Z tiskových konferencí

V pražských divadelních vodách se už nějaký čas pohybuje divadelní společnost Indigo, jejíž inscenace se objevují na takových scénách, jako jsou Vršovické divadlo MANA, NoD, Divadlo Na Prádle, Divadlo Horní Počernice, Divadlo U Hasičů, a samozřejmě s nimi vyjíždí na zájezdy do regionů. Tato nezávislá divadelní a umělecká společnost zahájila činnost v roce 2013. Zakladatelky společnosti jsou Jana Trojanová a Lilian S. Fischerová. S Indigem spolupracují významné režijní osobnosti (např. Lumír Olšovský, Pavel Khek či Viktorie Čermáková) a herecké tváře také budete znát...

Petr Mikeska, Jana Trojanová, Ondřej Rychlý (foto: Michal Novák)

Nyní Indigo Company jako host vstupuje na scénu Divadla pod Palmovkou, kde uvede známou tragikomedii amerického dramatika Neila LaButeho s poněkud zlým názvem Tlustý prase (Fat Pig) a rovněž tak nemilosrdného obsahu: Helena nemá žádnou vadu. Jen je tak trochu při těle. Vlastně se o ní říká, že je tlustý prase. Bude příběh Heleny a Toma pohádkou s happy endem, anebo hororem, na jehož konci nezůstane kámen na kameni? V inscenaci se představí Jana Trojanová, Ondřej Rychlý nebo Michael Vykus, Lilian Fischerová a Martin Kraus nebo Tomáš Novotný. Divadelní společnost Indigo s touto inscenací bude v Divadle pod Palmovkou hostovat pravidelně. Premiéra proběhne 21. června.

Martin Kraus, Tomáš Novotný (foto: Michal Novák)

Autor, sám poněkud při těle, svůj náhled samozřejmě neomezuje na problém tělesných proporcí, jeho nelítostná (ovšem také i komediální!) sonda míří k pozici outsiderů dnešní společnosti. Mnoho lidí žije ve světě, kde touha po dokonalosti jim vymezila jen malé místo bez slunce. A jste v psychickém presu natošup. Buď se okamžitě změňte, a v tomto případě buďte hubení, tedy krásní, tedy úspěšní, a proto i šťastní. Anebo se vydejte do nelehkého boje a buďte sami sebou, i když možná prohrajete...

Indigo pro režii této inscenace oslovilo Petra Mikesku, herce a režiséra, kterého diváci znají z Městského divadla Mladá Boleslav či Divadla Anfas. S hrou Tlustý prase se již setkal právě na své domovské scéně (kterou režíroval a zahrál si i jednu z rolí), a tak Petr Mikeska na úvod zdůraznil, že rozhodně novou inscenaci nevytváří přes kopírák. „Kývnul jsem na tuto nabídku, protože touha zkusit si, jestli jsem schopen na ten výrazný text se podívat jinak, byla silná. Tímto veřejně prohlašuju, že jsem dělal vše proto, abych nevykrádal sám sebe (smích). Máme jiné herce, jiná je výtvarná stránka inscenace a téma outsiderství bohužel přináší stále nové inspirace. Na hrách LaButeho se mi líbí jeho sociologický pohled, je zkrátka dobrým pozorovatelem a pro každou svou hru si vybere jedno ze zásadních témat, která ve společnosti tak nějak jsou...“

Lilian Sarah Fischerová, Petr Mikeska, Jana Trojanová (foto: Michal Novák)

Divadelníci vlastními silami provedli i jeden takový průzkum: ptali se lidí, jestli si myslí, zda ti „hubení“, a tudíž „atraktivní“ to mají v současné společnosti jednodušší, nebo jak by se stavěli k výběru partnerky, která by byla výrazně korpulentní. „Byly z toho docela zvláštní výsledky,“ poznamenal Petr Mikeska, „spousta lidí říká, „že je jim to úplně jedno“, „že na tom nezáleží“, ačkoli co nás obklopuje hovoří o naprostém opaku, potvrzují to i některé statistiky. Kult dokonalých je absolutně jednoznačný a vládne nám.“

Krutý Petr Mikeska, samozřejmě v rámci zkoušení role a vůbec psychologické přípravy, dokonce nechal představitelku tlusté Heleny projít se v kostýmu a s „druhým tělem“ pod ním po Václavském náměstí. „Jeden člověk se mě lekl takovým způsobem, až ho málem srazilo auto, a u muzea jsem zastavila provoz, jak všichni na mě nevěřícně zírali,“ popisuje Jana Trojanová. „Není nic jednouchého ta kila nosit a cítíte se jako...“

Tomáš Novotný, Michael Vykus, Lilian Sarah Fischerová (foto: Michal Novák)

„Stejně jako autor i my se přitom snažíme Helenu ukázat jako výjimečnou osobnost, která je inteligentní, společenská, vtipná, která má jen tu jednu drobnou „vadu“, na jejímž základě poznáváme, co s ní společnost umí udělat... Neuvidíte bakalářský příběh ani červenou knihovnu. LaBute zamýšlel vytvořit modelovou situaci, popsat určitý princip světa. Ta hra není moc laskavá, je přímo zlá,“ říká Petr Mikeska, ale vzápětí dodává: „Komedie to je taky... Vnímáme tu tenkou hranici, abychom nezačali tento příběh vyprávět klišé způsoby. Cestou k úspěšnému výkladu této hry je snad nepovrchní herecká práce nebo hledání takových výrazových prostředků, které nejsou omalovánkou. Zkoušíme nacházet spíše ty alikvotní tóny, aby situace, které všichni velmi dobře známe, diváka strhly spíše tím, jak jsou na jevišti provedeny. LaButeho hra se jistě dá označit za moderní moralitu s prvkem rozhodování, jehož se divák účastní. V této hře o jinakosti nesledujeme postavy, jsou to typy, které vymezuje přístup ke světu. Není divu, že to pak pěkně dramaticky křísne...“

„Nechceme Helenu dělat jako zamindrákovanou plnoštíhlou paní, které spadla láska jako trám. Naší snahou je ukázat takovou osobu, kterých chodí po světě hodně, mnohem více, než si myslíme,“ poznamenala Jana Trojanová.

(foto: Michal Novák)

„Hru Tlustý prase při čtení vnímáte jako komedii. Ale život tomu textu dá zkoušení, během zkoušení už ztrácíte slova... Nad tím, jak cítíte autenticitu těch vět ze života. Velice dobře se s těmi postavami, z nichž každá má svoji pravdu, i přes různé charakterové vlastnosti, ztotožníte a dokonce je i pochopíte,“ říká Lilian Sarah Fischerová.

To potvrzuje i Michael Vykus „Divák si zcela jistě najde podobné momenty, které zažil nebo zažívá, uslyší stejné názory, které už někde někdy slyšel nebo si je dokonce myslí. Ta hra je zároveň o lidech, kteří nevědí, co si počít sami se sebou, a kteří se tak potýkají se s tlaky z obou stran.“

Chytrost LaButeho hry se projeví i tím, že i debil prvoplánového životního stylu může mít svou obrovskou pravdu. Hra Tlustý prase o neideální mladé ženě je vlastně ideálním příkladem komediálního žánru, který v sobě obsahuje obecný přesah do zásadního společenského tématu, kterým je v tomto případě určitá jinakost.

-mys-