Z tiskových konferencí

Ypsilonka a Kafka nebo Ypsilonka a Arnošt Goldflam nebo Arnošt Goldflam a Kafka jsou tři symbiotická spojení, která se vzájemně protnou v nové inscenaci Proměna aneb Řehoř už toho má dost (variace na téma). Nová inscenace, která bude uváděna na malé scéně Ypsilonky, je inspirována Kafkou a bude vyprávět především příběh o člověku, který už toho má dost. Roli Řehoře Samsy, „zbytečného člověka“, ztvární Petr Vršek.

Jan Schmid, Petr Vršek, Arnošt Goldflam, Jaroslav Etlík (foto: Michal Novák)

Arnošt Goldflam se ke Kafkovi vrací různými cestami již po několikáté. Proměnu dokonce již inscenoval, bylo to v roce 2003 na scéně Divadla Komedie a v brouka se tehdy proměňoval Martin Finger.
Arnošt Goldflam zdůraznil, že nyní půjde o zcela jiný pohled na „existenciálního“ a posmutnělého Kafku. „Ne že jsem na to dříve šel špatně. Za celou tu svou režijní dráhu jsem se vracel jen asi ke čtyřem titulům a jedním z nich je právě Proměna, měl potřebu najít k tomu úplně jiný klíč. Mám dojem, že teď jsem se konečně výrazněji pokusil o to osvobození od toho tradicionalistického tíživého pojetí. Vždy mě několik věcí u toho Kafky, abych tak řekl, rajcovalo. Dělal jsem asi pět kafkovských inscenací, ale tentokrát jsem se snažil nedržet se Kafky doslova, chtěl jsem se od něj odrazit k takovému obecnému podobenství a spolu s Kafkou se také pobavit na tom kuriózním jednání té rodiny a na té metafoře osudu Řehoře Samsy. Jestli to bude fungovat, jestli to bude lidi bavit, jestli je to dobré řešení, se ukáže. A přál bych si, aby diváci šli s účastí na Samsově osudu a vzali jeho rozhodnutí... Sám to zažívám, jistě i vy, že člověk někdy propadne takové malomyslnosti, nechuti až defétismu, a pak se nějak zmotivuje, anebo taky ne, což je Řehořův případ.“
„Arnošt Goldflam přišel na nový způsob, jak zacházet s Kafkou!,“ míní ředitel Ypsilonky Jan Schmid.

„Tentokrát se ke Kafkovi vracím více jako k inspiraci a on a jeho Proměna je pro mě spíš východisko – skoro bych řekl, k nové hře. Některé věci jsem přehodnotil, některé posunuly moje vnímání trochu jinam, a tak se budu snažit to téma inscenovat. Našel jsem v samotném materiálu a v tom, co je kolem něj, víc snad i humoru a takové domácí hříčky. Pokusil jsem se vyřešit jinak i onu proměnu v toho symbolického brouka. Měla by vlastně vzniknout taková variace na Kafku, inspirace Kafkou k něčemu trošičku jinému,“ vysvětluje záměr Arnošt Goldflam. „V dnešním světě, který je postaven na boji o postavení, na soupeření, na honbě za úspěchem se nutně musí člověk, který se rozhodne jít jinou, svou vlastní, skromnou, a nepochybně i nejistou cestou, jevit tak trochu podivínem. Takový člověk, který neprodukuje, neštve se za úspěchem, nechce soutěžit a předehnat ostatní, stává se zbytečným, stává se vlastně nepotřebným, neužitečným hmyzem, broukem, tvorem lidstvu k nepotřebě a jako takový není hoden života, jak ho žijí ostatní. A tak mě napadlo, že Řehoř Samsa, že celá ta Proměna, je podobenství, že je to vlastně příběh o člověku, který už toho má dost, už nemůže, nemá motivaci, chuť, ani sílu. Ale my žijeme dál. Prostě musíme. A pokud možno vesele, užitečně, „v pohodě“!“

Petr Vršek, Arnošt Goldflam (foto: Michal Novák)

Jak už bylo naznačeno, v této inscenaci Proměny se Řehoř Samsa nezmění v brouka, ale v jakousi bytost, která je znechucená okolím. „No, my tam máme takové překvapeníčko: úplně jsme se toho brouka nevzdali, je tam a tak trošku není,“ říká tajuplně Arnošt Goldflam.
Představitel hlavní role Petr Vršek přidal tuto výstižnou glosu: „Když se zamyslíte nad těmi racionálními důvody, které Samsu vedou k nečekanému postoji, vyjde vám, že jsou objektivně správné. Viděnou touto optikou se těmi brouky stává spíš jeho okolí, ta rodina.“

Inscenace naváže na tradici ypsilonských kafkovských inscenací, tedy zejména Ameriku, která měla premiéru v roce 1989, tehdy s třiadvacetiletým Martinem Dejdarem v hlavní roli. Podle této inscenace o pět let později vznikl i pozoruhodný film v režii Vladimíra Michálka.

-mys-