Z tiskových konferencí

Brno čeká v únoru skutečná divadelní událost – 16. 2. uvede Městské divadlo Brno na své Hudební scéně poprvé v České republice muzikál legendárního hudebníka Stinga The Last Ship (v českém překladu Poslední loď). Brněnské uvedení je zároveň kontinentální premiérou toho muzikálu, který pozvolna dobývá svět. Stingův muzikál se nestal supernovou na scéně, přesto zazářil: po své premiéře na Broadwayi získal dvě nominace na prestižní Ceny Tony. Jen sociální téma možná nebylo pro Broadway tolik vděčné a určitě se našli tací, kteří dílo šmahem onálepkovali jako levicový muzikál. V libretu se však skrývá zcela jiné poselství…

„Sting (vlastním jménem Gordon Sumner) prožil celé dětství v anglickém městě Wallsend, v bezprostřední blízkosti obrovských loděnic, které udávaly ráz nejen celému městu, ale silně ovlivnily i malého Gordona. Na počátku 20. století patřily tyto loděnice k těm největším a nejznámějším, z jejich doků vyplula v roce 1906 i v té době největší loď světa – Mauretania, která patřila po dvaadvacet let, kdy brázdila vlny Atlantiku, k nejoblíbenějším lodím především mezi pasažéry pro svůj luxus a pohodlí. Další slavnou lodí z této loděnice se stala Carpathia, která v roce 1912 zachránila přeživší pasažéry z Titanicu. Wallsendské loděnice pracovaly poctivě až do osmdesátých let, kdy prohlubující se hospodářská krize v Anglii vedla až k jejich zavření v roce 2007. V té době byl již výše zmiňovaný Gordon Sumner proslaven po celém světě jako Sting. Příběhy z dětství, které prožil v úzkém kontaktu s dělníky z loděnic, si ovšem nesl celý život a dokázal z nich vytvořit velmi osobní muzikál zasazený právě do tohoto prostředí. Muzikál měl premiéru na Broadwayi v roce 2014, ale pracovat na něm bývalý frontman skupiny The Police, anglický hudebník pohybující se na rozhraní všech žánrů a příležitostný herec, ovšem začal mnohem dříve. Již na svém albu The Soul Cages z roku 1991 se Sting inspiroval zážitky z dětství, ve kterých popisoval život komunity lodních dělníků, kteří se musejí vypořádat se zánikem lodního průmyslu. Samotný muzikál obsahuje přes dvacet hudebních čísel, zahrnuje povětšinou písně původní, ale i dříve napsané skladby jako Island of Souls a All This Time ze Stingova alba The Soul Cages, také píseň When We Dance z desky Fields of Gold z roku 1994 a skladbu Ghost Story z alba Brand New Day z roku 1999,“ dokonale přiblížila kontext dramaturgyně inscenace Klára Latzková.

„Spousta divadel v Evropě má zájem o toto dílo, i my, už od broadwayského uvedení, o práva usilovali. Záměr autorské agentury byl nakonec ten, aby v našem divadle vznikla „first class version“, z níž by mohla vzejít další uvedení po Evropě. Což je pro nás obrovská čest. Ale čert ví, jak to dopadne…,“ usmívá se režisér Stanislav Moša.

Muzikál Last Ship vzdává hold ztraceným mužům průmyslového věku, vrací důstojnost těm, jejichž práce zmizela za moře. Vznikl výjimečný muzikál, který kritici označili za svůdné dílo, které se řadí k tomu nejlepšímu, co rockoví a popoví hudebníci pro Broadway napsali. „Sting v něm dokázal něco, co bylo neuvěřitelně obtížné. Zachoval si svůj styl, a přitom napsal divadelní písně, které nesou příběh,“ dodala Klára Latzková.

Lucie Bergerová, Viktória Matušovová, Kristian Peker

„Muzikál Poslední loď je v mnoha ohledech neobvyklý,“ říká Stanislav Moša, „mě osobně nejvíce fascinuje jistým donkichotstvím v době krize, z níž Británii vyvede až Železná lady, premiérka Thatcherová. Dělníci jsou vystaveni situaci, kdy jejich fabrika, která dávala pracovní příležitosti polovině města, vykazuje naprostou neschopnost dál ekonomicky fungovat. Do této chvíle se může zdát, že Sting se zaobírá levicovým tématem, co s nebohými dělníky bude. Ale to není to hlavní. Tím je konfrontace s prostředím, ve kterém člověk existuje a vykonává celý život práci, kterou má rád. Vzhledem k situaci už ani nemá smysl vést stávku. Oni se rozhodnou, že postaví svou poslední loď, jako fanfarónské, donkichotské, cyranovské (vyberte si…) gesto. Nezbývá jim nic jiného než jakýsi druh vzdoru: přátelsky se odhodlají, v konkrétní kritické situaci, skočit do téměř sebevražedné akce. Muzikál se dotýká témat, která jsou konfrontační, diváka však, věříme, osloví především energií a furiantstvím.“

Na libretu se podíleli i další slavní autoři: John Logan, na jehož kontě jsou například filmové scénáře Gladiátor, Skyfall či Sweeney Todd, a Brian Yorkey, který za libreto k muzikálu Next to normal získal Pullitzerovu cenu a kterého diváci MdB znají i jako autora Děsnýho pátku.

Hlavní hrdina příběhu Gideon Fletcher má se Stingem mnohé společné. S tím rozdílem, že Sting díky svému zaujetí pro hudbu nelehkému životu v loděnicích (moc jiných pracovních příležitostí ve městě nebylo) unikl. Gideon Fletcher se po sedmnácti letech vrací zpět do rodného města, které před lety rychle opustil. Po návratu domů ale zjišťuje, že ho zde čeká víc, než si dovedl představit, že stará láska na rozdíl od starých lodí opravdu nerezaví a že okruh lidí žijících stále v úzkém kontaktu sami se sebou, s mořem a loděmi, je odhodlaný bojovat za dědictví svých předků až do vypuštění duše.

„Stingova baladická hudba k tématu dokonale pasuje, autor vychází ze svých zkušeností, z toho, co v loděnicích důvěrně poznal, k tomu se přidává neobvyklá lovestory…,“ naznačil Stanislav Moša.

„…Pořád je to Sting, jak ho známe. I do muzikálu dopsané divadelní písně mají specifickou harmonii, kterou když posluchač dostane do ucha, tak se do ní zamiluje buď hned, nebo později,“ směje se dirigent Dan Kalousek. „A tato jednolitá harmonie je vlastně velice silným prvkem celého díla. Verze americká a anglická byly hrány s malou kapelou s důrazem na charakter lidové hudby, je jasné, že v domácím prostředí to funguje. Tento styl nám ale pro jiné publikum, tedy i naše, přišel mírně nepatřičný.“

„Dohodli jsme se s autorem, že vytvoříme aranže pro zhruba třicetičlenný orchestr. Byl rád. No, který skladatel by nebyl rád za velký orchestr!,“ usmívá se Stanislav Moša. Mistrovskou práci na hudebním aranžmá odvedl František Štěrbák. Ten říká: „Původní aranž je vpravdě pro „obyčejnou“ kapelu, pouze obohacenou o tradiční irské nástroje. Sázela na místní kolorit. My máme možnost využít početný orchestr, který se pokusí zdůraznit symfonický dramatismus díla. Irská ražba zůstala přítomna jen v míře patřičné a přínosné…“

Diváci mohou těšit nejen na Stingovu neuvěřitelně melodickou a emocemi nabitou hudbu, ale také na fenomenální scénu Christopha Weyerse s projekcemi Petra Hlouška a kostýmy Andrey Kučerové. Stanislav Moša scénografii okomentoval jako nesmírně technologicky náročnou, ale díky možnostem Hudební scény zvládnutelnou. A podle očekávání výtvarná stránka dává důraz na autentičnost a dobovost.

V hlavních rolích se divákům představí Dušan Vitázek nebo Kristian Pekar (Gideon Fletcher), Lucie Bergerová nebo Radka Coufalová (Meg Dawsonová), Zdeněk Junák nebo Ladislav Kolář (Jackie White), Zdena Herfortová nebo Jana Musilová (Peggy Whiteová), Viktória Matušovová nebo Dagmar Křížová (Ellen Dawsonová), Petr Štěpán nebo Viktor Skála (Fred Newlands), Alena Antalová nebo Erika Kubálková (Baronka Tynedale), Lukáš Janota nebo Aleš Slanina (Adrian Sanderson), Igor Ondříček nebo Stanislav Slovák (Billy Thompson) a mnozí další.

Proti původnímu předpokladu Sting do Brna „Poslední loď“ osobně nepřiveze. Termín brněnské premiéry světoznámému hudebníkovi koliduje s jeho účinkováním v Torontu, kde ve „svém“ muzikálu, v představení tamní produkce, ztvární jednu z postav (hraje Jackieho Whitea). Sting však by měl navštívit některou z repríz, takže Brno tuto vzácnou návštěvu skutečně brzy přivítá…
.