Z tiskových konferencí
První inscenací Československého jara 2007 (projekt představující nové dramatické texty současných českých a slovenských autorů) bude hra Zázrak v černém domě.
Její autor, Milan Uhde, o ní říká: „Hra je to uleželá jak olomoucké syrečky. Začal jsem na ní pracovat asi před patnácti lety, najednou opravdu vysypána nebyla. Rodila se obtížně. Znal jsem situaci i kam se vyvine, měl jsem také vizi typologie postav. Nebudu zastírat, že tím základním tematickým východiskem byla naše rodina. Ale pak už jsem vše zaonačil a výsledkem je čistá fabulace. Nevěděl jsem, jaká bude story, doufám však, že se mi po několika letech podařilo nějaký příběh sklenout a zobrazit historii jedné rodiny, i když hra samotná se odehrává během dvou hodin. Hra mě neopouštěla ani v době, kdy jsem byl v politice. Jiné náměty možná ze mě opršely, tento nějak ne.“
Zasvěcení možná vědí, že tato hra Milana Uhdeho měla být realizována v Divadle na Vinohradech. Jenže v tomto divadelním domě docházelo ke změnám na postech uměleckého vedení a konkrétní odpověď nepřicházela. „Když rok a půl nepřijde jasná odezva, něco je špatně. Buď hra, a nebo adresa,“ přemítá Milan Uhde. „Získal jsem tím odstup i pochybnost, jestli jsem se nespletl. Přece jen jde o hru intimní se sklonem ke grotesce, možná ne úplně vhodnou pro velkou scénu. Tak jsem ji vzal zpátky. A jednoho dne jsem v autobuse potkal Jiřího Pokorného...a během 48 hodin jsem měl kladné stanovisko.“
„Nám přišla tato hra zajímavá a shodli jsme se na tom všichni,“ konstatuje umělecký šéf Divadla Na zábradlí Jiří Pokorný.
„Jsem rád,“ pokračuje Milan Uhde, „že Zázrak v černém domě bude uveden právě na Zábradlí, navíc v režii Juraje Nvoty, jehož Náměstí Hrdinů jsem zde viděl snad 3x. Tato Bernhardova hra má možná podobné téma jako ten můj pokus. Ať jde o předsudky lidí vůči jiným nebo jak obtížné může být žití v pravdě.“
Připomeňme, že premiéra hry Zázrak v černém době se uskuteční v březnu příštího roku.
Nejbližšími premiérami Divadla Na zábradlí nyní jsou Troilus a Kressida, Shakespearova chaotická hra v extravagantním pojetí režiséra Jiřího Pokorného a hra Ředitelé současného francouzského dramatika Daniela Besse.
Ohlasy na hru Troilus a Kressida stihly už být náležitě kontroverzní, neboť již byla uvedena v předpremiérách. Co o hře říká Jiří Pokorný? „Troilus a Kressida je dramatem s velkou stylistickou a žánrovou synkrezí. Když jsme si hru četli, náramně jsme se chechtali (a nejen poprvé) a pak jsme už jen řešili problém s příběhovostí; příběh jsme hledali asi v tisíci tématech, když Shakespeare si přivlekl takovou námětovou nabubřelost. Řekli jsme si, že bude lepší usilovat o nějakou stylizační minimalistickou krustu podobenství o tzv. pravdě. Hledali jsme prvek náhody, který by ten celkový manýrismus ospravedlnil, snad jsme jej našli… Rozvíjeli jsme na základě toho tuto těžkou hru a bylo to jako držet v rukách úhoře.“
Jak asi víte, v inscenaci vystupuje opravdu velké kvantum herců, takže všichni mají k sobě na malém jevišti Divadla Na zábradlí jevišti hodně blízko. Přijďte se přesvědčit.
V prosinci na repertoár vstoupí další text, který potvrzuje cílený záběr dramaturgie Divadla Na zábradlí, kterým je uvádění nových textů současné zahraniční dramatiky. Komedie Ředitelé Daniela Besse, pojednávající o lidech z top managementu zbrojařské firmy, již získala ve Francii mnohá ocenění. Kvalit hry si před lety (a možná ještě dříve než získala ceny) všimla i režisérka Mária Záchenská. „Myslím si, že kouzlo textu spočívá především v tom, že nezobrazuje lidská hovada ve vrcholných funkcích, ale lidství v čisté podobě. Mezi těmi lidmi na vysokých technokratických postech to funguje jako v nějaké rodině. A přitom jde o bytostně divadelní zápletku.“
Její autor, Milan Uhde, o ní říká: „Hra je to uleželá jak olomoucké syrečky. Začal jsem na ní pracovat asi před patnácti lety, najednou opravdu vysypána nebyla. Rodila se obtížně. Znal jsem situaci i kam se vyvine, měl jsem také vizi typologie postav. Nebudu zastírat, že tím základním tematickým východiskem byla naše rodina. Ale pak už jsem vše zaonačil a výsledkem je čistá fabulace. Nevěděl jsem, jaká bude story, doufám však, že se mi po několika letech podařilo nějaký příběh sklenout a zobrazit historii jedné rodiny, i když hra samotná se odehrává během dvou hodin. Hra mě neopouštěla ani v době, kdy jsem byl v politice. Jiné náměty možná ze mě opršely, tento nějak ne.“
Zasvěcení možná vědí, že tato hra Milana Uhdeho měla být realizována v Divadle na Vinohradech. Jenže v tomto divadelním domě docházelo ke změnám na postech uměleckého vedení a konkrétní odpověď nepřicházela. „Když rok a půl nepřijde jasná odezva, něco je špatně. Buď hra, a nebo adresa,“ přemítá Milan Uhde. „Získal jsem tím odstup i pochybnost, jestli jsem se nespletl. Přece jen jde o hru intimní se sklonem ke grotesce, možná ne úplně vhodnou pro velkou scénu. Tak jsem ji vzal zpátky. A jednoho dne jsem v autobuse potkal Jiřího Pokorného...a během 48 hodin jsem měl kladné stanovisko.“
„Nám přišla tato hra zajímavá a shodli jsme se na tom všichni,“ konstatuje umělecký šéf Divadla Na zábradlí Jiří Pokorný.
„Jsem rád,“ pokračuje Milan Uhde, „že Zázrak v černém domě bude uveden právě na Zábradlí, navíc v režii Juraje Nvoty, jehož Náměstí Hrdinů jsem zde viděl snad 3x. Tato Bernhardova hra má možná podobné téma jako ten můj pokus. Ať jde o předsudky lidí vůči jiným nebo jak obtížné může být žití v pravdě.“
Připomeňme, že premiéra hry Zázrak v černém době se uskuteční v březnu příštího roku.
Nejbližšími premiérami Divadla Na zábradlí nyní jsou Troilus a Kressida, Shakespearova chaotická hra v extravagantním pojetí režiséra Jiřího Pokorného a hra Ředitelé současného francouzského dramatika Daniela Besse.
Ohlasy na hru Troilus a Kressida stihly už být náležitě kontroverzní, neboť již byla uvedena v předpremiérách. Co o hře říká Jiří Pokorný? „Troilus a Kressida je dramatem s velkou stylistickou a žánrovou synkrezí. Když jsme si hru četli, náramně jsme se chechtali (a nejen poprvé) a pak jsme už jen řešili problém s příběhovostí; příběh jsme hledali asi v tisíci tématech, když Shakespeare si přivlekl takovou námětovou nabubřelost. Řekli jsme si, že bude lepší usilovat o nějakou stylizační minimalistickou krustu podobenství o tzv. pravdě. Hledali jsme prvek náhody, který by ten celkový manýrismus ospravedlnil, snad jsme jej našli… Rozvíjeli jsme na základě toho tuto těžkou hru a bylo to jako držet v rukách úhoře.“
Jak asi víte, v inscenaci vystupuje opravdu velké kvantum herců, takže všichni mají k sobě na malém jevišti Divadla Na zábradlí jevišti hodně blízko. Přijďte se přesvědčit.
V prosinci na repertoár vstoupí další text, který potvrzuje cílený záběr dramaturgie Divadla Na zábradlí, kterým je uvádění nových textů současné zahraniční dramatiky. Komedie Ředitelé Daniela Besse, pojednávající o lidech z top managementu zbrojařské firmy, již získala ve Francii mnohá ocenění. Kvalit hry si před lety (a možná ještě dříve než získala ceny) všimla i režisérka Mária Záchenská. „Myslím si, že kouzlo textu spočívá především v tom, že nezobrazuje lidská hovada ve vrcholných funkcích, ale lidství v čisté podobě. Mezi těmi lidmi na vysokých technokratických postech to funguje jako v nějaké rodině. A přitom jde o bytostně divadelní zápletku.“
Další články
Návrat mystického muzikálu
(Divadlo Kalich, 23.3.2024)
Hudební divadlo Karlín uvede v české premiéře muzikál Beetlejuice
(Hudební divadlo Karlín, 22.3.2024)
Albeeho kontroverzní Koza se vrací na pražská divadelní prkna po dvaceti letech
(Divadlo Bez zábradlí, 19.3.2024)
Neměli se nikdy potkat...
(Divadlo Na Fidlovačce, 23.2.2024)