Zaostřeno na ...
Divadlo Na zábradlí: Persony

Petra Bučková: Bergmanovi mám co vracet
[4.12.2018]
...ptala se Helena Grégrová...

Repertoár Divadla Na zábradlí rozšíří nová inscenace Jana Mikuláška a Dory Viceníkové Persony, vycházející z obsáhlého díla švédského režiséra a dramatika Ingmara Bergmana. Ne právě jednoduchý svět jeho postav se bude divákům spolu s hereckými kolegy snažit přiblížit Petra Bučková, která nám před premiérou poskytla krátký rozhovor.

z inscenace Persony (foto: KIVA)
z inscenace Persony (foto: KIVA)


Jaký je váš vztah k tvorbě Ingmara Bergmana?
Bergmanovo dílo mi asociuje především minulost a vzpomínky. Rozebírání vztahů k blízkým osobám včetně rodičů, cestou mnohdy archetypální a až šílenou. Jeho filmy jsem si užila a prožila poměrně bolestně a teď mám pocit, že mu to konečně tak trochu „vrátím“.

Prostřednictvím jaké role to bude konkrétně?
V inscenaci Persony hrajeme s Jakubem Žáčkem partnerskou dvojici ze Scén z manželského života, která se bude prolínat celým děním.

Je něco, co vás během zkoušení překvapilo?
Hned při dramaturgickém úvodu mě zaujalo, jak z mého pohledu jeden velmi depresivní film označil Bergman přívlastkem švédská komedie. To jsem si poznamenala na svůj scénář hry a v průběhu zkoušení došla postupně k tomu, že Scény z manželského života v našem podání bych já osobně pojmenovala jako švédskou Itálii.

Kdybyste měla vytvořit k inscenaci výstižný podtitul či krátké heslo, jak by zněly?
Posuzováno pohledem Johana a Marianne ze Scén z manželského života mě napadá „Marná lásky snaha“, nebo ještě přesněji „Hračky plačky“, to sedí úplně.

Tvůrčí tandem Jan Mikulášek a Marek Cpin se vyznačuje výsostně svébytnou režijní a výtvarnou poetikou. Čím je blízká vám?
V režijní a hudební lázni Honzy Mikuláška a výpravě Marka Cpina si připadám, jako když hraju ve filmu i na divadle zároveň. Spojením jejich světů se často během jediné věty skoro filmová scéna promění do dialogu téměř civilního a hned znovu zpátky do nějakého výmluvného obrazu.

z inscenace Persony (foto: KIVA)
z inscenace Persony (foto: KIVA)


S režisérem Janem Mikuláškem jste spolupracovala například již v brněnském Divadle Reduta. Myslím, že zkoušení s ním musí být pro herce velmi zajímavou zkušeností. Jak byste ho charakterizovala vy?
S Honzou Mikuláškem se vždy jedná o proces spolutvoření. Jako režisér vyžaduje od herce maximální vklad, má rád herce, který je přítomen, nabízí a přináší nápady a je ochoten zkoušet věci, které se nakonec třeba ani nepoužijí. Text je mu vysloveně záminkou a inspirací, někde zůstává celý, nezmění se ani slovo a někdy přesně naopak.

Co vás na způsobu jeho práce oslovuje nejvíce?
Řekla bych, že máme společný pohled na nezbytné provázání citlivosti a krutosti, u kterého je ale současně potřebná jistá dávka humoru a odstupu. Líbí se mi Honzova schopnost nahlížet takto i na velmi citlivá témata a dojemné životní okamžiky, protože takoví jsou lidé, takový je svět. Není to jenom o lásce, ale i o velké krutosti. Jedno bez druhého, bohužel, nejde.

V Divadle Na zábradlí působíte již pátým rokem a Persony jsou současně pátou inscenací, ve které zde účinkujete. Pokud byste se měla prozatímně bilančně ohlédnout, jaké pocity ve vás převažují?
Upřesnila bych, že zde hraji již pátým rokem, ale teprve první rok jsem v angažmá. Velmi důležitá je pro mě otázka tvůrčí svobody, ale v optimální, vyvážené míře. Aby si svobodu člověk uvědomil, musí mít nějaké hranice, jinak ho přemíra možností mate. To platí v životě i na jevišti. Dostanu-li jako herečka totální svobodu, vznikne z toho chaos či improvizace, která ale není zopakovatelná. Vítám tedy současně omezení, aby se bojovník ve mně chtěl prolomit ven a vzniklo potřebné napětí, kdy emoce a temperament získávají patřičnou formu. Když se pouštím do nové práce, je také velmi důležité, aby mě pokaždé bavila a nějakým způsobem vzrušovala, což mi prozatím všechny moje role v Divadle Na zábradlí svou rozmanitostí umožnily.

Adventní čas premiéry a našeho rozhovoru mě přivádí k závěrečné otázce. Co byste popřála Divadlu Na zábradlí do blížícího se nového roku?
Určitě odvahu, humor a špetku nepředvídatelnosti, v tématech i při obsazování. A samozřejmě vyprodáno!