Z tiskových konferencí

Žádný text, pouze vytyčené téma bylo i tentokrát na začátku procesu zkoušení, které k finálnímu tvaru jde cestou hledání (i tápání), včetně diskusí, a na základě toho pak budování určité struktury, v níž se herci postupně zabydlují. Braňo Holiček jako autor a režisér pracuje touto metodou již po několikáté. Dále je pro něj typické, že se na malé scéně Ypsilonky pouští do témat zdánlivě nedivadelních, přesto výrazně symptomatických k našemu žití. Stačí vzpomenout na originální vhled do operačního systému dneška (iJá) nebo experiment, jenž do značné míry stojí na řízené improvizaci herců, poukazující na nemocnou diskusi mezi lidmi (Demo Demokracie). Nyní před mladým tvůrčím týmem stála výzva pokusit se vytvořit inscenaci opět s „počítačovým“ námětem: o internetu a životě na něm. Což se ukázalo být záměrem záludným, neboť mladý tvůrčí tým (Braňo Holičkovi je osmadvacet) není už tak mladý proti těm ještě mladším generacím, kteří vědí o internetu asi pětkrát tolik. Jenže pak přišla zpráva o nečekaném úmrtí jistého Michala Kolesy...

Kdo to jméno nezná, nebude vědět, o čem je řeč. Michal byl internetová celebrita. Živoucí legenda. Neúnavný diskutér, který dostal BAN takřka na všech známých internetových fórech pro svou neukojitelnou zvídavost, neschopnost rozlišovat společensky přijatelné od nepřijatelného a také nezvladatelný obdiv k plavajícím ženám. Duševně nemocný člověk, neschopný běžného života mezi lidmi, kterému internet nahrazoval sociální kontakt, kamarády, hospody, parties, výlety, rodinu, školu, zaměstnání. A nakonec se nejspíš nepřímo stal i jeho záhubou.
Podle studie, kterou nechal vypracovat Seznam.cz, v průměru trávíme na internetu 4 hodiny denně. Před šesti lety to bylo 20 minut. Kde se to zastaví? Jaký podíl z toho je „neužitečné“ či „nepracovní“ brouzdání nebo tlachání?

Po tomto div ne srdceryvném úvodu je nutno hodně rychle přispěchat s ujištěním, že nová inscenace Braňo Holička nazvaná #jsi_user nemá ani v nejmenším ambici moralizovat a explicitně posílat „uživatele“ na procházky do lesa. A je to tak jistě dobře. Dramaturg Jan Tošovský správně podotkl, ať si vzpomeneme na kteroukoli výchovnou osvětu z dob školní docházky, a jak to obvykle dopadá, když se někdo snaží vstupovat do hlavy tímto způsobem. Nová inscenace přitom záměrně chce oslovit i tu mladší generaci diváků aneb hrát se často bude pro školy.

Daniel Šváb, Braňo Holiček, Jan Tošovský, Martin Kožíšek (foto: Michal Novák)

„Na začátku byl Seznam...,“ říká Braňo Holiček. „Na základě dřívější spolupráce vzniknul nápad na divadelní inscenaci, která by zpracovávala téma internetové bezpečnosti a čím dál zvyšujícího se podílu času stráveného mladými lidmi na internetu na úkor reálného života. Seznam.cz umí promlouvat k lidem skrze internet, divadlo má také zajímavé možnosti, jak něco sdělit...“

Divadelní hra #jsi_user tak bude součástí projektu Seznam se bezpečně!, který od roku 2008 upozorňuje mladé uživatele na negativní jevy v rámci sítě Internet. Kromě filmů postavených na reálných případech obsahuje divadelní skeče, přednášky pro školy a nyní i divadelní inscenaci. Ta bude celý rok 2014 reprízována pro školy zdarma.

Zástupce portálu Seznam.cz Martin Kožíšek, manažer pro internetovou bezpečnost, k tomu dodal: „Chceme neustále upozorňovat na nadužívání času stráveného na internetu. Chceme ukázat směr, že i venku je pěkná grafika. Hledali jsme novou další formu, jak lidi oslovit a jak poukázat na problém netholiků, tedy lidí závislých na moderních technologiích. Nechtěli jsme strašit dalším filmem, zvolili jsme nyní divadlo. Obávám se, že nebude trvat dlouho, kdy se objeví další Michal Kolesa. Účinná ochrana proti tomu asi není, můžeme však vhodně nastavenou osvětou negativní jevy zmírnit.“

Spolupráce Seznamu.cz a Ypsilonky byla domluvena před několika měsíci, ale tvůrci inscenace přiznávají, že dlouho nebyli schopni téma uchopit. „Byl to pro nás protiúkol, ti mladí jsou skutečně už někde jinde. Dlouho jsme se v tom patlali, jméno Michala Kolesy se nám v debatách objevilo, to ano, ale zvýšený zájem o jeho osud přinesla až informace o jeho úmrtí,“ uvedl dramaturg Jan Tošovský. (Je v tom zajímavý paradox, v průběhu zkoušení inscenace iJá zemřel Steve Jobs „z vrcholu tohoto světa“, nyní, opět v průběhu zkoušení, zemřel zástupce „spodku tohoto světa“.) „Zjistili jsme, že v osobě Michala Kolesy je koncentrované celé téma, které chceme postihnout. Byl to schizofrenik neschopný běžného kontaktu s lidmi. Jeho osud nám přišel jako fascinující metafora nebezpečí, kdy někdo vnímá realitu už pouze skrz monitor, až ho to pohltí. Objevovali jsme řadu materiálů nebo porovnávali přístup ostatních k němu. Byli tací, kteří si z něj dělali jenom srandu, pak zástupy těch, kteří ho šikanovali, v neposlední řadě něco jako skupina ochránců. A ti, co s ním jakoby soucítí a jakoby se mu snaží pomáhat, začínají být šikanováni ostatními.“

Braňo Holiček pokračuje: „Není v tom jenom tento paradox, ale celá řada dalších. Kolesa kvůli své diagnóze neměl na výběr, veškerý sociální kontakt mu suploval internet. Zvláštním způsobem se na něj nalepily stovky lidí, kteří na rozdíl od něj tu možnost normální komunikace v off-line světě měli, ale trávili pohybem kolem Michala tolik času, že se stávali velmi podobným jako on. Na rozdíl od něj pořád měli na vybranou. Smyslem života pro ně začalo být sekýrování někoho na internetu, ...až také začali ztrácet kontakt s realitou. Páteří naší inscenace sice bude jméno Michala Kolesy, ale neznamená to, že by to byla hra o něm, je to hra o internetu, co je na něm možné, je to hra o uživatelích a jejich chování v on-line světě.“

„Text, který se bude prezentovat na jevišti, je z 99 % to, co jsme našli na internetu. I když pochopitelně je to upravené a jinak poskládané,“ prozradil Jan Tošovský. „Čili téměř jsme nepsali, jen kopírovali a vkládali autentické výpisky …Ctrl+C a Ctrl+V…,“ potvrzuje Braňo Holiček.

V mnohém zvláštní bude i forma celé inscenace. Měla by odpovídat emočnímu stavu „uživatele“. „Jako bylo divadlo herce a loutky, tak my máme divadlo herce a tabletu,“ směje se Braňo Holiček. „Snažili jsme se o vytvoření formy, která by co nejvíce odpovídala našemu rozpoložení na internetu. Když to budete zkoumat, asi také zjistíte, jak internet je strašně plochý, jen kontakt obličeje s větší či menší svítící destičkou a tok informací, textů. Zjistíte, jak tam absentují emoce. Podobně jako Demo Demokracie i toto je do jisté míry z naší strany experiment, který si zahrává s formou. Tentokrát však chceme, aby byla srozumitelná a skousnutelná i pro to mladší publikum.“

„Měl jsem možnost účastnit se zkoušek - poznal jsem se hned v několika rovinách,“ pobaveně říká Martin Kožíšek. „Uvidíme, jak budou reagovat právě děti, řekněme 12+...“
„Problém budou učitelky...,“ myslí si Braňo Holiček. „Pedagog nebude ochoten z hlediska pedagogického přistoupit na to, že něco takového je možné. Netuší, že ty děti jsou v komunikaci na internetu mnohem zběhlejší a často bohužel i ostřejší a tvrdší, než jak to proběhne v inscenaci. Pokusíme se také rozlišit, co patří k nevinnému koloritu internetu a co už je šikana a jiné internetové zlo. Hledáme oba póly.“

Jelikož Braňo Holiček je investigativní režisér, pod falešným profilem se pokoušel dohledat ty „z těch nejhorších“ štvavě nalepených na Michala Kolesu: „Začal jsem na ně mluvit jazykem, který používali oni sami - velmi rychle se chytli a začali reagovat. Nejdříve mě překvapilo, jak otočili, psali totiž, že jim vlastně chybí. Možná jenom proto, že najednou nemají koho šikanovat...“

K zamyšlení nad vlivem internetu nemusíme chodit jenom k extrémům. Stačí, když mnozí podléhají společenským bodům, které získají lajkováním. Opět je jenom otázkou času, kdy se internet stane ještě větší platformou pro sebepotvrzování, samozřejmě se všemi důsledky na osobnost a skutečné schopnosti, jak upozornil Martin Kožíšek.
Příběh schizofrenika Michala Kolesy, samozvaného odborníka na všechno, je zpráva z nejhlubších hlubin Sítě. Je v něm vše...i my.
P.S. Ještě v srpnu tohoto roku měl na Facebooku cca 2400 „fanoušků“. Zemřel 9.11.2013 ve věku 29 let.

-mys-