Z tiskových konferencí

Divadlo Ungelt jako třetí premiéru sezony uvede inscenaci hry amerických autorek Janice Goldberg a Susan Bigelow s názvem Růžové brýle. V režii Lucie Bělohradské se v ní představí Zuzana Bydžovská a Hana Maciuchová, společně s mladou hereckou nadějí Sabinou Rojkovou, studentkou 1. ročníku pražské konzervatoře. Ta vzešla z konkurzu, který Divadlo Ungelt na roli vyhlásilo.

Zuzana Bydžovská, Sabina Rojková, Milan Hein

Při pohledu na repertoár Divadla Ungelt nejde si nevšimnout jednoho pozoruhodného faktu, všechny hry uvedené v posledních letech jsou českými premiérami. Ani hra Růžové brýle (v originálu Rose Colored Glass) není výjimkou. Za záměrem představovat hry, které zatím u nás diváci neznají, stojí umělecký ředitel Divadla Ungelt Milan Hein. Má neobyčejný cit vybírat témata a hry přesně na míru komornímu prostoru svého divadla a není žádným tajemstvím, že tak činí vždy s jasnou představou o obsazení rolí. „Každou divadelní hru čtu očima diváka a herce. Mám-li ji uvést, musí ve mně vyvolat přání spatřit ji na jevišti a přesvědčení, že si v ní prvotřídní herci zatouží zahrát,“ tak zní krédo Milana Heina. Od počátku hru Růžové brýle zařadil do dramaturgického plánu s vědomím, že je v ní krásná role pro Zuzanu Bydžovskou.

Příběh Růžových brýlí se odehrává koncem třicátých let v multietnické čtvrti Chicaga a je v podstatě příběhem dvou velmi odlišných žen. Lady, majitelka irské hospody, žije se svou neteří Peg v sousedství Rose, ovdovělé majitelky židovského lahůdkářství. Holčička, fascinována a uhranuta zdánlivou exotičností své sousedky, se rozhodne obě ženy spřátelit. Jenže životy a světy Rose a Lady jsou odděleny mnohem víc než jen uličkou mezi jejich domy. Obě zjišťují, jak těžké bude překonat předsudky a nedůvěru. Rodící se přátelství je navíc podrobeno zatěžkávací zkoušce, když se Rose dozvídá, že rodina její sestry v Rakousku se ocitla v nebezpečí...
Původní text i inscenace nepojednávají o holocaustu přímo, přesto se tohoto zrůdného fenoménu intenzivně dotýkají. Vyprávějí totiž příběh lidí, jejichž životy holocaust ovlivnil, byť jen zprostředkovaně.

setkání v klubu Divadla Ungelt

„Ty dvě ženy, irská emigrantka a židovská emigrantka z Vídně, kdysi měly mezi sebou konflikt, nemluví spolu. Mezi nimi je mladá dáma, která touží, aby všichni lidi se měli rádi, a tak se rozhodne dát je dohromady. Velmi jí v tom napomůže hrůzný kolotoč událostí v Evropě a je opravdu zvláštním paradoxem, co promění nepřátelství v přátelství...,“ přibližuje režisérka Lucie Bělohradská.

„Z tématu je zjevné, že tentokrát divákům nenabídneme rozverný kousek, ale myslím, že právě ten dětský element ho svou svěžestí krásně odlehčuje, takže truchlohra to opravdu není,“ dodal Milan Hein.

V textu hry přímo není explikace názvu. Proč tedy se hra jmenuje Růžové brýle? Lucie Bělohradská říká: „Mohou znamenat šifru, kterou posílá židovská rodina z Evropy zprávy svým rodinným příslušníkům v jiných částech světa a pomocí níž má dojít ke kontaktu a spojení této rodiny na různých místech. Myslím si, že označení je použito záměrně, aby sdělilo, že přinášejí naději na možné dobré řešení. Ale to je můj výklad...“
Hana Maciuchová souhlasí a dodává: „Stejně jako dnes i tenkrát mnoho lidí mělo na nose posazené růžové brýle, které jistá fakta překrývají až stírají. Nebo zkrátka ti lidé nechtěli nic vidět...“

Hana Maciuchová, Sabina Rojková, Zuzana Bydžovská

Přestože Hanu Maciuchovou známe především jako členku souboru Divadla na Vinohradech, jistě jste zaznamenali, že v posledních letech sem tam ráda přijímá úlohy i v „malých“ divadlech, jmenujme například inscenaci Žena vlčí mák (uvedlo Studio Saint Germain) nebo Ještěrku na slunci v Divadle v Řeznické, herečka se za nedlouho objeví v Divadle Viola ve hře Žena z Korinta. „Malá divadla mají úžasný půvab v tom, že herec může fungovat téměř v první přirozenosti, není zapotřebí, aby tu roli zvládal specifickými gesty, která musí používat třeba na velkých jevištích. Herec si v bližším kontaktu s diváky může dovolit jen myslet, natož aby tlačil význam replik či gestaci až někam na balkon. Neznamená to však, že práce je to pohodlnější, to rozhodně ne, často je tomu naopak. Ale je to radost, užívám si to,“ svěřila se Hana Maciuchová.

-mys-
[foto: Michal Novák]