Z tiskových konferencí

Jsem Kraftwerk! je první premiérou 36. sezóny HaDivadla, která se programově vrací k základům, na nichž bylo HaDivadlo kdysi vybudováno: k autorské tvorbě založené na osobnostech, které v divadle působí, k iniciování vzniku nových divadelních her, k objevování zajímavých výbojů na poli současného evropského divadla. Jsem Kraftwerk! je pilotní inscenací nového HaDivadla a zároveň i projektem nově vzniklého Centra současné dramatiky, jehož organizátorem je pražské Divadlo Letí ve spolupráci s Divadlem Na zábradlí. Nové umělecké vedení HaDivadla – umělecký šéf Marián Amsler a dramaturg Jan Havlice – oslovilo slovenského dramatika a spisovatele, několikanásobného držitele prestižní Ceny Alfréda Radoka za nejlepší původní českou a slovenskou divadelní hru, Viliama Klimáčka, aby pro soubor HaDivadla napsal dramatický text na motivy Čechovova Racka. Tak znělo zadání. Vznikla pozoruhodná parafráze známé čechovovské látky, která akcentuje téma možnosti alternativy v současném světě mnoha možných alternativ, téma možnosti a oprávněnosti existence divadla jakožto zvláštního uměleckého druhu ve světě zaplaveném různými mediálními výboji a výkřiky a na pozadí konkrétních lidských osudů a příběhu jedné divadelní skupiny se ptá, jaké divadlo a jakým způsobem má dnes smysl dělat.
Takové téma „pádů a vzestupů“ nebylo vybráno náhodou...

Režisér Marián Amsler k tomu uvedl: „Vše vzniklo někdy na začátku roku s cílem vymyslet něco originálního, co by se týkalo podstaty a smyslu divadla. Jak víte, HaDivadlo bylo kritikou obviňováno z dramaturgické nevyrovnanosti a tápání. Nehájíme se, byla to oprávněná výtka. A ptáme se též, co bylo špatně a jak na to poetikou HaDivadla reagovat. Rozhodli jsme se jít cestou nových autorských inscenací a oslovování dramatiků. HaDivadlo, které jako specifický a v prostředí českého divadla originální a ojedinělý divadelní organismus, procházelo v uplynulých letech několika obtížnými okamžiky, a Jsem Kraftwerk! je pokusem svého druhu o vnitřní reflexi, odvážným vykročením novým směrem. S tím souvisí i to, že tato hra byla napsána hercům HaDivadla „na tělo“ (aniž by ovšem postrádala všeobecnou platnost a nebyla přenositelná!), a že v inscenaci hrají všichni členové souboru, včetně nových posil, tedy Eriky Stárkové a Sáry Venclovské.“

„HaDivadlo pro mě vždy byl pojem,“ říká slovenský dramatik Viliam Klimáček. „Psal jsem konkrétní postavy pro konkrétní herce, berte to jako moji poctu služebně starším hercům HaDivadla, kteří se v 80. letech nenechali zastrašit a otrávit. To, že jsem byl HaDivadlem osloven, je i pro mne velká čest. Zadání obsahovalo přesně ty otázky, na které se ptám sám v domovském divadle GUnaGU. Musí se na ně vlastně ptát každý, kdo se divadlem aspoň trochu zabývá. Moje nová hra je poklonou Čechovovi, což ale není zas až tak zvláštní, vždyť nejsem první, kdo bere z díla A. P. Čechova inspiraci.“

Hra Jsem Kraftwerk! seskupí partu lidí – herců z různých poměrů, kteří připravují premiéru vlastní verze Odyssey jako cesty moderního člověka 20. stoletím. Povstane upadající divadlo z popela jako bájný Fénix...? „Ovšem musí odolat komerčním tlakům. Jaká je doba, takoví jsou lidé,“ poznamenal Viliam Klimáček.

„Původní název hry byl ´Elektřina´, hra se totiž odehrává v prostředí staré elektrárny, avšak hledali jsme něco údernějšího. To nás přivedlo ke konečnému názvu (kraftwerk = německy elektrárna), který zároveň odkazuje na slavnou německou skupinu 70. let – průkopníky elektronické hudby. Připočteme-li náš cíl „jiskření z tvorby“, souznělo nám najednou vše dohromady,“ říká Marián Amsler.

Viliam Klimáček k tomu pobaveně dodal: „Návrh na změnu názvu jsem přijal. Zajímavou shodou náhod jsem si na brněnském náměstí Svobody – za zcela jiným účelem – kupoval v obchodu s hudebními nosiči souborné vydání díla skupiny Kraftwerk přesně v okamžiku, kdy opodál v HaDivadle vedl tvůrčí tým debatu o změně. Hned na to mi volali. Vůbec nemám problém s případnými úpravami mých textů, obvykle to pomůže rytmu, v tomto případě údernější název vůbec není od věci.“

Hrou Jsem Kraftwerk! spolupráce Centra moderní dramatiky, HaDivadla a Viliama Klimáčka má již několik rovin. Marián Amsler se jako režisér účastnil projektu Nebe nepřijímá, nyní uváděného v Divadle na zábradlí, Viliam Klimáček pro tento seriál miniher napsal jednu z nich. Vyhraněný program projektu chce představovat současné autory a nabízet jim rezidenční pobyty. HaDivadlo se tak vedle Švandova divadla a Divadla Na zábradlí stává místem pro dramatiky, kteří zkusí vytvářet hry pro daný prostor a konkrétní herce. Martina Černá, která má na starosti produkci Centra moderní dramatiky, poznamenala, že na výzvu reagovalo 19 autorů a z toho – překvapivě – většina (12) si vybrala HaDivadlo. Kdo z nich nakonec uspěje, ukáží následující měsíce.

-mys-