Z tiskových konferencí

Když má ředitel divadla na krku třicátníky...
vydáno: 29.10.2007
Ivanov A. P. Čechova je první inscenací Činoherního klubu, která se na této scéně objeví podruhé. Na konci 80. let titulní roli hrál Vladimír Kratina, který se nyní představí jako Lebeděv. Důvody opětovného uvedení jsou prosté: v Činoherním klubu se sešla parta „třicátníků“ a „Ivanov“, jak známo, nese v sobě výsostné generační téma – a je výzvou.

Ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka k tomu uvedl: „Ivanov je skutečně první titul, který opakujeme. Pro nepamětníky bych snad jen připomenul, že tehdy to byl velmi problematický titul. S tehdejším vedením jsme o jeho uvedení bojovali pět let! Je zajímavé, jak se posunul existenciální podtext hry. My jsme to dělali v době, kdy nám vedení okamžitě vytýkalo, jak je možné dělat hru o tom, že když je někdo slušný a je mu pětatřicet, tak mu nezbývá nic jiného, než se zastřelit. Nyní už se téma naštěstí přeneslo z politického vidění k prostým lidským problémům, které jsou i dnes nesmírně aktuální.“

Režisér Martin Čičvák k tomu doplnil: „Osvětlit motivy, proč se v Činoherním klubu kvůli nám opět bude Ivanov uvádět, není tak těžké. Tady pan ředitel má na krku několik lidí, kteří dospěli do kritického Ivanovova věku třicátníků, včetně mě. Pro nás divadelníky je toto období, kdy se člověk snaží přehodnotit svůj život a myšlení, situaci, v níž se nachází lidsky i umělecky, samozřejmě velmi přitažlivé. Ta hra A. P. Čechova nám dokonce připadá jako zjevení. Máme zkrátka pocit, že se tím musíme zabývat.“

V inscenaci Ivanov vystoupí celá řada hostujících herců. Proč tomu tak je? „Vždy se v Činoherním klubu snažíme o to, abychom dali dohromady podle našeho názoru to nejlepší možné obsazení rolí, a tak Ivanova si v alternaci zahrají dva výborní mladí herci, Matěj Dadák a Jan Hájek, proto v roli Sáši se objeví Helena Dvořáková nebo Magdaléna Borová, pro Borkina je zas přesný Radek Holub. Ale především jsem velmi rád, že se mi také podařilo přemluvit Mariána Labudu, aby u nás hrál postavu Šabelského,“ sdělil Vladimír Procházka.

„Budu hrát v češtině, proto mi odpusťte, pokud mi unikne nějaká drobnost. Je to pro mě o něco lehčí, když zkouším v češtině roli, kterou již hraji na Slovensku. Mám podobnou zkušenost s hrou Krejčovský salón. Nemusím se tak vším prokousávat od začátku. Navíc asi budu mít tu čest prožít divadelní sezonu s Čechovem, neboť na Slovensku se objevím i jako Čebutykin v Třech sestrách. Proč jsem přijal nabídku Činoherního klubu? Jako mladí herci z Divadla na korze jsme někdy na přelomu 60. a 70. let absolvovali nádherný zájezd s Čekáním na Godota, Ženitbou a Mrožkovým Na širém moři, hráli jsme v těchto prostorách...a byly to úžasné večery. A tak při dalších hostováních jsem si říkal, že se naučím česky, abych si jednou právě zde mohl v něčem zahrát. Podařilo se to, neváhal jsem, vím, že se to už nemusí opakovat, bylo by pěkné, kdyby se Ivanov hrál tak pět let a já mohl na prknech Činoherního klubu a s Čechovem pomalu končit kariéru. To by bylo krásné...,“ zasnil se kouzelně sentimentální Marián Labuda.

Po těchto slovech Martin Čičvák uklidňuje, že opravdu z Ivanova dávají všechen sentiment pryč, protože do hry nepatří, a Vladimír Procházka protestuje a doufá, že toto není s Mariánem Labudou ani náhodou poslední spolupráce.
„Ale mohlo by se pěkně číst, co jsem právě řekl, ne?,“ usmívá se Marián Labuda.

Co diváci mohou čekat? Vyznění a dojem inscenace na diváky nechce Martin Čičvák pochopitelně prozradit. A tak zbývá jen uvést na pravou míru věčné zmýlené kolem Čechova: „Nejdříve se hrál Čechov strašně vážně, pak mnohá divadla otočila a hrála jeho texty vyloženě jako komedii. Jenže Čechov se jen s odstupem dívá na lidské osudy, což samo o sobě může být směšné. Postavy samotné však většinou prožívají tragédii. Čechov nikomu nestraní a dává divákovi najevo, že si každý za svůj osud může sám. Je to typický tragikomický autor, proto si myslíme, že tato hra do dramaturgie Činoherního klubu krásně zapadá,“ uzavírá Vladimír Procházka.