Z tiskových konferencí

10. března 2012 v Divadle Hybernia se uskuteční obnovená premiéra tanečního muzikálu Lucrezia Borgia. Uplynulo několik let a Lucrezia Borgia se vrací ve zcela přepracované koncepci, která proti předchozímu uvedení na scéně Národního divadla (2003) mnohem více naplní slovo „muzikál“ a je pochopitelné, že diváci se až na několik výjimek (jako je například Bára Basiková) setkají v tomto nastudování s jinými herci a tanečníky. Premiéra bude věnována 55. narozeninám význačného choreografa a režiséra Libora Vaculíka.

Bára Basiková, Libor Vaculík, Petr Malásek

Libreto muzikálu Lucrezia Borgia je inspirované dramatickou ságou tajemného italského rodu Borgiů. Tvůrci sestavili chytlavý příběh, který je plný úlisných intrik a tragických milostných osudů. Děj se odehrává v Římě na přelomu 15. a 16. století. Tajemné příšeří papežského dvora, lesk knížecích hradů, dalekosáhlé politické pletichy, diplomatické intriky dopadající z Itálie do celé Evropy a k tomu i nesčetná milostná dobrodružství, dráždivé pověsti a dohady. V tomto prostředí se odehrává legenda rodu Borgiů...

Tomáš Savka, Iva Marešová, Bára Basiková

Hlavní postavou příběhu je nejznámější představitelka mocného rodu Borgiů – Lucrezia v podání Báry Basikové a Ivy Marešové. Žena plná života, touhy, nenávisti i kruté vášně. Ani anděl, ani ďábel. Na jedné straně něžná a nezáludná dívka, na straně druhé zhýralá milenka vlastního bratra a nenávistná vražedkyně. „Role mi vstupují do života paralelně s tím, co prožívám. Když začal být můj život plný vášně, temnoty, lásky, světla, spoutanosti a nespoutanosti, objevila se Lucrezia. Jako Lucrezia si toto všechno mohu prožít naplno až k hranicím, za které bych v reálném životě nešla. Je to velice náročná role a bez nadsázky mohu říci, že je to nejtěžší a zároveň nejkrásnější pěvecký part, který jsem doposud zpívala. Snad se nám všem podařilo spojit všechny tři roviny, které muzikál vyžaduje: zpěv, herectví a tanec. Moc si to užívám,“ říká Iva Marešová.

Pamětnicí původního nastudování je Bára Basiková, která je s touto krásnou rolí již neoddělitelně spojena, podobně jako s Máří Magdalenou v Ježíšovi. „Jednou jsem si ten příběh odžila, nyní mě to čeká podruhé. Velmi mě potěšil nápad obnovit tento projekt, potvrzuje se tak, že patří k tomu nejlepšímu na současné divadelní scéně. Věřím, že v záplavě všelijakých prapodivných titulů se tato inscenace bude vyjímat. Už jen proto, že ne každé divadlo se může pochlubit tak výborným týmem. Od začátku do konce je Lucrezia týmová práce a není úplně spravedlivé, když se pozornost upíná pouze na představitele hlavních rolí...“

Petr Malásek

Režisér, libretista a choreograf Libor Vaculík vytvořil ve spolupráci s Petrem Maláskem (hudba) a Václavem Koptou (texty písní) rozsáhlou historickou fresku, tanečně-dramatický příběh plný nečekaných zvratů a prudké vitality. „Nejtěžší bylo, aby nevznikl nebetyčný rozdíl mezi tanečníky a herci. Tanečníci museli v některých partech ubrat z baletních prvků, zpěváci obráceně museli nadsadit, aby se přiblížili k profesionálním tanečníkům. Jak pro mě, tak pro Petra Maláska a Václava Koptu bylo nejnáročnější to, že jsme se po devíti letech vrátili k tomuto dílu, které bylo původně především baletní, a museli jsme připsat nové pěvecké role. Zároveň bylo nutné dávat pozor a udržet kontinuitu příběhu,“ uvedl Libor Vaculík. Historizující výprava je dílem scénografa Jana Duška, pěveckého nastudování se ujal pedagog Eduard Klezla.

„Proti uvedení v Národním divadle jsme Lucrezii samozřejmě museli zmodernizovat, což se ukázalo jako to nejobtížnější. Uchopit, nově nahlédnout ducha příběhu, jak si žádá současné divadlo. S tím souvisí i posun k muzikálu. Také bych chtěl vzdát hold všem protagonistům, není to úplně tradiční muzikál. Všichni si sahají na dno svých sil, ale vedou si fantasticky,“ chválí Petr Malásek.

Ladislav Županič, Tomáš Savka, Iva Marešová, Bára Basiková, Libor Vaculík, Petr Malásek

Iva Marešová přiznala, že někdy se na zkouškách objevily i slzy, nakonec však slzy štěstí, když se spolu s režisérem podařilo nějaký ten prvek doladit. „Já taky plakal, sám nad sebou, jaké jsem dřevo. Ne, vážně, každý se snažíme, co to jde, snad to bude k dívání a hlavně poslouchání,“ směje se Jiří Zonyga. Náročnost zkoušek potvrdil i Tomáš Savka: „Průprava ze školy je jedna věc, realita druhá. S tak tvrdou prací jsem se ani já zatím nesetkal.“

-mys-