Z tiskových konferencí

V Křížové chodbě Staroměstské radnice byla zahájena výstava přibližující minulost i současnost Činoherního klubu, který si na konci února připomene 50 let své existence. Výstava, která je jedním z bodů oslav, potrvá do 28. února. Vystaveny jsou především fotografie slavných hereckých momentek z inscenací nebo vizuály ve velkoformátové podobě, které jsou součástí titulní strany sešitových programů k inscenacím. Historií Činoherního klubu návštěvníka provedou také infopanely přibližující jednotlivá období, dále scénografické skici a v nejzazším bodě výstavního labyrintu vše doplní projekce záznamů inscenací (vždy od 15 hod.).

Ondřej Sokol, Ivana Chýlková, Vladimír Procházka (foto: Michal Novák)

Mottem výstavy je citát dramaturga, překladatele a herce Leoše Suchařípy, který řekl: „Když začalo divadlo Činoherní klub, bylo to divadlo herců, které inspirovali režiséři. To je jádro všeho, co Činoherní klub je, byl, a pokud pánbůh dopustí, bude. Jinak to není možné formulovat.“

Činoherní klub vznikl roku 1965 jako součást Státního divadelního studia. U jeho zrodu byli spolužáci z pražské DAMU autor a režisér Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý, který se stal prvním uměleckým šéfem nové scény. Základ hereckého souboru přišel z Ostravy s režisérem Janem Kačerem a výtvarníkem Lubošem Hrůzou. Třebaže zakladatelé ostentativně nevyhlašovali program nového divadla, bylo od začátku zřejmé, že jim jde o divadlo, které by je bavilo, s lidmi, kteří jsou jim blízcí, bez vyhlašování cílů, idejí a programů. „Činoherní klub se stal divadlem herců a režiséři zde nikdy nehledali efektní režijní postupy mimo herecké prostředky, jejich cílem bylo roztavit režii v herecké tvorbě,“ řekl kdysi Jaroslav Vostrý. A platí to dones.

Vladimír Procházka, Ladislav Smoček, Michal Pavlata (foto: Michal Novák)

V 70. letech po nuceném odchodu většiny vůdčích osobností se Činoherní klub ocitl ve stále se prohlubující umělecké krizi. Divadlo začalo opět systematicky pracovat až na přelomu 70. a 80. let, po příchodu uměleckého šéfa Jiřího Daňka a nástupu další herecké vlny. Listopadové událost roku 1989 umožnily, že se do divadla znovu vrátil Jaroslav Vostrý jako umělecký šéf a po osamostatnění divadla se stal jeho ředitelem. Činoherní klub se znovu mohl vracet k některým základním východiskům, mezi nimiž sehrála nemalou roli svoboda volby režijního a hereckého projevu. To, spolu s moderním pohledem na lidskou psychologii a novou interpretaci klasických témat, vytvářelo specifiku Činoherního klubu. Snad jen krátká proměna divadla koncipovaná ředitelem Vladimírem Strniskem na konci 90. let nepřinesla uspokojivé výsledky, i když i v této době se několik pozoruhodných inscenací objevilo.

Současným ředitelem a uměleckým šéfem je od sezony 1999/2000 Vladimír Procházka, režijní tým tvoří vedle Ladislava Smočka Ondřej Sokol a Martin Čičvák, dramaturgii divadla se spolu s Romanem Císařem nadále věnuje Vladimír Procházka. V současné době má Činoherní klub na repertoáru 18 inscenací, zanedlouho přibude další, slavná Schormova dramatizace Dostojevského Bratrů Karamazových v režii Martina Čičváka. Stálé angažmá v něm momentálně má 18 herců, ale dá se říci, že desítky dalších jsou jeho pravidelnými spolupracovníky a jejich jména také jakoby neodmyslitelně k Činohernímu klubu patřila. Statistika ještě přináší tyto údaje: za těch 50 let bylo uvedeno 132 inscenací, odehráno bylo 11 tisíc představení a počet diváků, kteří kdy usedli v hledišti Činoherního klubu, se blíží třem milionům.

„Dnešní soubor je pevným divadlem a zároveň divadlem hostů. Někteří z herců dokonce už nejsou ve svazku divadla, ale jakoby ho nikdy neopustili. A oni to tak cítí,“ poznamenal Ladislav Smoček.

výstava 50 let Činoherního klubu (foto: Michal Novák)

Herec Michal Pavlata je sice stálým členem souboru Činoherního klubu až od roku 1994, ale jako student herectví byl u toho a v roce 1968 už v něm hrál: „U nás na vsi (v Podkrkonoší) se vědělo, že nejlepší herci jsou v Národním divadle. Do Prahy jsem přišel v třiašedesátém a o něco později jsem se jako host náhle ocitl v divadle v ulici Ve Smečkách a zjistil jsem, že divadlo se může taky dělat jinak, než jsem si myslel. Výstava je pro mne nostalgickou vzpomínkou na to, že jsem směl být u toho. Činoherní klub pro mě osobně znamená především zjištění, že herectví může být za jistých okolností zaměstnání i pro chlapa. Pro mě hraní v Činoheráku je vrchol kariéry.“

Velký slavnostní večer přímo v Činoherním klubu se pak uskuteční 27. února, čili na den přesně 50 let od prvního představení, a bude spojen se křtem publikace přibližující posledních deset let této scény. Na křest naváže scénické čtení hry Ladislava Smočka Piknik, což byla první hra, která provoz divadla v roce 1965 zahájila. Podle slov legendárního dramatika a režiséra Ladislava Smočka tehdy vůbec nikdo nepředpokládal, že nově založené divadlo by mohlo fungovat delší dobu. Do dějin českého divadla se zapsalo výrazným písmem a přetrvalo i přes veškerá protivenství ze strany komunistického režimu a dnes je mimochodem také zdárným příkladem toho, že transformace divadla nemusí být strašák. „Rozhodnutí jsem nelitoval ani minutu. Provoz je ekonomičtější, s přidělenými penězi z grantů můžeme rozumněji hospodařit, jsme samostatní,“ říká současný ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka.

výstava 50 let Činoherního klubu (foto: Michal Novák)

Jubileu se bude po celý rok věnovat stanice ČT art, která odvysílá záznamy divadelních her, včetně legendárního Revizora s Pavlem Landovským. „Už tento měsíc uvedeme premiéru bohužel nedokončené výpovědi Jiřího Krejčíka o Vladimíru Pucholtovi. Na podzim je připravený nový dokumentární cyklus Magický Činoherní klub režiséra Josefa Abrháma ml.,“ uvedl Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art.

-mys-