Z tiskových konferencí

Ideje a ideály zmizely. Čekáme.
vydáno: 13.3.2013
Po více jak dvaceti letech se opět na jevišti Stavovského divadla objeví inscenace slavné hry Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Zatímco hlavní motiv inscenace z roku 1990 vycházel z repliky Astrova, který říká: „Zničené je téměř vše, vytvořeno není zatím nic“, tou hlavní ambicí nové inscenace v režii uměleckého šéfa činohry Národního divadla Michala Dočekala je pojmenovat pocit z naší doby a poukázat na důvody, proč právě dnes vrátit Strýčka Váňu na jeviště naší první scény.

„Původně jsme zamýšleli Strýčka Váňu uvést k 20. výročí vzniku České republiky, nebo k 25. výročí sametové revoluce, ale nakonec jsme se termínem premiéry úplně netrefili. Strýček Váňa je hra k výročí a nemyslím to úplně jako vtip. Má to relevanci k té naší cestě, kterou jsme za ty roky urazili. Česká společnost je hodně frustrovaná a hodně rozčarovaná a hodně překvapená, podobně jako mnohé postavy z této hry. A právě jedním z ústředních motivů Strýčka Váni je rozpor mezi očekáváním a nastalou skutečností. Zároveň toto téma je Čechovem traktováno dost zábavně, možná i komicky. Máme dvě možnosti: můžeme se v tom neuspokojení a frustraci utvrzovat, nebo se podívat svrchu, odkud ta dlouhá řada bolestí, vzteků a neuspokojení může působit docela komicky. Ani autor ani my nenabízíme nějaké východisko, v každém případě jsme se nesnažili utvrdit se v negativismu, to není náš cíl. Kdybych to měl shrnout, ta hra je velmi aktuální, je velmi bolestná, ale i vtipná,“ říká Michal Dočekal.

Michal Dočekal
režisér Michal Dočekal


Dramaturgyně Iva Klestilová přidává obdobný pohled: „Přinejmenším mnohé, v co jsme ještě před dvaceti lety doufali, věřili, se nenaplnilo. Naděje, jakkoliv byla spojená s iluzí mladosti, se s ubíhajícími léty proměnila ve skepsi. A politika je jedna velká stoka, ve které plavou tuneláři a zloději. Komu má člověk věřit? Na koho se má spolehnout, Existuje ještě vůbec nějaká pravda. Duchovní a mravní hodnoty byly zatlačeny do pozadí…opět. Depresivní pocit. Ale Strýček Váňa je i o existenciální tísni. O zklamání ze života, který se jaksi nedaří žít tak, jak jsme si představovali. Může se zdát, že Strýček Váňa je oproti Rackovi pesimističtější a depresivnější. Že je to truchlivá hra bez špetky humoru. Opak je pravdou. Strýček Váňa má v sobě velmi jemný, delikátní humor. Humor geniálního dramatika a člověka, který o „marnostech“ života věděl mnohé.“

Iva Klestilová, Michal Dočekal
Iva Klestilová, Michal Dočekal


Inscenace Strýčka Váni navazuje na předchozího Racka (premiéra v roce 2011, inscenace je stále na repertoáru). „Domnívám se, že obě hry jsou motivicky velmi svázané. V Rackovi zobrazujeme svár ideálů mladistvých s realitou, Strýček Váňa je jakoby tatáž hra po dvaceti letech. A završení všech těch motivů se dočkáme ve Višňovém sadu. Ty hry k sobě hodně patří a přiznám, že by pro mě bylo velice lákavé se k Višňovému sadu dostat. Říkám to poprvé nahlas...,“ usmívá se Michal Dočekal.

-mys-
[foto: Michal Novák]