Z tiskových konferencí

První muzikálovou premiérou nové sezony brněnského Městského divadla bude pohádka, v níž najdete napětí ale i vtip a kouzla – Kráska a zvíře. Příběh, který všichni dobře známe a s nímž jsme se mohli v různých podobách již několikrát setkat. Muzikálové zpracování německých autorů, skladatele Martina Doepkeho a libretisty Christiana Bienieka, samozřejmě vychází z původní pohádky, která má své kořeny ve Francii.
„Dopátrat se úplně geneze tohoto pohádkového tématu je nemožné, první zápis je snad ze 17. století a od té doby pohádka proběhla mnoha kulturami, dočkala se změn a úprav a jak se zdá, téma autory nebo divadelníky vybízí a láká neustále,“ říká dramaturgyně Klára Latzková.

Tato muzikálová pohádka se dostala na jeviště Městského divadla Brno poměrně zvláštní cestou a rozpočet divadla ani moc nezatíží. Vysvětlení je prosté. Pokud sledujete práci Stanislava Moši, asi vám neuniklo, že tato inscenace již slavila úspěchy loni na evropském turné. Jedna ze zahraničních agentur, s nimiž Městské divadlo Brno spolupracuje, Stanislava Mošu oslovila, zdali by tento muzikál nenastudoval. MdB dodalo techniku, kulisy a orchestr, herecké obsazení jednotlivých rolí vzešlo z konkursů ve Vídni a v Berlíně. Bylo vybráno rakousko-švýcarsko-německé obsazení a premiéra inscenace, kterou režisér Moša připravil se svými spolupracovníky, výtvarníky Jaroslavem Milfajtem, Petrem Hlouškem, Andreou Kučerovou a choreografem Igorem Barberićem, se uskutečnila 23.7.2010. „Následně jsme s tímto ansámblem odehráli v Lucembursku, Rakousku, Itálii a Německu celkem 110 zcela vyprodaných repríz za velmi vřelého přijetí jak diváky, tak kritikou. Připravit tuto inscenaci nebylo úplně jednoduché, byli jsme v pořadí 16. týmem, který tento muzikál inscenoval, a oproti původní verzi jsme ho koncepčně dost přetvořili. Autor hudby Martin Doepke změny nesl velmi těžce, v Lucembursku na premiéře se dost šklebil, ale pak ho to naštěstí opustilo, dokonce se mu naše pojetí zalíbilo. Přijede se podívat i na brněnskou premiéru. ...Ne, trochu to dramatizuji, abyste si nemysleli, že to s autory, zvláště těmi žijícími, jde lehce,“ usmívá se Stanislav Moša. „Čas logicky rychle dospěl k tomu, že jsme požádali překladatele Michaela Prostějovského, zdali by tento původem německý muzikál převedl do češtiny, abychom jej představili také našim věrným divákům. Díky určitému výnosu z turné a díky tomu, že jsme ve skladu měli kulisy a kostýmy, mohli jsme vytvořit inscenaci i zde v Brně, a to za polovinu nákladů. I když – pravda – mnoho věcí jsme stejně museli vyrobit, resp. ušít znovu nebo opravit, protože doznaly silného opotřebení.“

Není bez zajímavosti, že tento německý muzikál zpracovávající známý pohádkový příběh (premiéra se uskutečnila v roce 1994 v Kolíně nad Rýnem) byl uveden o několik měsíců dříve, než spatřil světlo světa americký muzikál podle animovaného filmu Walta Disneyho. Ten německý je však podle dostupných ohlasů muzikálem s mnohem pohádkovějším pojetím a hudebně příjemnějším.

Stano Slovák, Stanislav Moša

V křestním listu brněnské inscenace je uvedeno, že režisérem je Stano Slovák a v závorce stojí „podle koncepce Stanislava Moši“. Co to znamená? „Důvodem je to, že jsem v tento čas měl závazek na jinou práci v jiném divadle, kde ale z premiéry sešlo za zamlžených příčin,“ říká Stanislav Moša a dodává: „Stano Slovák ten muzikál velmi dobře zná, byl mým asistentem, tak jsme se dohodli, že tu českou verzi v našem divadle připraví on, požádal jsem ho, aby Krásku a zvíře s našimi herci dotvořil. Ono se to nezdá, největší penzum režijní práce je právě práce s hercem, v budování figur, ve vysvětlování. Stano Slovák vytváří s našimi herci zcela novou inscenaci, byť ta ostatní ambaláž zůstane stejná.“
„Neváhal jsem a nabídku na dozkoušení přijal, protože jsem asi nebyl sám, kdo si tuto pohádku a atmosféru zkoušení zamiloval,“ řekl na to Stano Slovák. „Zajímavé na této práci je především to, že ač východiskem jde o klasickou pohádku, nese v sobě mnoho dalších rozměrů, například ten existenciální. Sledujeme hledání štěstí zakletého prince, který musí pochopit, že pro lásku je nutné nejdříve něco udělat, aby se k němu vůbec dostala.“

Obrovskou zásluhu na převedení muzikálu do češtiny má Michael Prostějovský, shodují se všichni. „Velmi pěkným způsobem přebásnil toto kouzelné dílo,“ pronáší slova chvály Stano Slovák, „víme, že to nebylo jednoduché. Dostat to takzvaně do pusy znamenalo provádět za pochodu spoustu úprav, stále se s tím potýkáme, ale výsledná řešení věřím stále zůstávají v intencích předlohy.“

Jedna z věcí, která diváky pravděpodobně uchvátí, je scénografie inscenace. Jaroslav Milfajt vymyslel velké trojúhelníkové praktikábly, které se otáčejí, a tím vytvářejí různá prostředí, vesnice, lesa či kouzelného zámku... „Využíváme svolení autorů a řadu reálií jsme změnili, až skoro mám pocit, že zůstalo snad jen jméno Bella – kráska,“ říká se smíchem Stano Slovák.

Nepřekvapí, že nová inscenace naplno využije technických vymožeností Hudební scény MdB a také proti zájezdovému turné bude posílen orchestr. „Jezdili jsme s jedenáctičlenným orchestrem s podporou nahrávky, nyní hraje dvacet živých hudebníků (a žádná nahrávka),“ poznamenal Stano Slovák.

Pohádka je princi, který pro svou zpupnost byl zaklet do podoby netvora. Může být vyobrazován různě...jako zvíře, jako příšera, jako hororový přízrak. Jak tomu bude v této inscenaci? Odpovídá Stanislav Moša: „Víte, my jsme poměrně dlouho diskutovali už nad samotným názvem. Přiznám se, že mi mnohem bližší je název ´Panna a netvor´, jelikož se opravdu jedná o trestaného prince, jenž nemá vlastnosti, které jsou přisuzovány vlkům, šakalům, hyenám. Tato zvířata jsou kolikrát laskavější než někteří lidé. To slovo netvor konotuje mnohem více ten proces, který se mu stal. Princ byl ne „zezvířečtěn“, byl za trest znetvořen. Funguje to i z dramatického hlediska, dosáhneme totiž té potřebné konfrontace mezi lidskou prostou naivní krásou a trestem nádherného, ale zvrhlého, zpupného a pyšného prince. To je filozofické východisko i pro nás, byť nakonec jsme ponechali původní název. A také jsme nechtěli užít ten samý název, jako nese slavný film Juraje Herze, režiséra, kterého všichni máme v úctě. Michael Prostějovský zcela vážně přišel s názvem ´Kráska a potvor´, který jsme zas museli opustit z jiného důvodu.“
Maska, která bude v inscenaci pro „zvíře“ užita, se tak více přiklání k hororovému vyznění, ukáže znetvořeného nehezkého člověka. Maséři vyrobili latexové masky, které byly připraveny dle přesných odlitků obličejů herců, Dušana Vitázka a Lukáše Janoty. „Nebude to zkrátka žádný sympatický chlupáč...“ (vsuvka Zdeňka Junáka)
„Oběma našim hercům to strašně nevyhovuje, všechna ta lepidla a tak, ale jsou spokojení, jak hrůzně vypadají...!,“ se smíchem prozradil Stanislav Moša.

Pro české diváky netradiční u této pohádky bude proměna netvora zpátky v člověka. Akt proběhne ve veřejném prostoru, před celou vesnicí. „Toto status quo scénáře se nám velmi zamlouvalo, tady jsme správnými služebníky autorů. Ve scénáři je totiž zakomponována řada momentů s moralistickým nádechem,“ pochvaluje si Stanislav Moša.

„Reprezentuje je především připsaná postava Víly, i my jsme ji využili jako přirozenou vypravěčku a hybatelku děje. Víla je i takovým vykřičníkem mezi jevištěm a hledištěm. Víla je také tím, kdo v závěru pořádně přitvrdí, vyčte celé vesnici, co všechno se může stát, žijeme-li zpupným životem bez lásky. Výčitka míří přes ty vesničany také do publika,“ doplnil Stano Slovák.

Dramaturgyně Klára Latzková v této souvislosti přidává další pohled do divadelní kuchyně: „Tento druh moralistického apelu nám v inscenaci docela dělal problémy, zde jsme přistoupili k několika zásadní úpravám. Jedna věc je scénář číst, druhá, když se ta slova řeknou nahlas, znějí příliš pateticky, pro jeviště ne zcela vhodně. Inscenace je určená hlavně dětem, snad si nějaké to ponaučení odnesou.“

„Ne že bych chtěl diskutovat...,“ bere si opět slovo Stanislav Moša, „ale podle mě více ponaučení než děti si zaslouží mnozí dospělí. Myslím si, že začínající teenageři si ještě v sobě uchovávají všechny ty morální či etické ideály jakoby jasněji než někteří zvrhlíci z řad našich politiků nebo rádoby podnikatelů, ke kterým se žádné poučení v mládí asi vůbec nedostalo... Já bych se nestyděl prostřednictvím této pohádky apelovat i na ty dospělé, a to říkám na základě toho, co bohužel vidíme kolem sebe za potvory.“
Takže bude více hororu, nebo romantické pohádky? „Pohádka má v sobě obě tyto roviny a nejde je od sebe oddělit,“ poznamenala Klára Latzková.

„V této souvislosti si dovolím – každá druhá pohádka je horor. Prvek hororu v českých i evropských pohádkách je latentní. K pohádkám to patří, děti pohádkami také trochu strašíme, akorát děti to zvládají vstřebat mnohem lépe než dospělí. Abych to shrnul, uvidíte romantickou pohádku s děsivými prvky hororu...,“ hrůzostrašně pojmenoval pravý stav toho, co diváky čeká, Stanislav Moša.

-mys-