Z tiskových konferencí

Soudruzi, máme tu fámu... (Petr Janeček, Luboš Balák, Marián Amsler)

Umělecký šéf HaDivadla Luboš Balák jako první řečník v modré svazácké košili osvětluje, co má tato maškaráda znamenat. „V polovině června nás čeká premiéra inscenace Černá sanitka (a jiné děsivé příběhy), která je první inscenací rozsáhlého projektu, jemuž se budeme věnovat celou příští sezonu. Nazvali jsme jej 20. století v HaDivadle. Chtěli bychom vydat jakousi zprávu o 20. století a projít jeho různá desetiletí. Každá inscenace však bude žánrově i svou náladou odlišná. Z toho, co máme na sobě, jste asi pochopili, že náš projekt začneme v 80. letech a pak se budeme různě vracet proti proudu času. Na projektu přislíbili účast renomovaní režiséři, jako je Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský, Juraj Nvota, Jiří Havelka a další. Pro Černou sanitku volíme formu retro kabaretu se zpěvy a filmovými dotáčkami, bude obsahovat dobové písně (Richard Müller, Pražský výběr aj.), reklamy nebo moderování hlasatele své doby. Design inscenace bude celkově takový, aby lidé se nadechli atmosféry času, který mnozí ještě máme v živé paměti.“

Inscenace Černá sanitka vzniká na motivy knihy mladého spisovatele Petra Janečka, o kterou, jak možná víte, je mezi čtenáři obrovský zájem. Je první českou publikací představující fenomén současných pověstí a fám. „Jsem folklorista a sbírám mj. současné pověsti, které reálně kolovaly a o nichž si dodnes lidé vyprávějí. Tyto historky z každodenního života vydávané svými vypravěči za pravdivé jsou však součástí městského folkloru a moderní obdobou tradičních mýtů, legend a pověstí. 80. léta jsou pro výzkum těchto zaručených zpráv, historek a vyprávění ze života velmi zajímavá. Vypovídají o tehdejší nedůvěře v oficiální média, pro mě osobně je zajímavé i to, že nahlížejí do normálního života rodin. Věřím, že diváky tato inscenace zaujme i z toho důvodu, že HaDivadlo je pravděpodobně první na světě, které se rozhodlo zkusit uvést divadelní dramatizaci tzv. urban legends, tedy městských legend.“

Režie inscenace se ujal mladý slovenský režisér Marián Amsler. „Ve spolupráci s autorem jsme vytvořili koláž pěti kratších jednoaktovek. Všechny příběhy jsou svým způsobem strašidelné. Jsou to zaručené (i když z dnešního pohledu absurdní) fámy, které skutečně v 80. letech existovaly a které se v tomto období se snad šířily nejvíce. V mnoha případech šlo o prostředek manipulace ze strany režimu. Nebo kolovaly mezi lidmi jako způsob úniku od reality. Všech pět příběhů je více méně zasazeno do prostředí Brna a postihuje různé věkové skupiny, tedy život studentský, v nemocnici, panelákovém bytu, život brigády socialistické práce, která jede na výlet… Pro mě jako mladého člověka je téma vzpomínkou na dětství, na obraz doby, v níž žila předchozí generace. Vnímám 80. léta také jako nenápadný nástup historických změn, ale tato inscenace de facto přesahuje i do další společenské etapy, kdy nadšení vystřídala spíše skepse.“

Luboš Balák k tomu doplnil: „V dobách totalitní moci a cenzury byla leckdy důvěryhodnější „Agentura jedna paní povídala“ než oficiální sdělovací prostředky. Dnes již se nám zdá opravdu hodně divné, čemu lidé tehdy byli schopni uvěřit. Svědčí to o grotesknosti a vykloubenosti celé společnosti. Legendu o černé sanitce si pamatuju ze svého mládí: údajně po sídlištích jezdila černá 1203, která kradla děti na orgány. Fáma to byla nezničitelná, kolovala v mnoha variantách, dokonce musela být i dementována v televizi. Černá sanitka ale mezi lidmi zůstávala jako jakýsi symbol absolutní moci. Z trochu jiného soudku je fáma o tvrdolínu...“

Tvůrci nechtějí prozradit všechno, ale snad ještě jedna malá ochutnávka od Petra Janečka: „Jistě si mnozí také vzpomenou na známou fámu o brněnském podzemí, kam se údajně z Pekařské ulice propadla jedna nebohá žena. Legenda nabyla až mýtických rozměrů, vyprávělo se o desítkách zmizelých lidí a speciálních četách vnikajících do podzemí, aby našly ztracené, zejména děti.“

Hned po premiéře Černé sanitky začne Jan Antonín Pitínský zkoušet další část projektu, tentokrát namířeného do 50. let. HaDivadlo se tak propadne do totálního socialistického realismu... Potom Jiří Havelka se vrátí na počátek 20. století, do doby, kdy vznikala teorie relativity. Následovat by měla inscenace o 60. letech, jejímž středobodem bude život a dílo Karla Kryla.

Všechny inscenace projektu by měly být průběžně uváděny také v Praze. Kde tomu tak bude, je zatím v jednání.

Premiéra kabaretu Černá sanitka zahájí v HaDivadle Festival žánrů, jehož první ročník proběhne od 17. do 24. června 2007 a který bude věnován právě kabaretu. Programu se vedle hostitelského souboru zúčastní Dejvické divadlo, Pražské komorní divadlo, Alfred ve dvoře, Divadlo Letí, Divadlo VOSTO5 a další. Podle organizátorů ožije malými koncerty či vystoupeními také pasáž Alfa, v níž HaDivadlo sídlí. Další ročníky by měly být věnovány komedii dell´arte a komiksu.