Z tiskových konferencí

V dubnu rozšíří Divadlo Na Fidlovačce svůj repertoár hned o dvě novinky. Inscenaci hry francouzského dramatika Floriana Zellera Pravda uvede na své velké scéně poprvé 18.4.2018 a monodrama švédského autora Mattiase Brunna Po Fredrikovi bude mít premiéru 28.4.2018 na Komorní Fidlovačce.

Iva Pazderková, Marek Taclík, Martina Šťastná

Komedie Pravda, která patří spolu s hrami Otec a Matka k nejúspěšnějším a nejčastěji inscenovaným Zellerovým textům, se poprvé hrála v pařížském Théâtre Montparnasse. Příběh čtveřice Pařížanů a jejich nebezpečných vztahů je hrou o nevěře, ve které je umění lhát dovedeno k dokonalosti. K režii inscenace byl osloven Mikoláš Tyc, dramaturgie se ujala Michaela Doležalová (autorka mnoha komediálních her a dramaturgyně, kterou znají především diváci Moravského divadla Olomouc či Městského divadla Zlín). Tato „specialistka“ na komediální žánr s Divadlem Na Fidlovačce spolupracuje poprvé. „Z mého pohledu vytěžil Florian Zeller (jeho jméno vyslovujte německy, jeho otec je totiž Rakušan) ve své hře s naprostou bravurou téma pravdy a lži v partnerském vztahu. Nastražil tak na čtyřlístek herců přímo slovní minové pole, které má sice svá úskalí, ale také nesmírný komediální potenciál. V jeho textu má lež mnoho stran a pravda mnoho barev, a to nabízí velký prostor pro skvělé herecké výkony,“ říká Michaela Doležalová.

Režisér Mikoláš Tyc dodává: „Co je a co není pravda. Co by mohla být pravda. Co by snad nemusela být pravda… Pravda je prostě Téma, které rezonuje každým druhým vztahem a každým prvním společenstvím lidských bytostí. A díky hledání pravdy je vždy co řešit – tím spíše v divadelní komedii. A divadelní pravda je věc ještě mnohem komplikovanější, tím spíš ve hře „Pravda“ - která je založena na lži. Téma a inteligentní forma textu se krásně propojují a je jasné, že režijní vylomeniny tady nemohou mít místi. Mým úkolem je vzít herce s živočišným naturelem a vyslat je, aby se utkali s textem.“

Setkání s kometou současné francouzské dramatiky Florianem Zellerem slibuje velký divácký zážitek (vzpomeňme jen na divácké ohlasy hry Otec, kterou nyní uvádějí Městská divadla pražská). Na Fidlovačce v „Pravdě“ uvidíte Marka Taclíka, Ivu Pazderovou, Martinu Šťastnou a Davida Háka.

na tiskovém setkání v klubu DNF

Právě Marek Taclík chvílemi narušoval průběh tiskového setkání tím, že svými poznámkami na adresu Zellerova textu i procesu zkoušení motal hlavy přítomným, že se po chvíli nedalo poznat, kde si vymýšlí, a co naopak pravda výjimečně je. „(…) Jsem z herců nejlepší lhář. (…) Udělat z toho lehkou konverzačku je strašně těžký. (…) Naučit se Zellerův text patří k vrcholům herectví, ani to nemusíte hrát, stačí se ho naučit. (…) Kdybych si to přečet dobře, tak jsme to odmítnul. (…) 18. dubna večer se ukáže pravda… (…) Důchodci to ještě nevědí, na generálce první řada dostane text a budou nám napovídat. (…)“

Florian Zeller spolu s dramatičkou Yasminou Rezou patří asi mezi největší celebrity současného francouzského divadla. Jistě proto, jakým jednoduchým stylem, přitom velmi chytrým, píše. „Největší celebritou je proto, že dokáže psát velké množství krátkých vět, které se navíc opakují. A jen největší borci, jako jsme my, se to dokážou naučit a odehrát to před lidmi. Je to Mount Everest bez kyslíkové bomby,“ doplnila v nevážně vážném stylu Iva Pazderková.

Iva Pazderková, Marek Taclík, Martina Šťastná

Monodrama Po Fredrikovi nabídne pro diváka náročnější obsah. Je aktuálním příběhem o velké lásce, pomstě a smrti. „Je jako výkřik, který vyjadřuje zároveň ohlušující radost z výšně, lásky a z krásy života, zároveň bolest zklamání, temnotou pomsty a smutku ze smrti. A ptá se: je možné žít po Fredrikovi? Na to odpovídá strhující inscenace, která zvítězila v roce 2005 v divácké soutěži stockholmského divadla Riksteatern. Od té doby slaví obrovské úspěchy na mnoha evropských scénách,“ přibližuje dramaturgyně Kateřina Jonášová. Pražští diváci budou mít možnost srovnání, v monodramatu exceluje již Matyáš Řezníček, mladý člen činohry ND (uvedeno pod hlavičkou OLDstars).

V Komorní Fidlovačce hru režijně připravuje Lukáš Pečenka, který do role Johana, vypravěče, aktéra a představitele všech rolí obsadil mladého talentovaného herce a zpěváka Jana Fantu. Tvůrčím záměrem je podat Johanův a Fredrikův příběh s křehkostí a naléhavostí, zároveň civilně i bláznivě.

„S Honzou se známe dobře a myslím, že na sebe slyšíme. Složité bylo nezahltit ho při studování textu tunami připomínek a uvědomit si, že jedna zkouška pro něj znamená čtyři hodiny intenzivní práce. Naopak jednoduché bylo napojit se pouze na jednoho herce a plánování zkoušek,“ usmívá se Lukáš Pečenka a dodává: „Hra oslovuje svou lidskostí, opravdu silným příběhem a velkým dílem naděje a životaschopnosti postavy Johana. Její téma, i přes okolnost onemocnění HIV, je vlastně jednoduché: láska. Ani to není depresivní vyprávění, proměnlivá forma nezapomíná ani na vtip a pracuje se střídáním různých energií.“

„Johan je mi už velmi blízký, vytvořil jsem si k němu v průběhu zkoušení intenzivní vztah. Je jako můj brácha. Největší výzva mi byla jasná hned po otevření scénáře: jak dostat do hlavy takové množství textu? Dalším oříškem bylo vytvořit větší množství postav na velmi úsporném prostoru a naučit se pracovat s energií, abych dokázal utáhnout celé představení. Největší radostí je, když chytím princip té hry a když cítím energii postav. To se pak dostávám do pomyslného vlaku…a jedu!,“ popisuje Jan Fanta.

.....
foto: Michal Novák