Z tiskových konferencí
Po více jak dvaceti letech se opět na jevišti Stavovského divadla objeví inscenace slavné hry Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Zatímco hlavní motiv inscenace z roku 1990 vycházel z repliky Astrova, který říká: „Zničené je téměř vše, vytvořeno není zatím nic“, tou hlavní ambicí nové inscenace v režii uměleckého šéfa činohry Národního divadla Michala Dočekala je pojmenovat pocit z naší doby a poukázat na důvody, proč právě dnes vrátit Strýčka Váňu na jeviště naší první scény.
„Původně jsme zamýšleli Strýčka Váňu uvést k 20. výročí vzniku České republiky, nebo k 25. výročí sametové revoluce, ale nakonec jsme se termínem premiéry úplně netrefili. Strýček Váňa je hra k výročí a nemyslím to úplně jako vtip. Má to relevanci k té naší cestě, kterou jsme za ty roky urazili. Česká společnost je hodně frustrovaná a hodně rozčarovaná a hodně překvapená, podobně jako mnohé postavy z této hry. A právě jedním z ústředních motivů Strýčka Váni je rozpor mezi očekáváním a nastalou skutečností. Zároveň toto téma je Čechovem traktováno dost zábavně, možná i komicky. Máme dvě možnosti: můžeme se v tom neuspokojení a frustraci utvrzovat, nebo se podívat svrchu, odkud ta dlouhá řada bolestí, vzteků a neuspokojení může působit docela komicky. Ani autor ani my nenabízíme nějaké východisko, v každém případě jsme se nesnažili utvrdit se v negativismu, to není náš cíl. Kdybych to měl shrnout, ta hra je velmi aktuální, je velmi bolestná, ale i vtipná,“ říká Michal Dočekal.
Dramaturgyně Iva Klestilová přidává obdobný pohled: „Přinejmenším mnohé, v co jsme ještě před dvaceti lety doufali, věřili, se nenaplnilo. Naděje, jakkoliv byla spojená s iluzí mladosti, se s ubíhajícími léty proměnila ve skepsi. A politika je jedna velká stoka, ve které plavou tuneláři a zloději. Komu má člověk věřit? Na koho se má spolehnout, Existuje ještě vůbec nějaká pravda. Duchovní a mravní hodnoty byly zatlačeny do pozadí…opět. Depresivní pocit. Ale Strýček Váňa je i o existenciální tísni. O zklamání ze života, který se jaksi nedaří žít tak, jak jsme si představovali. Může se zdát, že Strýček Váňa je oproti Rackovi pesimističtější a depresivnější. Že je to truchlivá hra bez špetky humoru. Opak je pravdou. Strýček Váňa má v sobě velmi jemný, delikátní humor. Humor geniálního dramatika a člověka, který o „marnostech“ života věděl mnohé.“
Inscenace Strýčka Váni navazuje na předchozího Racka (premiéra v roce 2011, inscenace je stále na repertoáru). „Domnívám se, že obě hry jsou motivicky velmi svázané. V Rackovi zobrazujeme svár ideálů mladistvých s realitou, Strýček Váňa je jakoby tatáž hra po dvaceti letech. A završení všech těch motivů se dočkáme ve Višňovém sadu. Ty hry k sobě hodně patří a přiznám, že by pro mě bylo velice lákavé se k Višňovému sadu dostat. Říkám to poprvé nahlas...,“ usmívá se Michal Dočekal.
-mys-
[foto: Michal Novák]
„Původně jsme zamýšleli Strýčka Váňu uvést k 20. výročí vzniku České republiky, nebo k 25. výročí sametové revoluce, ale nakonec jsme se termínem premiéry úplně netrefili. Strýček Váňa je hra k výročí a nemyslím to úplně jako vtip. Má to relevanci k té naší cestě, kterou jsme za ty roky urazili. Česká společnost je hodně frustrovaná a hodně rozčarovaná a hodně překvapená, podobně jako mnohé postavy z této hry. A právě jedním z ústředních motivů Strýčka Váni je rozpor mezi očekáváním a nastalou skutečností. Zároveň toto téma je Čechovem traktováno dost zábavně, možná i komicky. Máme dvě možnosti: můžeme se v tom neuspokojení a frustraci utvrzovat, nebo se podívat svrchu, odkud ta dlouhá řada bolestí, vzteků a neuspokojení může působit docela komicky. Ani autor ani my nenabízíme nějaké východisko, v každém případě jsme se nesnažili utvrdit se v negativismu, to není náš cíl. Kdybych to měl shrnout, ta hra je velmi aktuální, je velmi bolestná, ale i vtipná,“ říká Michal Dočekal.
režisér Michal Dočekal
Dramaturgyně Iva Klestilová přidává obdobný pohled: „Přinejmenším mnohé, v co jsme ještě před dvaceti lety doufali, věřili, se nenaplnilo. Naděje, jakkoliv byla spojená s iluzí mladosti, se s ubíhajícími léty proměnila ve skepsi. A politika je jedna velká stoka, ve které plavou tuneláři a zloději. Komu má člověk věřit? Na koho se má spolehnout, Existuje ještě vůbec nějaká pravda. Duchovní a mravní hodnoty byly zatlačeny do pozadí…opět. Depresivní pocit. Ale Strýček Váňa je i o existenciální tísni. O zklamání ze života, který se jaksi nedaří žít tak, jak jsme si představovali. Může se zdát, že Strýček Váňa je oproti Rackovi pesimističtější a depresivnější. Že je to truchlivá hra bez špetky humoru. Opak je pravdou. Strýček Váňa má v sobě velmi jemný, delikátní humor. Humor geniálního dramatika a člověka, který o „marnostech“ života věděl mnohé.“
Iva Klestilová, Michal Dočekal
Inscenace Strýčka Váni navazuje na předchozího Racka (premiéra v roce 2011, inscenace je stále na repertoáru). „Domnívám se, že obě hry jsou motivicky velmi svázané. V Rackovi zobrazujeme svár ideálů mladistvých s realitou, Strýček Váňa je jakoby tatáž hra po dvaceti letech. A završení všech těch motivů se dočkáme ve Višňovém sadu. Ty hry k sobě hodně patří a přiznám, že by pro mě bylo velice lákavé se k Višňovému sadu dostat. Říkám to poprvé nahlas...,“ usmívá se Michal Dočekal.
-mys-
[foto: Michal Novák]
Další články
Návrat mystického muzikálu
(Divadlo Kalich, 23.3.2024)
Hudební divadlo Karlín uvede v české premiéře muzikál Beetlejuice
(Hudební divadlo Karlín, 22.3.2024)
Albeeho kontroverzní Koza se vrací na pražská divadelní prkna po dvaceti letech
(Divadlo Bez zábradlí, 19.3.2024)
Neměli se nikdy potkat...
(Divadlo Na Fidlovačce, 23.2.2024)