Z tiskových konferencí

Divadlo pod Palmovkou jako poslední premiéru sezony uvede Gazdinu robu Gabriely Preissové. Klasické české drama o vášnivé lásce, životě a smrti, o snech a touze, které díky tlaku různých okolností není možné naplnit, není na libeňské scéně uvedeno poprvé, téma se objevilo v 70. letech ve slavné inscenaci Otomara Krejči, která ale byla tehdejšími politickými praktikami odsouzena k pouhým třiceti reprízám.

K práci na nové inscenaci se sešlo i několik herců z Brna, které ředitel DPP a režisér Petr Kracik oslovil, aby doplnili „libeňskou sestavu“. „K tomu z nebes mi spadla choreografka Kristina Kloubková a stejně tak i hudební skladatel Dalibor Štrunc, takže se nedivím, že tato inscenace už je některými označována za „brněnskou“. Ale to snad nikdo nebude pokládat za důležité. Pro Divadlo pod Palmovkou je uvedení Gazdiny roby především jakýmsi obratem v dramaturgickém počínání,“ naznačuje Petr Kracik. „Jeden z důvodů uvedení právě Gazdiny roby je asi ve mně. Rozpady vztahů a životní situace přivedené do absurdnosti, jak asi víte, je mi téma vlastní. Ale to říkám v nadsázce, zásadní budiž přece jen to, že Divadlo pod Palmovkou je herecké divadlo a tato hra přináší velké a krásné herecké příležitosti. Osobně nemám rád typ divadla přinášející agresi, překrucování nebo nemístnou režijní autorizaci. My se v Gazdině robě pokoušíme najít krásu i v takovém smutném tématu. Myslím si, že diváci bez jakéhokoliv aktualizačního postrčení pochopí, že život se v podstatě nemění. Lidé trpí láskou, jsou vždy společensky na nějaké straně, prachy také stále hrají svou velkou roli... Můj klíč je tedy konzervativní a šli jsme neprovokativní cestou, aby aktualizace vyzněla nikoli skrze škrty, agresí, ale přes původní text. Tím se naše Gazdina roba bude paradoxně lišit od nedávných uvedení v různých divadlech, kde vztah ke Gazdině robě byl podobný jako u Maryši, Pastorkyni – spíš tyto hry osekat a ukázat dřeň příběhu, nechat zaznít tvrdý, syrový příběh bez jeho původní múzičnosti. Používáme celý text, jak byl Gabrielou Preissovou napsán. Provedli jsme opravdu jen ty malé nezbytné úpravy s ohledem na jazykovou srozumitelnost. Žádné svévolné škrty, žádné rozcupování, přepisování a už vůbec ne znásilňování textu.“

„Já s tím jen souhlasím, že máme před sebou text nesmírně aktuální, i když je z 19. století. Téma je stále aktuální samo sebou,“ říká představitelka titulní role Jitka Čvančarová – pozor, nikoli Brňačka, jak si mnozí myslí, ale Češka jak poleno, protože pochází z Mělníku.

Dramaturg Ladislav Stýblo upozorňuje ještě na další fakt, nebo možná dokonce omyl: „U Gazdiny roby je poněkud zavádějící označení realistické drama. My máme pocit, že dílo je Gabrielou Preissovou vystavěno na půdorysu lidové balady. Navíc si myslíme, že jde o natolik úžasně napsanou hru, že jakékoli provokace z naší strany jsou zbytečné.“

Petr Kracik k tomu dodává: „Autorka přímo předepisuje, aby ve hře zazněly určité písně. Jelikož ale jde o písně notoricky známé a až poněkud zprofanované, rozhodli jsme se, že zabádáme a najde takové originály, které by se hodily více.“

Kostýmy jsou folklór nebo stylizace? „Sběr!,“ směje se Petr Kracik. „To víte, časy se mění, peníze se krátí...“

Divadlo pod Palmovkou nyní zažívá poměrně výraznou obměnu (nejen co se týká hereckého souboru) a podle svého ředitele je odsouzené k úspěchu pouze, když je naplněné osobnostmi a zajímavým repertoárem. „Již nyní rozjíždíme přípravu dalších tří inscenací, kterými bude hra Neila Simona Sliby chyby v režii Zdeňka Černína, po dlouhé době půjde v našem divadle o hudební komedii, potom režisérka Lucie Bělohradská začne u nás zkoušet Bergmanovy Scény z manželského života se Simonou Stašovou v hlavní roli. Mezi to se já pokusím vetknout s neméně slavnou komedií Ať žije královna, což je hra s tématem života Marie Stuartovny. Ve výhledu bychom rádi uvedli i něco z Dostojevského.“