Z tiskových konferencí

Komedie jedné soukromé banky
vydáno: 5.9.2016
První inscenaci sezony, jak bývá v Městském divadle Brno poměrně pravidlem, pohostinsky připravila režisérka Hana Burešová. Spolu s dramaturgy Štěpánem Otčenáškem a Jiřím Závišem měla volnou ruku při výběru titulu. Volba padla na hru Frank V. dramatika Friedricha Dürrenmatta, který v tomto textu (poprvé uveden roku 1959, přepracovaná „definitivní“ verze je z roku 1980) postihl současný svět s vizionářskou přesností. Bez nějakých velkých záměrů tato inscenace završí volnou tematickou trilogii, kterou v MdB započala Bernhardova Síla zvyku a pak pokračovala hrou Martina Walsera Všemocný pan Krott. Do této dramaturgické linky ostatně zapadá i nedávno premiérovaný Malý rodinný podnik (v režii Petra Gazdíka).

Frank Pátý, „komedie jedné soukromé banky“, patří spolu s hrami Návštěva staré dámy a Fyzikové k vrcholným hrám švýcarského dramatika, který zastával názor, že je-li úkolem divadla vyslovovat se ke stavu světa, pak je pro současnost vhodná už jen forma komedie, případně grotesky.
„S velkou ironií a nadsázkou v ní zobrazil praktiky a morálku jednoho soukromého peněžního ústavu. Banka Franka V. je svérázný podnik. Peníze, které sem zákazníci vloží, už nikdy v životě neuvidí. Realizuje se zde také zásada neuzavřít ani jeden poctivý obchod. Podvádí se tu, okrádá, ba i vraždí jako na běžícím pásu; ale také se tu hodně zpívá – třeba o dobru, o slušnosti, o snech a budoucím štěstí. Tato „loď“ plná „pirátů“ se však pomalu potápí a zachránit ji může jen lodivod s modernějšími a účinnějšími metodami. Slovy autora: „Frank V. pojednává o slabošské vládě jednoho ředitele nad soukromou bankou a o převzetí obchodu synem. Je to příběh kolektivu. Metodou této soukromé banky je gangsterství. Metoda, která pochází ještě ze starých dobrých časů, je jaksi nuceně zděděna a špatné dědictví se protlouká dál: gaunerství otců si vynucují gaunerství synů,“ přibližuje obsah a zároveň i drtivý přesah hry dramaturg Jiří Záviš.

Michal Isteník, Jan Mazák, Hana Burešová, Štěpán Otčenášek, Jiří Záviš na tiskovém setkání v kubu MdB (foto: Michal Novák)
Michal Isteník, Jan Mazák, Hana Burešová, Štěpán Otčenášek a Jiří Záviš na tiskovém setkání v kubu MdB
(foto: Michal Novák)


Dürrenmatt od svých kritiků samozřejmě slýchával, že lidé, kteří ve hře Frank V. vystupují, prostě neexistují. „Po celý život platil Dürrenmatt ve své vlasti za nepohodlného, nonkonformního spisovatele. Vysloužil si přezdívku „věčného šťourala“. Teprve když zemřel, začala si švýcarská – a nejen švýcarská – veřejnost plně uvědomovat, že byl vizionář; že měl vyvinutý čich pro věci, které v jeho době jen matně naznačovaly svou dnešní podobu. Jeho soukromá banka je fikce, a zároveň vize možných lidských vztahů,“ dodal Jiří Záviš.

Nepohodlným autorem byl i u nás. Normalizátorům vadilo, s jakou razancí se vyjadřoval k vojenské okupaci Československa v roce 1968 a když veřejně podpořil aktivity Charty 77, z českých a slovenských divadel opět zmizel (po roce 1977 úplný zákaz). Paradoxní je, že v Rusku se v 70. letech často hrála jak Návštěva staré dámy, tak Fyzikové, tam ideologicky tyto hry vůbec nevadily.

Jan Mazák (foto: Michal Novák)
Jan Mazák (foto: Michal Novák)


„Možná až po jeho skonu nám došlo, jak výrazně osvobodivě jeho dílo u nás působilo, ač nemluvil přímo o nás, o socialistickém táboře. Jeho neúplatný kriticismus a devastující vtip vedle absurdního divadla nebo Kafky měly u nás vliv na to, že mnoha lidem začaly padat šupiny z očí,“ zdůraznil Jiří Záviš. Mistrně totiž demaskoval iluze, že náš svět je ze všeho nejlepší, nebo alespoň v principu dobrý - to už se týkalo jak „východního“, tak „západního“ světa.

„Dürrenmatt je přitom skeptický, ironický, někdy se mluví až o apokalyptičnosti jeho díla. Na rozdíl od Brechta si nemyslel, že prostřednictvím divadla lze změnit svět. Nám se líbí, že pracuje se zvýrazněnou divadelností, v této hře zapojuje i písně,“ říká Štěpán Otčenášek.

Režisérka Hana Burešová neskrývá obdiv k Dürrenmattovi. „Máme rádi ty jeho paradoxy a vlastně komediantské bystré myšlení. Přestože je velký intelektuál, nezapře cit pro lidové divadlo. Frank Pátý je skoro až takovou loutkovou rakvičkárnou. Žánrový vějíř této hry je opravdu široký, osciluje od grotesky až po vrcholně intelektuální divadlo, které, myslím, zabaví každého diváka. Dürrenmatt kriticky napadá totalitarismus, bez ohledu, jestli ten levý, nebo ten pravý. Sledujeme metapříběh zla a zločinu, vedle to příběhy i těch obyčejných, často frustrovaných lidí. Vztahové modely jsou stále stejné a s čím Dürrenmatt pracuje, je také určitý arechtypální model, nazývejme ho divadlo masek. Jejich sejmutí nebo demytizace iluzí, divadlo odstupu, vzhledu a nadhledu, je jedno z velkých témat, s nímž rádi na jevišti pracujeme.“

Text doznal jen minimálních úprav, aktualizovat ho opravdu netřeba. V hlavní roli, stejně jako ve Všemocném panu Krottovi nebo Síle zvyku, se představí Jan Mazák. V dalších rolích uvidíte Alenu Antalovou (Hana Burešová se rozhodla začít ji přehrávat do jiných typů rolí, než jaké hrála dosud), Igora Ondříčka, Radka Coufalovou nebo Markétu Sedláčkovou, Ladislava Koláře, Michala Isteníka, Alana Novotného, Jiřího Resslera, Zdeňka Bureše, Zdeňka Junáka, Lucii Zedníčkovou, Viktora Skálu, Vojtěcha Blahutu, Elišku Skálovou a Josefa Juráska.
Vzhledem k osobě paní režisérky, která je uměleckou šéfkou Divadla v Dlouhé, je více než pravděpodobné, že tato inscenace brzy zavítá do Prahy na hostování.

-mys-