Z tiskových konferencí

Po mezinárodním úspěchu koprodukčního projektu Zmatky chovance Törlesse se Dušan D. Pařízek věnuje dalšímu dílu jedné z největších osobností literatury dvacátého století: Robert Musil (1880 Klagenfurt - 1942 Ženeva) je jedním z významných představitelů modernismu, nepřipojil se však k žádnému z velkých uměleckých hnutí meziválečné Evropy.
Musilova hra Snílci je předobrazem důležité dějové linky autorova nedokončeného románu Muž bez vlastností, jehož první plán – panoramatický záběr rakousko-uherské monarchie – nemilosrdně odhaluje společensko-politickou zaostalost střední Evropy těsně před první světovou válkou.

Režisér Dušan D. Pařízek k tomu uvedl: „Po třech letech od premiéry Zmatků chovance Törlesse je uvedení Snílků Roberta Musila pro mě zásadním návratem k tomuto autorovi. Vždyť on ovlivnil dějiny literatury, aniž bychom jeho jméno měli v povědomí. Tím, jak psal nebo vůbec uvažoval o mezilidských vztazích, svébytným tvaroslovím a bezskrupulózním užíváním vysoké dávky ironie na pozadí banálních lidských problémů, se řadí mezi nejvýznamnější představitele literatury první poloviny 20. století. Jeho postavám snílků je vlastní až vaudevillovská energie, ale za vším je ukryta psychologicky propracovaná reflexe vztahů lidí ze střední generace (k níž se mimochodem též úspěšně blížíme). Musím upozornit, že původní název tedy zní Blouznivci, ale vzhledem k obsahu volíme mírnější název. Text pojednává o vizích snílků, které jistými zákonitostmi nutně zkrachovaly, stejně jako se rozkládají jejich vztahy a i celý život jakoby jim protékal mezi prsty. Přestávají věřit v úspěch, morální a společenské zásady, hodnotí své dosavadní životy a bojují za právo na neurčitost lidské identity.“

Kolem překladu hry z němčiny koluje fáma, že nějaký už dávno existuje. Ale nepodařilo se ho od „zdroje informace“ vydolovat. Nedopadla ani přímá objednávka překladu, a tak si Snílky nakonec Dušan D. Pařízek ve spolupráci s Kamilou Polívkovou přeložil sám. Tím ale vytvořil specifickou verzi pouze pro potřeby Pražského komorního divadla.

Autorem scénografie ke Snílkům je rovněž Dušan D. Pařízek. „Opět využijeme naší typické scénografické unifikovanosti. Scéna pouze obsluhuje prostor a částečně vstupuje do uvažování postav. Postupně do abstraktního prostředí vnášíme reálné prvky. Přesto vyznění scény i u této inscenace zůstane silně minimalistické. Nicméně diváci uvidí i muzikálový výstup, herci si jej náramně užívají (smích) ...Ne, neberte to jako odkaz a naší poťouchlou reakci na to, co se momentálně děje. Do hry tento prvek vstupuje zcela z jiného důvodu: jako průtokový ohřívač, jako interpunkce v ději, který se v ten moment zásadně láme.“

Na sklonku sezony mnohý divadelní fanoušek už upírá svůj tázavý pohled k tomu, co bude po prázdninách. David Jařab příští sezonu popisuje takto: „Stejně jako tomu bylo v roce 2007, nese i rok 2008 svůj dramaturgický „podtitul“. Po „Temných zákoutích lidské duše“ a hororových výzkumech roku 2007, ubírá se letošní rok ve znamení „Ztroskotanců a snílků.“ Zároveň s touto tematickou orientací však divadlo Komedie přichází synchronně ještě s jedním dramaturgickým vymezením, tentokráte pro sezonu 2008/2009. Rozhodlo se své mnohokráte proklamované zaměření na středoevropskou divadelní i nedivadelní literaturu pro toto období omezit pouze na česká východiska. Tzv. česká sezona se bude snažit mapovat česká díla napříč celým dvacátým stoletím až do současnosti. Půjde samozřejmě o tituly této scéně a jejímu směřování myšlenkově spřízněné. Není to vyloženě koncept, podle kterého budou vznikat inscenace. Naší snahou je spíš sahat na tep doby. K výrazným adaptacím české beletrie, jakým byla kupříkladu v minulých letech inscenace Klímova Utrpení knížete Sternenhocha, přibudou scénické podoby Havlíčkových Petrolejových lamp, Hostovského Cizince hledajícího byt, Škvoreckého Lvíčete a konečně Haškova Dobrého vojáka Švejka.
V duchu dnes již téměř pravidelné tradice, vznikne právě posledně jmenovaný titul v zahraniční koprodukci. Partnerem se tentokráte stane vídeňský Schauspielhaus.
Posledním projektem s názvem Zajatci rozšíříme náš vlastní arzenál původních českých současných textů.
Souboje, jak nám asi kdekdo bude podsouvat, s tzv. nedotovanými divadly, které taky hrají Petrolejové lampy, resp. prý se někde chystá Švejk, dokonce jako muzikál, se nebojíme. Ti, kdo sledují náš styl, jistě tuší, že nemají čekat provedení ve smyslu, jak to každý zná. Diametrálně odlišné máme i publikum.
Dál raději nic zatím neplánujeme, neboť v roce 2009 nám končí běh čtyřletého grantu. Pokud by měly zůstat v současnosti nastavené podmínky nebo stávající nefunkčnost systému, těžko budeme moci pokračovat stejným tempem. Nejistota strašně zmáhá...“