Z tiskových konferencí

Osmým společným dílem autorské dvojice Zdenek Merta - Stanislav Moša je muzikál Očistec, který vznikl jako druhá část hudební trilogie se souhrnným názvem Osudová komedie. „Pravda je ta, že jsme Očistec avizovali dva roky po premiéře Pekla (2008). Nakonec jsme termín posouvali, váhali, přepisovali, upravovali, protože jsme chtěli přivést na svět dítě, které by bylo vybaveno všemi atributy. Druhý díl avizované trilogie jsme od počátku zamýšleli jako komediální a zároveň provokativní látku, mnohem více jsme se museli soustředit na to, abychom se nedopustili faulu proti nám oběma; ač se to nezdá, žánr je to jeden z nejobtížnějších...,“ říká autor libreta a režisér Stanislav Moša.

Muzikálová trilogie Peklo – Očistec – Ráj, myšlenkově volně inspirovaná Danteho Božskou komedií, v žádném případě není seriál. „Seriálů je kolem nás až až,“ poznamenal s hořkým úsměvem Stanislav Moša. „Příběh Očistce je zcela autonomní a originální, není opřený o klasickou či jinak již známou historku. Spolu se Zdenkem Mertou jsme si již po Snech, které vycházely z Shakespeara, řekli, že příště půjdeme za svým příběhem, tedy vymyslíme si všechno sami.“

Oba autoři jednotlivá zastavení u Pekla, Očistce a výhledově Ráje nahlížejí zcela nově, vlastníma očima. „Po hudebním dramatu Peklo, založeném na tezi, že skutečné peklo je schopen vytvořit sám sobě a svým blízkým pouze a jenom člověk, přichází na řadu až kabaretně-pohádkový Očistec. Do nového příběhu nepřecházejí žádné postavy z předchozího dílu, stejně jako se změnil žánr, mění se i prostředí, jazyk i styl vyprávění. Vazba na první část je pouze tematická,“ zdůraznila dramaturgyně Klára Latzková.

Očistec je podle církevní tradice fáze, v níž se lidská duše osvobozuje od svých pozemských hříchů a zapomíná na veškeré tělesné slasti, aby mohla vstoupit do věčného ráje. I přes utrpení a trápení, která jsou s tímto stavem spojená, dochází nakonec k naprostému osvobození. Tento metafyzický stav pojímá hudební komedie Očistec zcela reálně. Tříčlenná skupina svobodomyslných rockerů se jistou shodou okolností ocitne v jakémsi podivném klášteře, kde jsou nuceni vzdát se všeho fyzického/pozemského, co dosud považovali za jediný a opravdový smysl svých životů.

„Z různých typů literatur jsem si vybral téma, co se stane s člověkem po jeho smrti,“ říká Stanislav Moša, „...kdy ta duše je zbavená onoho kabátu a naše vědomí najednou nemá čím spát, čím jíst, čím se milovat, de facto existuje mimo návyky, které se naučila v průběhu fyzického života. Ten klášter připravuje své ovečky na život bez fyzického těla a učí je odříkání, zbavuje je veškerých chtíčů. Všichni tři svodomyslní zdraví rockeři, kteří se těžko nechávají svazovat jakýmikoli konvencemi, jsou najednou vystaveni tvrdému procesu odříkání.“

Stanislav Moša

„Trápíme je opravdu hodně,“ směje se Stanislav Moša. „Rockeři“ Stano Slovák, Jiří Mach, Dušan Vitázek a Jaroslav Záděra si opravdu užijí. Mučení budou drsnější, některá vás ovšem hodně pobaví. „V této konfrontaci si nakonec můžeme říkat, proč jsme vůbec na tom světě nebo jestli náhodou nečiníme někomu očistec tím, že mu okrajujeme způsob jeho života. To je nejvýznamnější poselství inscenace: každý by si měl žít po svém, POKUD samozřejmě jeho štěstí není závislé na neštěstí jakékoli jiné lidské individuality kolem něj. Máme ještě jedno motto: bohužel (a ten stav se nemění) obvykle na tomto světě je člověk člověku vlkem, když na úkor prosazení se likviduje ostatní kolem, například pod rouškou všesvětových vylepšování.“

Rockeři jsou na podivné místo unesení třemi okouzlujícími dívkami (třemi Gráciemi). Vedle „očistných“ metod podivný klášter skrývá i další tajemství. Tak třeba se ukáže, že Matka představená má se svými ovečkami poněkud pragmatičtější plány, než se navenek jeví, neboť je přímo vázána na jistého bohatého a velmi vlivného pána... „Nezakrýváme, že tato figura je inspirovaná jedním konkrétním naším pseudopolitikem a gaunerem. Napsali jsme Očistec v evokaci na současnou politickou situaci,“ naznačil Stanislav Moša (a dodal, že diváci určitě poznají, kdo se stal předobrazem pro tuto negativní postavu).

V rámci „očistných procesů“ Matka představená spolu s dalšími mnichy a mniškami dávají nezřízeným rockerům také možnost nahlédnout do životů těch, kteří svou touhu po moci, tělesnosti, mamonu, či obžerství přehnali a sami za to potom tvrdě zaplatili. V příběhu se tak dále setkáme s několika kuriózními postavami, které obrovsky ovlivnili své okolí nebo rovnou celý svět.

„V tom zvláštním klášteře, který vypadá jinak, než si obvykle představíme, a který si, prosím, nespojujte s žádným náboženstvím, mají ještě takovou velkou věc: schodové varhany. Sestrojil je scénograf Jaroslav Milfajt. Jde o náročnou technologickou záležitost monumentálních rozměrů, a díky technickému triku dokonce hrají! Vtip je v tom, že hrají pouze celé tóny, neznají křížky. Naši rockeři zjistí, že je tam tahle hrůza, konfrontují toto zařízení skrze tu muziku, kterou prezentují oni. Dochází ke střetnutí tupé klášterní hudby s hudbou živou, jazzovou i rockovou. Varhany mají ještě jednu roli, že de facto představují osm stupňů zasvěcování chovanců kláštera. Skrze škálu jednoduché stupnice formuje chovance i barevná symbolika stupňů očistného procesu. Za soubojem hudby můžeme vidět metaforu souboje systémů, z nichž jeden popírá základní životní tendence. Hlavním obyvatelem kláštera, který nikdy neviděl přes jeho zeď, je ale postava Anděly (anděla) – ta nakonec dozná té největší proměny, nikoli oni tři rockeři.“

Stanislav Moša, Stano Slovák, Igor Ondříček, Jaroslav Milfajt a další na tiskovém setkání

V klášteře nejde o víru, ale o práci nad lidskou bytostí, jak zdůrazňuje Stanislav Moša. „Snažili jsme se vystříhat jakékoli podobnosti s jakoukoliv vírou, ...ono by to zavedlo příběh někam, kam bychom nechtěli. Fantaskní, bizarní roviny nebo neobvyklé události jsme do příběhu nevetkli proto, abychom šokovali. Prostě nás to bavilo. Věříme, že příběh má logiku v žánru pohádky i z mého pohledu roztomile provokativního kabaretu, jenž nahlíží na tendence dnešních lidí. Snad mohu prozradit konec; samozřejmě vyhraje ten život, rockeři klášter zbourají. Nepovede se té moci, která je mimo život vymyšlená, vyhrát na životem. Dost tomu napomůže i ta metamorfóza postavy anděla.“

Zajímavostí je, že představitelé hlavních mužských rolí si pro představení nechávají narůst vousy, ten symbol svobodomyslnosti. Přesněji, jak sami s nadsázkou komentují, snaží se přiblížit dokonalosti Jardy Záděry, oblíbeného kulisáka, který si ale už zahrál v MdB v mnoha menších rolích.

Muzikál doprovodí živý 31členný orchestr. „Instrumentační zvláštností je, že je v něm posílena skupina bicích nástrojů. Druhou vrstvu hudby pak tvoří samostatná čísla bigbeatové kapely v podání herců přímo na jevišti,“ přibližuje dirigentka Ema Mikešková. Muzikál také počítá s velkým podílem choreografických čísel.

Bylo-li Peklo drama a Očistec má být komedií, zvědavost logicky zamíří k závěrečnému dílu trilogie, k Ráji. „Téma Ráje si možná říká o symfonii. Záměrně používám slovo z jiné terminologie; dělejte na divadle nedramatickou nirvánu! (smích) Kdybychom ale od začátku neměli jasnou představu o celé trilogii, samozřejmě bychom se do ní nepouštěli,“ uzavírá Stanislav Moša. Hodně předběžným předpokladem je, že Ráj se dočká premiéry zhruba za dva roky.

-mys-
[foto: Michal Novák]