Zuzatab

Třetí hra od Camolettiho v divadle Palace je sice daleko lepší než "Miláček Anna", ale bohužel kvality hry "A do pyžam" nedosáhla. Chybělo mi mezi herci větší jiskření a přišlo mi trochu na škodu, že nevyužili více prostoru i pro ostatní učinkující než jen pro D.Šinkorovou a J.Langmajera (i když takové A.Gondíkové bylo možná víc než dost). Na druhou stranu mě velmi nadchl výběr písniček a večerní róba Jacqueline, ta byla opravdu nádherná!

Bohužel hlavní téma večera "vesmírné zploštělé halo" mi bylo na hony vzdálené a jakmile se začala diskuze kolem toho točit, měla jsem tendence vypínat a přemýšlet nad tím, co mě čeká následující dny. Na druhou stranu bylo vtipné sledovat tyto čtyři herce, kteří tvoří páry i v reálném životě (i když v přehozených dvojicích) a vnímat jak na sebe reagují. Ale nejlepším okamžikem celého představení je "francouzská" píseň Igora Chmely, ta byla opravdu kouzelná!!!

Za mě krapet slabší představení...už od samého začátku na mě moc svobodomyslně nepůsobila ani jedna z postav a od půlky, kdy přestalo být hlavním tématem jméno Adolf, se tam už jen předhazuje jeden kostlivec ze skříně za druhým. Čekala jsem od toho, díky tomuto obsazení, přeci jen trochu víc.

Nenacházím slov, bohužel trochu v negativním slova smyslu...hra byla textově opravdu hodně náročná, chvilkama jsem si říkala, že kdyby hráli v čínštině, tak by to vyšlo stejně. David Prachař převedl jako jediný 100% výkon, Jana Janěková byla zcela nevýrazná a Saša Rašilov mohl být krásným Kristiánem možná tak před 10 lety...na Cyrana jsem se velmi těšila ale toto představení mě z větší části nudilo.

Z této hry mě hned na začátku zaujala projekce a výkon Romana Zacha, pak dlouho dlouho nic až do druhé části, která začala mít konečně trochu spád a nabídla prostor vyniknout i Dagmar Havlové, bohužel i tak mě představení moc nenadchlo. Ze hry je však možno vycítit realistický norský chlad a smutek, takže závěr byl celkem předvídatelný.

Tato hra mě moc nenadchla, nejvíce zaujal Ondřej Brousek a nejpříjemnější okamžiky celého představení byly při zvuku piána - což mě ale utvrdilo v tom, že chystaný Amadeus by mohl být daleko lepším kulturním zážitkem než Rod Glembayů.

Veselé skoky jsem opět navštívila v rámci festivalu Mezi Ploty, ale Chabrus line se mi loni líbil daleko více.

Hra mě vůbec neoslovila, čekala jsem tak trochu ladovské Vánoce, navnadění před Štědrým dnem, ale nakonec jsem byla ráda, že představení bylo bez přestávky a poměrně brzy skončilo.

Tato hra bohužel nenadchla, velmi mi vadily pasáže, kdy pan Töpfer přerušoval představení, že jsem i v polovině hry zvažovala, zda se na představení vracet. Na druhou stranu, je dobře, že touto hrou připomínají památku Karla Hašlera, i když by mohla vypadat trochu jinak.

To bylo poprvé, co jsem po pár minutách představení přemýšlela jestli neodejdu... Nejsvětlejším okamžikem celé hry je hudební číslo D.Prachaře a S.Rašilova.

Co klasiky se týče, mám raději tradiční zpracování, proto mé hodnocení tohoto představení je tak nízké. Skákání z pohádkového motivu do současnosti, nejen v kostýmech, ale i přednesu mi přišel zmatený a hra tím na mne působila nevyrovnaně. Nezachrání to dokonalá hudba ani talentovaný Vojta Dyk.

Bylo to celé nesmyslné, navíc i velmi vulgární a depresivní. Co se týče obsazení, všem bych jejich postavu možná uvěřila až na Tomáše Kluse - jeho Ariel mě nepřesvědčil ani omylem. Takže 10% aspoň za krásné a výstižné písničky!!!

Tato hra je tak trochu neuchopitelná a nepochopitelná... Nezanechala ve mě žádný zážitek, upadne v úplné zapomnění.

Toto představení jsem navštívila v rámci festivalu Mezi Ploty, bohužel mě nijak nezaujalo a na druhou půlku hry jsem se už nevrátila.