)
Triviální, slabý a velmi předvídatelný děj alespoň trochu zachraňuje vcelku chytlavá hudba a povedené taneční výkony.
(zadáno: 21.3.2018)
It's a Match? Jen tak z poloviny. Na inscenaci jde vidět, že je určena především teenagerům. Dramaturgie se sice snaží o mozaiku třech dvojic, ale než divák pozná, že se jedná o tři různé páry, uteče téměř polovina (neúměrně dlouhé) inscenace. Když přijde rozřešení, jedna dvojice se buď nějak vytratí nebo je tak nevýrazná, že divák ji ani nezaregistruje. Mluvit o inscenaci jako o sondě do života se dá říct jen těžko.
(zadáno: 16.7.2021)
(zadáno: 21.5.2016)
Inscenace doplácí především na neinvenční režii, která se projevuje přílišnou těžkopádností a jistou ohraností při střídání časových rovin. Silná Mayenburgova hra, která má nezpochybnitelnou vypovídací hodnotu, se vlivem režie zbytečně drolí v nepřehlednou skrumáž, a značné části publika ztíží cestu ke hře. Tím pádem diváka ani inscenace emocionálně nijak nezasáhne ani nedonutí k většímu zamyšlení, a to i přesto, že jsou v inscenaci silná témata. Také herectví by prospěl větší důraz na fyzický i psychický vývoj postav, což jde ale opět na vrub režii.
(zadáno: 31.10.2018)
Inscenace, která je založena na principu epického divadla, podstatně redukuje Dostojevského rozvětvenou fabuli a tematizuje klíčové události románu. Nenásilný akcent na aktuální společensko-sociální motivy (peníze, ziskuchtivost, protřelost, amorálnost, ateismus) dává Morávkově opusu nadčasový význam. Inscenaci povyšuje promyšlená režijní koncepce (jednoduchá scéna) dobré (i když někdy přeexaltované) herecké výkony, zejména Jiří Vyorálek a Simona Peková stojí za vidění. Občas rušivé bylo neustálé shazování předlohy a velmi časté řvaní.
(zadáno: 10.3.2016)
Režisér Martin Františák se soustřeďuje především na to, aby do představení vtěsnal co nejvíc symbolů a znaků, ale bohužel se již méně věnuje všemu ostatnímu. Z jedné strany moderní pojetí ubíjí herecký patos (škoda, protože jinak je herecký ansámbl skvělý), samoúčelný chór a naprosto zbytečná živá hudba (k čemu, když se hraje i z reproduktorů?). Tragičnost je odsunuta stranou, důraz je kladen hlavně na povrchní gesta. "Král" Oidipus je vykreslen jako jakási karikatura, přičemž si divák klade otázku, jak se takový egoistický ignorant mohl stát thébským hrdinou a zachráncem?
(zadáno: 28.12.2015)
Králova řeč, jejíž filmový scénář vznikl původně jako divadelní hra, je jedním z nejlepších představení NDB. Zaujme simultánně řešená scéna, kdy se v různých částech jeviště střídají výstupy. Stropnický využívá promítání dokumentárních filmů a fotek na zadní prospekt, což umocňuje historickou atmosféru. Představení dominují hlavně herci. Výkon Martina Slámy v hlavní roli koktavého Bertieho je vskutku ocenění hodný. Postava logopeda Logueho je pak jako by byla přímo ušitá na míru Ladislavu Frejovi. I ostatní herci hrají opravdu vysoký standart. Skvělý dojem dovršuje povedená hudba Petra Maláska
(zadáno: 19.11.2016)
Slabá režie. Neustálé střídání kulis bylo poněkud zbytečné, a navíc ne úplně profesionálně provedené. I když je Lionel Logue mistr v rétorice, kupodivu byl jeho projev velice monotónní. Martin Mejzlík dobře dávkuje nejistotu a nízké sebevědomí. Ale jeho Bertie mluví bezchybně, propuká v úžasně napsané monology a vůbec nekoktá. Tudíž závěrečná scéna, která je vyvrcholením hry, postrádá jakýkoliv emotivní účinek. Ostatní herci jen sekundují, statické dialogy mezi vedlejšími postavami zavánějí svým provedením amatérismem. Chválím dobrou hudbu. Celkově na mě představení působí trochu odfláknutě.
(zadáno: 16.12.2016)
Autorská komorní inscenace je uváděna na menším jevišti Divadla hudby, což se ukazuje ku prospěchu. Děj se odehrává pouze v lázeňském pokoji, kde jsou ubytovány všechny tři pacientky. Ani jedna z žen nemá jednoduchý osud, jak by se mohlo na začátku zdát, každá má své problémy. A všechny herečky hrají fantasticky. Cynická Ivana Plíhalová, ukecaná Vlasta Hartlová a (ne)uvěřitelně slepá Vendula Fialová. Důležitou složkou inscenace je hudba zpěvačky Radůzy, která skrz text také nese téma hry. Skvěle napsaná inscenace spojuje komické situace a dialogy s méně úsměvnými, někdy až mrazivými osudy.
(zadáno: 28.6.2019)
Nesouhlasím s Divoubází. Uvádění Kupce benátského na českých jevištích nemá malou tradici - až do 80. let bylo vždy cca čtyřikrát za desetiletí, načež od roku 2000 vzniklo jedenáct inscenací. Dá se to přisuzovat mnohovrstevnatému textu, kdy se dřív inscenovalo tzv. "po textu", ale v postdramatickém divadle od 90. let se tvůrci nebáli měnit text blíže k obrazu svému.
Tato inscenace se opět blíží starým nastudováním, kulisy a kostýmy hrozně historické, text je pouze odříkáván divákovi, ale nic mu nepředá. Tvůrci jsou líní a proto vznikla nezáživná středoškolská nuda, takový úvod do Shakespeara.
(zadáno: 4.11.2015)
Představení má vedle naléhavých témat o penězích a společnosti hodně slabých stránek, paradoxně právě v těchto promluvách. Postavy hovoří o obchodě, penězích, investování, ale celkově jsou tyhle dohady jen čímsi nezapamatovatelným. Konec představení je zkouškou trpělivosti diváků v podobě desetiminutového monologu Jess o vesmíru, který je nudný a nesmyslný. Představení vypadá na začátku velmi nadějně a originálně, ovšem v průběhu děje se sklouzne k prostému nezajímavému tlachání.
(zadáno: 14.10.2016)
Představení, jenž je i přes pár novot pojato vesměs tradičně, obohacují lidové písně, a živá muzika. Režie umně skloubí tradiční inscenační prvky (téměř realisticky vyobrazená scéna), a obohacuje je o invenční nápady (např. scéna v kostele). Kostýmy jsou navrženy symbolicky v černo - bílých barvách, proti tomuto rozdělení se ovšem silně vyznačuje vyznění všech postav, které rozhodně nejsou černobílé. Skvělá Vendula Fialová v roli Maryši atakuje divákovu emocionalitu skrz celou škálu citů, je z ní cítit bezmoc, vztek i smíření. Výtečný je také Václav Bahník (Lízal) nebo Jaroslav Krejčí (Vávra).
(zadáno: 25.11.2016)
Na krásně jednoduché scéně vyniká molo, zasahující do hlediště. Kostýmy všech postav pohladí oko každého diváka. Herecky nejvíc vyniká Petr Kubes, jehož charizmatický ďábel Woland je na scéně téměř po celou dobu inscenace. Ovšem skvěle hraje celý soubor činohry, ať už to je Pilát Michal Przebinda, namaskovaná Ivana Plíhalová, nebo půvabná Markétka Vendula Fialová. V závěru inscenace poněkud ztrácí tempo, avšak i přes všechny nedokonalosti je Mistr a Markétka jedinečným divadelním opusem s magickou scénografií, vyrovnanými hereckými výkony, a ve výrazné divadelní režii Bogdana Kokotka.
(zadáno: 21.4.2016)
Jednoduchá a zároveň funkční scéna, kdy čtyři lavice suplují nejen školní třídu, ale i ředitelnu nebo domov. Podařené scénické řešení potvrzuje vhodná hudba a osvětlení. Představení samotné stojí především na skvělém textu hry s aktuálním tématem a vyváženém herectví, kdy všichni herci výborně ztvárňují své postavy. Nejlepší je zřejmě Sára Venclovská v roli učitelky Rothové, která má sice pomalejší rozjezd, ale její postava vše vygraduje do šokujícího závěru. Zbyšek Humpolec dobře ukazuje postavu pubertálního žáka Benjamina, který se rozhodl stát se "mučedníkem".
(zadáno: 24.9.2016)
Na scéně byli celé představení jen dva herci, muž a žena. Oba ovšem dokázali zaplnit celé jeviště a uvěřitelně zahráli své role od dětství až k dospělosti. Spolu s nimi byla na scéně jen nafukovací lehátka, která zastupovala všechny rekvizity, od bar po tramvaj. Mezi scénami se promítalo video, ve kterém probíhala anketa, zda existuje, a jestli je možné přátelství mezi mužem a ženou. Diváka inscenace o této otázce donutí přemýšlet, popřípadě ho donutí přít se se svým protějškem o té zapeklité otázce hluboko do noci.
(zadáno: 28.2.2016)
Hlavní Postava Vandam vede dialogický monolog se synem (diváky), ve kterém se odráží témata, jako je pravicový extremismus, xenofobie, šovinismus a především téma moci. Vandamovým domovem je zapadlá hospoda, kde se odehrává většina příběhů a situací. Představení je skvěle zrežírováno, nejlepším tahem bylo zřejmě pojetí hospodských rvaček. Honzírek staví soupeře na štokrlata čelem k divákům, hospodská jim dává panáky, útočník pak panáka vypije a druhý, který utrží ránu, si panáka vychrstne do obličeje a v tom okamžiku jej má plný krve. Národní třída je současný nejlepší titul ve Feste.
(zadáno: 27.8.2020)
(zadáno: 7.4.2016)
Syn se náhle vrátí domů, radost obou rodičů z návratu syna je pochopitelně velká. Jenže po nějaké době syn opět zmizí. Pragmaticky se musí udělat pohřeb. A syn se opět vrací. "Mami, mám hlad." Situace se opakují, napětí se stupňuje, motivy dostávají hrozivější obrysy. Hra na má blízko k černé komedii, absurdnímu dramatu i dokumentární sondě do rodinných vztahů. Opravdu vynikající představení, jehož silný dojem ještě víc zesiluje sebejistá režie a skvělé výkony všech tří herců.
(zadáno: 19.5.2018)
Nebeský se v charakterizaci postav uchyluje ke groteskní nadsázce a soustředí se na partnerské drama o nedorozumění a přetvářce. Dočkalová podává výjimečný herecký výkon, ovšem bohužel, stejně tak jako Nora, zůstává ve svém výkonu osamocená. U ostatních postav je nedotažená práce s charaktery, ty jsou velmi zploštělé, schematické a nevýrazné. Z Torvalda se stává masochistický egoista, doktor Rank je zde téměř zbytečná postava a zejména Kristina a Krogstad vůbec nefungují jako katarzní postavy. Vtipné vložky (ruská služebná wtf.) působí podbízivě, hudební intermezza jsou totálně mimo chápání.
(zadáno: 15.5.2017)
Kdo by čekal tragické drama o životě Olgy Havlové, ten bude zklamán. Inscenace je plná ironie a nadsázky, je napsaná s lehkostí a nadhledem. Herci vystupují s rolí, kontaktují publikum, občas se objeví nějaké hluché místo, ale jako celek funguje inscenace na jedničku. Pavlína Štorková je v hlavní roli (i když o hlavní roli by se dalo polemizovat) fantastická, ovšem skvělí jsou i zbylí herci v rozličných rolích. Kromě hereckých výkonů zaujme také originální scénické řešení. Potěšilo mě "pomrkávání" na absurdní dramata Václava Havla (např. scéna v hospodě).
(zadáno: 4.5.2016)
Otvírání studánek v NdB v kombinuje činohru, filmovou projekci, živou hudbu, zpěv kantilény i tanec. Scéně dominují velmi jednoduché různě nasvícené kulisy. Dušan Hřebíček a Eva Novotná jsou v rolích manželů Radokových výborní, dokáží skvěle střídat komiku i tragiku svých postav, velmi povedené jsou jejich humorné výstupy. Samotné vyprávění je až moc rozkouskované, některé vedlejší postavy jsou jen načrtnuté (spolupracovníci) nebo zkarikované (soudruzi). Režijně je představení plné postmoderních prvků, které ale ve výsledku ztrácejí dopad na diváka a zdají se být zbytečné.
(zadáno: 27.6.2018)
Inscenace není zdařile dramaturgicky upravena a poněkud šustí papírem. Připsané současné postavy Petra a Lucie, kteří komentují příběh mladšího páru, zbytečně popisují to, co se dá odehrát na jevišti. "Originálního" páru Petra a Lucie je v představení kupodivu málo, scény večeří u Petrových rodičů vyznívají zdlouhavě, motivy odsouzení války jsou zploštělé. Velmi povedená se jeví scénografie, jenž svým rozdělením prostoru propojuje přítomnost s minulostí. Proto trochu zamrzí závěrečné plátno. Herecky je uvěřitelnější Kristýna Krajíčková, naopak Marek Pešl není v roli Petra nejpřesvědčivější.
(zadáno: 15.4.2016)
Inscenace si s sebou nese riziko porovnávání s románem Jaroslava Havlíčka i s filmovou adaptací s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem. Ve výsledku ale obstojí, a to hlavně díky citlivé režii a skvělým hereckým výkonům. Tvůrci použili točnu, která slouží jako téměř filmové střihy. Hana Tomáš Briešťanská i Martin Siničák předvádí naprosto věrohodné herecké výkony. Mimořádně silný emoční zážitek podkresluje výborná hudba. Petrolejové lampy musí zasáhnout do srdce každého diváka.