Počet komentářů: 0
Nový komentář

Zpráva z...
HEAVEN´S GATE

Amerikánka. Na vzletové ranveji.
[18.5.2020]
Poslední streaming Amerikánky před jejím červnovým návratem na domovskou scénu, do JATEK78. Amerikánka je pro tento jedinečný přenos inscenovaná na vzletové ranveji. Sen Emy o cestě za milujícím otcem je zde tak blízký a přitom vzdálenější než kde jinde… Stačí jen vzlétnout a vrátit se domů, do Ameriky. Ne?

Ve čtvrtek 21. 5. počtvrté, a před červnovými představení na JATKÁCH78 naposledy, od 19:30 live streaming představení „Amerikánka. Na vzletové ranveji.“ kamerou Martina Douby, hrají: Tereza Ramba, Eliška Křenková, Klára Melíšková a Viktor Tauš, který hru také produkuje a režíruje spolu s Davidem Novotným (VIDA).

Dostupná pouze a jedině prostřednictvím webových stránek www.amerikanka.cz.

Odkaz na živý přenos získáte za příspěvek od 299,- Kč až do ? odeslaný do 21. 5. 2020 do 18:30 hod. prostřednictvím www.amerikanka.cz.

V případě pozdějšího odeslání příspěvku získáte odkaz, na kterém budete moci představení zhlédnout kdykoliv od pátečního rána do sobotní půlnoci.

„Minulý týden Amerikánka ukončila představením Vzduchem Losers Cirque Company cyklus představení Hrajeme pro Medici. Diváci přenosů a zrušených dubnových představení Amerikánky podpořili spolek Medici na ulici částkou 310.597,- Kč. Ze srdce děkujeme! Stalo se to skrze vyprávění příběhu dívky, o kterou svět nikdy nestál, a skrze divadlo, které z nařízení vlády nesmělo hrát. Smysl pro společenskou odpovědnost je nedílnou součástí podstaty našeho představení. Začátkem června budeme opět hrát pro Dobré víly pod okny dětských domovů, a následně našim divákům představíme novou možnost sdílené pomoci v rámci devíti červových představení na JATKA78,“ říká Viktor Tauš.

Producent a režisér zároveň děkuje těmto partnerům: JATKA78, Filius & Investment SE, wefree care, AV Media, Animal Music, Losers Cirque Company, Filmhunters, O2 arena, Safari Park Dvůr Králové.

Amerikánka
Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět a vy jste ještě dítě? Ema Černá, hrdinka příběhu inspirovaného skutečnými osudy, nakonec překoná i tuto situaci. Nejpodstatnější součástí vůle k přežití je totiž víra v sebe sama, víra, že někde daleko, možná až v Americe, čeká někdo, komu na vás záleží. Ema Černá na své cestě zdolá útrapy dětského domova, pěstounské péče i „pasťáku“. Amerikánka je sondou do historie 80. a 90. let v Československu, ale stejně tak jde o ryze současné drama o naději, vydělenosti a touze žít.


Hra v hlavních rolích s Terezou Ramba a Eliškou Křenkovou měla premiéru 13. 9. 2018. Producent, režie: Viktor Tauš, autoři: David Jařab, Evita Naušová, dále hráli: Klára Melíšková, David Novotný (ze záznamu), hudba / živá hudba: Petr Ostrouchov, výtvarník inscenace: Jan Kadlec, výtvarnice kostýmů: Michaela Horáčková - Hořejší, světelný design: Ondřej Kyncl, zvuk: Rudolf Smetana, producentka/výkonná producentka: Bára Kamarytová, PR a propagace: Johana Turner.

Pro diváky, kteří ještě chtějí na Hrajeme pro Medici zavzpomínat, necháváme přístupný koncert pro Amerikánku v prázdné O2 aréně a představení pro Amerikánku Matyáše Ramby a Losers Cirque Company Vzduchem ze střechy pražského Domu Radosti.

Rozhovor s Viktorem Taušem

Vysílání Amerikánky na Instagramu Terezy Ramba představuje už čtvrtou podobu inscenace. Proč?
Amerikánka se mění tak, jak život vyžaduje. Žije v souladu s realitou. Když otěhotněla Tereza Ramba, přepracovali jsme hru do podoby, v níž ji mohla hrát i v těhotenství. V čase krátce po porodu jsme inscenaci předělali znovu. Terezka hrála v jedné scéně a v dalších ji alternovalo sedm hereček. Touha (spolu)pracovat a otevřenost k realitě nám umožnila s Amerikánkou žít ve stále bližším a svobodnějším vztahu. Amerikánka je živá, je stále nová a pořád stejně dobrodružná jako v čase své premiéry. Pracovat v souladu s realitou chceme i teď, v čase krize COVID-19.

Jak zvládáte dobu koronavirovou? Co děláte?
Koronavirus pro mě představuje čas izolace. Můj domov se proměnil v detenční zařízení, v němž jsem konfrontován se svými vnitřními já. Amerikánka tahle setkání sama se sebou zhmotňuje v herečkách Tereze Ramba a Elišce Křenkové, které v realitě hry představují jedinou postavu. Formou vnitřního dialogu v sobě Amerikánka překonává strach a otvírá se světu. Stejně jako se teď jeden druhému otevíráme my všichni.
Mou cestou je teď Amerikánka: Hrajeme pro Medici. V předehře tohoto konceptu, který jsme vysílali na IG profilu Terezy Ramba, hrály Tereza s Eliškou ze svých domovů, stejně jako je z domova doprovázel Petr Ostrouchov svými písničkami. Už jen tímto spojením ve virtuálních čtvercích Instagramu dostal příběh nový rozměr a my s úžasem v Amerikánce znovu objevovali živou současnost.

Jakým způsobem se rozhodujete, koho Amerikánka podpoří? Začínali jste Dětským domovem, chcete pokračovat s podporou Dobrých víl, mezitím díky koronaviru spolku Medici na ulici – je pro vás důležité pomáhat a proč?
Amerikánka vypráví příběh dějin naší země z pohledu (ne)potřebného skrytého života. Smyslem vyprávění Amerikánky z perspektivy společenské odpovědnosti je dát hlas těm, kteří jej sami nemají. Prostředníkem divákovy identifikace s Amerikánkou je zpočátku pocit vydělenosti, vnitřní naděje, a v důsledku katarze pak zájem o druhého člověka. Společenská zodpovědnost je vitální součástí Amerikánky coby samozřejmé formy divácké zkušenosti s uměleckým dílem.
Rozhodnutí směřovat podporu k lidem bez domova je pro Amerikánku v čase COVID 19 je stejně osobní jako podpora dětských domovů. Amerikánka se zrodila z vyprávění mezi dvěma bezdomovci. Když jsem tehdy - sám jako bezdomovec - potkal ženu, jejíž příběh Amerikánku inspiroval, smál jsem se představě, že žádné dno neexistuje, protože člověk na tom není nikdy tak zle, aby si nemohl ublížit ještě víc. Když se oprostím od tehdejšího cynismu, vnímám dnes v představě neexistujícího dna dobrou zprávu. Znamená to totiž, že člověk na tom není nikdy tak zle, aby neviděl ty, kteří jsou na tom ještě hůř.
Diváci inscenace takto během prvního roku hraní darovali prostřednictvím Amerikánky 151.000,- Kč Dětskému domovu Dubá Deštná. V reakci na zrušení našich dubnových repríz a vzdor tomu, že Amerikánka je na svém hraní existenčně závislá, jsme okamžitě darovali 20.000,- Kč spolku Medici na ulici, kteří se i v těchto dnech starají o lidi bez domova. Diváci IG vysílání už darovali dalších 40.000,- Kč a diváci zrušených repríz mají možnost ponechat nám vstupné, z něhož budeme po konečném vyčíslení spolku Mediků posílat dvě třetiny. Přidávají se k nám další společnosti i jednotlivci a skrze Amerikánku vyjadřují spolku Medici na ulici podporu a nabízejí konkrétní formy pomoci. Raduju se při vědomí, že lidé si o Amerikánce vyprávějí, sdílejí její příběh a přijímají ji do svých životů.
Dojímá mě, že se to vše děje skrze vyprávění příběhu dívky, o kterou svět nikdy nestál, díky divadlu, které nesmí hrát. Věřím, že umělecké dílo je schopné proměňovat společnost a já chci žít ve společnosti, jejíž hrdinkou je Amerikánka.

Myslíte si, že to, jaká Amerikánka je, jaký se z ní stal fenomén, jak je proměnlivá, jak jde do hloubky, jak v lidech rezonuje, ovlivnilo i to, že vy sám jste žil na ulici? Že jste svou zkušenost dokázal přenést do hry a následně na diváky? Protože čísla mluví jasně - 27 repríz (nepočítaje sledování instagramové Amerikánky) vidělo přes 12 000 diváků, což je víc, než počet diváků některých českých filmů v kinech.
Amerikánka se ke mně vrací téměř dvacet let. Toužil jsem ji natočit jako svůj druhý film, po Kanárkovi. Nebyl jsem toho ale schopen, neb k vyprávění jejího příběhu jsem potřeboval dospět. Hledání těch správných otázek a někdy i odpovědí vyžadovalo v tomto smyslu poctivost k sobě samému. Bylo třeba počkat.
Jestli jsem žil nebo nežil na ulici, podstatné není. Podstatné je pomocí vyprávění příběhu proměnit reálný osud v umělecký tvar, vzít tu dívku jako postavu za ruku a pomoci jí na její cestě udělat taková rozhodnutí, která by jí, vzdor danému údělu, pomohla dojít k happy endu.
Pokud nezbytnost dospění v osobním smyslu vztáhnu na řemeslo vyprávění příběhu, ústřední otázkou tvorby bylo: Jak vyprávět sociální drama, aby ho diváci chtěli nejen vidět, ale chtěli se k němu vracet? Jak vyprávět příběh ženy, o kterou svět nikdy nestál, aby se stala jeho hrdinkou a inspirací?

V čem je podle Vás příběh Amerikánky současný?
Žijeme ve světě, který obývá osm miliard lidí. Když se narodil můj tatínek, byly nás čtyři miliardy… Mladí lidé se v tomto světě denně konfrontují s povrchně šťastnými identitami vytvářenými na sociálních sítích. Vyrůstají ve světě, kde je stále snazší cítit se jako nedostatečný či dokonce zbytečný. Amerikánka vypráví o životě dívky, která úzkost z nepotřebnosti a vydělenosti zosobňuje. Svým příběhem nabízí mladému člověku autentický a pravdivý postoj k takovým pocitům a stává se mu inspirací.

Jaká je vaše nejoblíbenější replika Emy – u Terezy a u Elišky?
Jsem skála, jsem útes, jsem síla, kterou nedokážete zlomit.

Jde o váš první divadelní projekt – jak v produkci, tak i v pozici režiséra?
Svůj vstup do umění jsem začal v divadle GAG Borise Hybnera. Měl jsem to štěstí být mu důvěrníkem, kamarádem, ale i hromosvodem i rohožkou. Vše co o divadle vím, a pro co ho miluji, jsem se naučil od něj. Amerikánka je moji druhou činoherní režií a produkcí. V roce 2015 jsem v divadle La Fabrika uvedl hru Matthewa Lombarda Lety peklem.

Jak moc se liší váš svět filmu a svět divadla?
Obecně se dá říct, že film je médiem režiséra a divadlo je médiem herce. Největší radost práce na divadle spočívá v čase prožitém s herci. Mým úkolem je vytvořit jim bezpečné prostředí a být jim doprovodem a oporou v procesu tvorby postav.

Jak jste k námětu, který vychází ze skutečného příběhu, přišel?
Amerikánka je inspirována skutečným osudem dívky, kterou jsem potkal v čase, kdy jsem žil na ulici. Neuměli jsme vzájemně zvrátit své osudy a ani jsme to po sobě nechtěli. Měli jsme se ale rádi a hráli spolu takovou naivní hru na sourozence. Čas od času - když jsme se potkali - jsme si tak vzájemně dodávali síly. Amerikánka mi tehdy vyprávěla svůj životní příběh, který mě pronásleduje, napadá, provokuje, ale i inspiruje a těší už téměř dvacet let. Během těch let jsem se mu střídavě věnoval s mnoha autory. Vznikly tak nakonec příběhy tři, všechny inspirované jedním lidským osudem. V každém z nich s inspirací nakládám tematicky i žánrově po svém, a každý z nich budu vyprávět na platformě jiného média. Evita Naušová se mnou spolu s Amerikánkou strávila hodně času.
Naše zaznamenané rozhovory přepsala do formy monologu, který se stal základem pro práci na filmovém scénáři, s nímž jsme jako první čeští autoři v historii vyhráli v Cannes Krzysztof Kieslowski ScriptEast Award pro nejlepší nerealizovaný východoevropský scénář. Později jsem se k výchozímu monologu vrátil a oslovil Davida Jařaba. Ten text přeformuloval a upravil do podoby jevištního dialogu.

Ema Černá, jde o skutečné jméno předobrazu Amerikánky?
Ne. Mojí prací není rozkrývat skutečný příběh na pozadí uměleckého díla.

Amerikánka je v podstatě o jedné osobě – Emě Černé - hrané dvěma herečkami. Jak vás to napadlo?
S nápadem přeformulování textu Evity Naušové do scénického dialogu přišel David Jařab. Koncepce scénáře se teď opírá o dvě tváře hlavní hrdinky a soustředí tak veškerou výpověď na její pohled na věc, její emoce, představy i její výklad světa.

Jaký byl klíč pro výběr hereček?
Největší radostí mé práce je samotný proces. Chci proto vyprávět příběhy s lidmi, kteří pro něj zahoří stejně jako já. V Tereze a Elišce jsem takové herečky našel. Pro příběh, v němž obě hrají jednu a tu samou postavu, je šťastnou náhodou také fakt, že to jsou blízké kamarádky, co o sobě vědí vše a mají se rády.

A další herce pro Amerikánku vol. 3 (premiéra 2/2020)?
Třetí verzi Amerikánky jsme spolurežírovali s Davidem Novotným coby režijní duo VIDA. Jsme přátelé, vytváříme si příležitosti jak spolu být a pracovat. Herečky pro Amerikánku vol.3 jsme hledali stejně jako jsme našli sebe, pro jejich touhu sdílet svůj čas zabýváním se lidskou povahou. Měli jsme štěstí, neb se nám podařilo stvořit skupinu výrazných osobností, která skrze své individuální rozdíly vytváří vrstevnatý obraz jediné hrdinky, naší Amerikánky.

V divadelním zpracování se nezapře vaše filmařská profese. Vybral jste si prostor Jatka78 záměrně a k prostředí teprve vznikaly výjimečné projekce, resp. prostor vás k nim inspiroval, nebo už jste je měl v hlavě a bylo třeba je realizovat?
Jako solitér nemám svoji domovskou scénu nebo produkci… Začínám z potřeby vyprávět konkrétní příběh a pak hledám cestu jak to udělat. S Amerikánkou jsem měl to štěstí, že zaujala Rosťu Nováka, který mi pro ni nabídl domov na JATKÁCH78. K Rosťovi a jeho práci vzhlížím s obdivem a cítím se s ním a jeho světem spřízněný. Pracovat právě tady je radost.
Každý divadelní prostor má svá specifika, kterým je třeba naslouchat. Osud přivedl Amerikánku na největší jeviště v Praze, což přístup k tvorbě dekorace i projekcí determinovalo. Koncepčně jsem chtěl příběh vyprávět na monumentu, památníku osudů dětí, které prošly detenčními ústavy, k čemuž byl prostor JATEK78 ideální. Dekorace pro Amerikánku original je 26 metrů dlouhá a 10 metrů široká. Je to působivé, ale také zavazující, neb divákovu pozornost potřebuji udržet u hereček.

Co pro vás příběh Emy Černé znamená osobně?
Ten příběh klade otázky, které leží v srdci mé existence. V divadelním a filmovém textu si klademe otázku, zda se může iluze, víra, za kterou se člověk postaví, stát stejně pevným bodem lidské povahy jako autentická zkušenost. V zamýšlené minisérii se ptáme, co to vlastně znamená rodina a zkoumáme její funkční či dysfunkční podoby. V knize vyprávíme osud Amerikánky tak, jak se skutečně stal. Tématem knihy je tedy tvorba a otázka, zda má umělecké dílo schopnost změnit konkrétní lidský osud. Na všech platformách vyprávíme o naději, víře, vydělenosti a touze žít.

Amerikánka Livestream (Covid – 19)

23. dubna 2020, 20:00, O2 arena - Amerikánka: Koncert
Písně z divadelního představení Amerikánka a pro divadelní představení Amerikánka. Autorem většiny písní je Petr Ostrouchov. V režii a produkci Viktora Tauše zazpívají: Eliška Křenková, Tereza Ramba, Klára Melíšková, Pavla Beretová, Anna Fialová, Eva Josefíková, Marika Procházková, Tereza Vilišová a Anežka Novotná za doprovodu: Petra Ostrouchova (kytara), Josefa Štěpánka (kytara), Jamese Harriese, Mirka Kemela a možná dalších hudebníků.

30. dubna 2020, 19:30, Safari Park Dvůr Králové - Amerikánka: V kleci
Detenční zařízení má mnoho podob. Internace Emy Černé ztvárněná jedinými možnými herečkami – Terezou Ramba, Eliškou Křenkovou, které doplní Klára Melíšková a David Novotný, za hudebního doprovodu Petra Ostrouchova a v režii Viktora Tauše.

7. května 2020, 19:00, pískovna - Amerikánka: V poušti
Nekonečná vyprahlá krajina. Jeviště představující vnitřní svět Emy vyzařuje její vzdor světu kolem. A také naději, která bude s postupujícím západem slunce během představení stále jasnější. V režii a produkci Viktora Tauše hrají: Tereza Ramba, Eliška Křenková, Klára Melíšková, David Novotný a Petr Ostrouchov.

21. května 2020, 19:00, letiště - Amerikáka: Na vzletové ranveji
V režii Viktora Tauše hrají: Tereza Ramba, Eliška Křenková a Petr Ostrouchov.

Hrají s námi pro Amerikánku
14. května 2020 - Losers Cirque Company: Vzduchem
Tanečně-akrobatické představení na motivy knihy Richarda Bacha Jonathan Livingston Racek. Představení vzniklo na základě kostry příběhu o rackovi, který se naučil se létat tak, jak to dosud žádný racek nedovedl. Svou odvahou a vášní pro let inspiroval další racky v hejnu.


zdroj zprávy: Johana Turner



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.