Z tiskových konferencí

V alternativním prostoru Preslova 9 vzniká nová inscenace souboru Buchty a loutky Baryk podle obrazů a textů akademického malíře Martina Kuriše. Sešli jsme se pár dní před premiérou uprostřed nádherného pracovního nepořádku a u stolku plném vynikajících buchet samozřejmě, i když všemu stejně nejvíce dominuje atmosféra téměř panoramatického obrazu umístěnému na jevištní konstrukci, že i ignorant přes výtvarné umění pocítí zaujetí tím, co vidí.

Je to podruhé (po inscenaci Tibet - tajemství červené krabičky), kdy impuls Buchtám a loutkám přichází zvenčí. Buchty a loutky totiž rozpohybují obrazy a doprovodný text akademického malíře Martina Kuriše do podoby možná až cynického punkového omláceného provokativního loutkového divadla. Inscenace s plným názvem Baryk – Dog on the Road plně využívá originální kulisy a loutky na motivy Krulišova zdánlivě pohádkového příběhu o cestě, lásce a smrti. „Přes Roberta Smolíka se mi naskytla příležitost poznat divadelní svět Buchet a loutek a velmi mě potěšilo, že mé ilustrace poslouží jako východisko pro jejich nový projekt. Pohádka Baryk vznikla jako cyklus obrazů a ilustrací před dvěma lety. Dvakrát jsem je vystavoval a vzápětí doplnil textem,“ říká Martin Kruliš.

Buchty a loutky chtěly něco naplánovat a vymyslet, ale něco lepšího přišlo samo. A tak se stalo, že Buchty a loutky vstoupí do jedinečného světa obrazů Martina Kuriše, jedno kouzlo se povýší druhým kouzlem, vznikne tedy násobené kouzlo. Buchty a loutky vše jevištně a technologicky dotvořily pod režijním vedením Radka Berana.

„Překračovat hranice mezi styly a žánry je naší obvyklou ambicí. Zkusili jsme dát příležitost kumštýři, který nemá s divadlem moc společného, ale který by rád viděl své dílo neuzavřené v galerii a v rozpohybované podobě. Jsme rádi, že právě Martin Kruliš vystoupil z obrazů do našeho divadelního 3D světa. Máme totiž stejnou zálibu v tajemství, melancholii, smutku a z toho pramenícím humoru. Ještě se mi líbí intimní svět a introvertní povaha autora, protože stejně zranitelně vypadá, i zkoušení divadla se z počátku bál. Jeho obrazy nás v každém případě zaujaly nejen atmosférou, zaujal nás i příběh. Zdá se být jako pohádkový, ale určitě to jako materiál pro děti Martin nemyslí. Ukázalo se to při zkoušení, protože všechny ty jednoduché, ne-li naivní motivy jsou plné odboček, nedořečených slov. Předloha nechává velký prostor pro čtenáře či pozorovatele. Pro nás to však znamená nějakým způsobem složitou stavbu předlohy scénicky zpracovat. Baryka vlastně nechceme hrát jako příběh, respektujeme autorovu introvertní formu a se snažíme vymyslet systém, který by byl adekvátní vůči té znepokojivě znejišťující, spletité a temné atmosféře obsahu. Je otázka, jestli jsme to vymysleli tak, aby se všechny ty pocity přenesly i na diváka. Spolupráce s Martinem Krulišem nám nabídla prostor hledat jiný jazyk, než jaký obvykle užíváme, a tak diváci uvidí pravděpodobně něco mezi divadlem a výtvarnou instalací,“ uvedl režisér Radek Beran.

„Možná mám ve svých obrazech skutečně více sarkasmu, tvrdé ironie. Asi nemám na to dostat se k tvorbě pro děti,“ ironicky se sebezpytuje Martin Kruliš. „Děti si mohou Baryka přečíst, nyní ho vidět jak loutkové divadlo, ale asi by je to nebavilo, nerozuměly by zcela všemu. Tento projekt je skutečně daleko více o vyprávění atmosféry, sdělování pocitů než pohádkovým příběhem se začátkem a koncem,“ dodala Kristina Maděričová.

Radek Beran alespoň trochu tedy přibližuje, co můžeme čekat: „Příběh je skutečně jednoduchý: je o dědečkovi, který když zeslábne a vypadá to, že už dlouho nevydrží, vyšle svého pejska, aby vyrazil do světa vyhledat jeho dceru, aby se po dlouhé době shledali. Baryk cestou zažije různá dobrodružství a vše má zvláštní konec. Vypadá to jako pohádka, ale vážně jsou tam věci, které před spaním nejsou úplně dobrý...“

Kromě vizuálního vjemu a hry realistických loutek (realistických na styl Buchet a loutek až moc, jak pobaveně tvrdí Radek Beran) je inscenace postavená i na svérázném hudebním doprovodu.

Baryk nebude uváděn, jak je u inscenací souboru Buchty a loutky obvyklé, ve Studiu Švandova divadla, ale v alternativním prostoru Preslova 9, který jinak funguje jako zkušebna Švandova divadla. Nachází se uprostřed cesty mezi Andělem a Švandovým divadlem, na konci parčíku Portheimka, pro některé možná bude vodítko, když se řekne, že je to vedle bývalé smíchovské tržnice, nyní pobočky Městské knihovny.
Vstupenky jsou v běžném prodeji v pokladně Švandova divadla a do konce sezony se počítá s uvedením osmi repríz. Dále je uvažováno, že by inscenace Baryk mohla být uváděna i v galeriích po celé republice.