Z tiskových konferencí

V Divadle Na Fidlovačce zahajují 10. sezonu. Skoro se tomu nechce věřit, kolik času uplynulo od chvíle, kdy se ruina kdysi slavné nuselské scény proměnila díky mnohaletému úsilí Tomáši Töpfera a Elišky Balzerové v hřejivou oázu hudebního a činoherního divadla. 333 kroků od velké scény Fidlovačky již více než rok funguje také Komorní Fidlovačka? Co bude spojovat nové tituly v sezoně 2007/08 na obou scénách?

„Již v minulé sezoně jsme uvedli několik českých premiér, a v tomto trendu chceme pokračovat. To je náš takový skromný přínos českému divadlu,“ uculuje se Tomáš Töpfer.

Hned v září čekají na diváky na scéně Komorní Fidlovačky dvě premiéry: hra Tři deštivé dny Richarda Greenberga v režii Hany Mikoláškové a slovenská novinka Pavola Weisse Nejlepší kamarádky (Priateľky), kterou připravuje umělecký šéf Fidlovačky Juraj Deák. Dalším titulem je již dlouho avizovaná hra Čaj u královny, která přinese další velkou hereckou příležitost pro Elišku Balzerovou. Premiéra se uskuteční na konci října na hlavní scéně, přestože původní úvahy směřovaly také ke komornímu prostoru. Umělecký šéf Fidlovačky Juraj Deák přibližuje i další plány: „Ve výhledu máme úspěšnou maďarskou hru nazvanou Hádej, kdo přijde... o fiktivním souputnictví dvou slavných stárnoucích herců Katarin Hepburnové a Spenecera Tracyho. Připraví ji Ivan Rajmont. Na začátku příštího roku chystáme uvést na jevišti novou dramatizaci Poláčkova Hostince U kamenného stolu v režii Pala Šimáka. Prověřujeme také tipy na nějaké další hudební či muzikálové představení. Náš cíl zůstává stále stejný – dělat herecké divadlo, pro široké spektrum diváků, tak aby si každý přišel na své.“

„A v záloze máme připraveného dalšího Cooneyho, hru Nerušit, prosím!, která se v Česku kupodivu dosud nehrála,“ doplnil Tomáš Töpfer.

Mladá režisérka Hana Mikolášková, která především má na starosti umělecké vedení brněnského Divadla Polárka, je „historicky“ první ženou, která na Fidlovačce připravuje nějakou inscenaci. Tomáš Töpfer si ji samozřejmě dobírá, že to samozřejmě není jen tak, aby na Fidlovačce režírovala ženská…
Ve světě známý Richard Greenberg u nás nepatří k populárním autorům, ale to se třeba změní. Vždyť je to autor, který se hraje po celé Evropě. Jaká je jeho hra Tři deštivé dny? Hana Mikolášková k tomu uvedla: „Její žánrové vymezení je poměrně obtížné. Není to konverzační komedie, jde spíše o detektivku, která je o to složitější, že uvidíte tři mladé herce ve dvou zcela rozdílných rolích. V první polovině hra popisuje vztah bratra a sestry a jejich dlouholetého kamaráda, kteří řeší pozůstalostní řízení po rodičích. Co si myslí o svých rodičích, je pro Greenbergův text klíčové. Dozvíme se o bolestných rodinných událostech, máme možnost nahlédnout na fakt, že zas tolik o svých rodičích nevědí. Jejich skutečný osud se snaží rozluštit podle stop v nalezeném deníku. Pak se děj přenese do minulosti a uvidíme život právě těch rodičů, ale v podání těch samých herců. A divák po celou dobu tuší víc než postavy. Z tohoto syžetu je jasné, že se Greenbergova hra by se dala označit především jako intimní detektivka. O tom, jak je složité dozvědět se pravdu o generaci, která už třeba odešla.“

Také druhý titul, Nejlepší kamarádky, nese zajímavé téma. Dramaturgyně Klára Špičková přibližuje hru o velké samotě dvou rozdílných žen: „Divadelní prvotina Pavola Weisse, který je přezdívaný jako „slovenský Viewegh, líčí svět zklamaných žen bojujících se světem mužů. Na témata, jako jsou manželství, nevěra, přátelství mezi ženami, se dívá velmi jedinečným úhlem pohledu a používá k tomu velmi rafinovanou zápletku. Jde vlastně o jakýsi dialog samoty žen reprezentujících dvě různé životní cesty. Z toho vzniká nespočet komických i dramatických situací. Jedna z žen žije mnoho let v manželství, druhá bez manžela, zato má velké sebevědomí, že ji jen tak něco neporazí. Ale zdání klame...“

Juraj Deák doplňuje: „Weissova hra vyžaduje zcela jiné technické i emocionální nasazení protagonistů na jevišti, nedá se jen tak přečíst.“
Tvůrci též oceňují vstřícný postoj autora, který souhlasil s pořízením vlastního překladu bez prostředníků nebo s úpravami.