Z tiskových konferencí

Kam směřujeme?

vydáno: 18.9.2018

Malé vinohradské divadlo, čili Divadlo D21, zahájilo sezonu 2018/19 stylově. Přátelským posezením ve vnitrobloku u divadla, k poslechu a tanci hrála kapela Bizarre Band, pípu obsluhoval Michal Dudek a o grilované či jiné dobroty se starala převážně Kristýna Podzimková. Přicházejí Hana (Mathauserová) a Ivana (Machalová) se stylizovaným dialogem, jenž jistě zcela nezáměrně vystihl stav mysli každého druhého souseda:

Ivana a Hana

Ivana: Hano?
Hana: Ano?
Ivana: Jak se máš?
Hana: Špatně! Ivano?
Ivana: Ano?
Hana: Jak se máš?
Ivana: Hano, nečekala jsem tuto otázku, ale odpovím ti. Mám se taky špatně.
Obě: Tak to máme problém.
Hana: Ivano?
Ivana: Ano?
Hana: Proč se máš špatně?
Ivana: Nevím. Hano?
Hana: Ano?
Ivana: Proč se máš špatně?
Hana: Nevím.
Obě současně: Kam směřuješ? To právě nevím… Někdo to ví? Hej, čepičáři, víte, kam směřujeme?

...Čepičáři jsou v tuto chvíli už míněni nový dramaturg Divadla D21 Luděk Horký a umělecký šéf Jakub Šmíd. Oba vyvolaní čelí nekompromisním dotazům Ivany a Hany, jako například, co budou dělat v listopadu, v březnu, v dubnu a v květnu, což jsou měsíce premiér v D21 v sezoně 2018/19. (Oba odpovídají cosi ve smyslu, že budou chodit nervózně kolem divadla a doufat, že premiéry dopadnou dobře.)

Ivana Machalová, Jakub Šmíd, Luděk Horký, Hana Mathauserová

Je už pravidlem, že Divadlo D21 si každou sezonu určitým způsobem tematizuje, jako motto té nadcházející byla zvolena otázka KAM SMĚŘUJEME. Proč zrovna takové motto, vysvětluje dramaturg Luděk Horký: „Protože si myslíme, že to je otázka, kterou bychom si mohli položit ve chvíli, kdy třeba (ne)dokážeme dohlédnout dál, než za roh ulice, ve které bydlíme.“
„Abychom si třeba řekli, že můžeme přijmout padesát sirotků a naši demokracii by to nijak neovlivnilo ani neohrozilo,“ doplnil (raději tiše) Jakub Šmíd.
„Ostatně tituly jako Válka s mloky nebo Král Ubu hovoří za vše, ne?,“ spiklenecky dodal Luděk Horký.
„I Černá voda Rollanda Schimmelpfenniga,“ doplnil Jakub Šmíd. „My v Déčku způsobíme pražskou premiéru,“ navazuje Luděk Horký, „ale na rozdíl od pankáčské cesty Michala Háby v hradeckém Klicperově divadle dáme přednost ženskému pohledu, neboť režírovat bude Lucie Ferencová.“
„A co sledujeme tím Ubu-em?,“ ptá se Jakub Šmíd.
„Příliš polopatě bychom mluvit neměli…,“ brzdí Luděk Horký. „O politické divadlo nejde. Něco v nepořádku je přece pořád, i za rohem té naší ulice, tam u magistrátu, tam za parlamentem, ne-li ještě výš.“

Řeč pro jistotu byla rychle stočena jinam, třeba k tomu, že Divadlo D21 si také klade za cíl být dobrou adresou pro místní občany, chce aktivně vytvářet jakési komunitní centrum, kam se dá přijít nejen za divadlem.

Bizarre Band

Komentář k chystané pohádkově laděné inscenaci (komornímu eko muzikálu) Igelitka Jitka a petka Bětka se v podstatě omezil na drobnou debatu, jestli to bude edukativní a zda vyprávění bude mít šťastný konec.

D21 se ale především nechce smířit s tím, že je současný svět takový, jaký jej popsal Karel Čapek ve svém románu Válka s mloky. Je na každém z nás, stane-li se jen součástí apokalyptické masy individualistů, kteří nedohlédnou za roh, nebo zda se bude o dění zajímat a snažit se jej ovlivňovat.
„Mloci jsou vynikající text,“ říká Luděk Horký. „Nejvýraznější dramatizace, která je k mání, je ta od Pavla Kohouta. Vznikala ale v nějaké době, která dávno minula. Pevně věříme, že David Košťák, který na tělo našemu malému divadlu připravuje novou dramatizaci, to udělá hodně zajímavě, abychom se mohli zamyslet nad tím, jak se postaví klasická malá česká domácnost k tomu, co se děje s Evropou a nikdo si s tím neví rady.“

Ivana a Hana