Zpráva

Evropskou premiérou hry Na moři, zírám nahoru představí činohra Národního divadla českému publiku současného australského dramatika Finegana Kruckemeyera a jeho magicky realistický svět. Inscenace vzniká v režii Štěpána Pácla.

Mladý australský dramatik Finegan Kruckemeyer je vypravěč s nevyčerpatelnou fantazií. Jeho postavy své příběhy zároveň vyprávějí i žijí, jejich životy se splétají a rozplétají a jejich vyprávění se nečekaně prolínají. Angličan Noah žije v Bristolu, stará se o komunitní zahradu a truchlí pro svou italskou ženu, která zahynula při autonehodě. Australan Caleb trpí nočními můrami i živými sny a kvůli jednomu z nich přijde o práci. Přestěhuje se do Anglie, kde se setká se snovou dívkou Sylvií. Islanďanka Emma řečená Řekyně dojde k poznání, že je prokletá – oba její bratři zemřeli za dramatických okolností na moři v okamžiku, kdy se dívali právě na ni. Aby ušetřila smrti milovaného tatínka, rozhodne se, že se už z moře nikdy nevrátí. Němka Elise z Braunschweigu každou noc jezdí autem se svým malým synem. Je to jediný způsob, jak chlapečka uspat. Ale také způsob jak uniknout rozhodování mezi manželem a milencem. Sylvie, která má schopnost objevovat se a zase mizet, do osudů všech čtyř postav nějakým způsobem zasáhne – a způsobí i jejich nečekaná setkání a nová poznání.

„Kruckemeyerova hra má v sobě zvláštní kouzlo. Je v ní hodně z dětského světa a zároveň je to hra dospělá. Hra na pomezí skutečného příběhu a mýtu. Hra otevřená fantazii. Jsem nakonec až překvapený, co z našich nápadů vzniklo. Křehký, ale pevný tvar, pět skvělých hereckých výkonů, nevšední hudební pojetí a snová scénografie. Inscenace je plná pohybu, výkřiků, a přesto konečný zážitek vychází z ticha a klidu. Je to snové putování, ale nohama stojíte pořád na zemi,“ říká o připravované inscenaci režisér Štěpán Pácl.
„Pražské uvedení je její evropskou premiérou a zároveň prvním uvedením Finegana Kruckemeyera a jeho magicky realistického světa na českém jevišti,“ říká dramaturgyně Marta Ljubková.

V režii Štěpána Pácla hrají: Magdaléna Borová, Lucie Polišenská, Jiří Suchý z Tábora, Lucie Štěpánková j. h. a Petr Vaněk j. h.

Česká premiéra 9. a 13. března 2017 na Nové scéně ND.

-------
VŠICHNI NĚKAM PLUJEME A NESTAČÍME ZÍRAT...

O Austrálii toho víme žalostně málo, zejména když dojde na kulturu, a co teprve na divadlo! Českou republikou se úspěšně „prohnala“ Noc bláznů australského dramatika Louise Nowry... A dál? Možná tak ještě Král Krysa Jamese Clavella, původně román, který se na českých jevištích objevuje od sedmdesátých let. My přicházíme s Fineganem Kruckemeyerem (nar. 1981) a jeho hrou Na moři, zírám nahoru – těžko říct, jestli se o Austrálii z této hry něco dozvíme, ale v každém případě budeme mít šanci setkat se zase s úplně novým pohledem na svět.

Text začal psát Finegan Kruckemeyer v roce 2010 na zakázku divadla JUTE v australské Cairns, na počátku stála idea hry pro pět konkrétních herců; premiéra se konala v roce 2012 v režii Suellen Maunderové a uvedena byla i loni ve Spojených státech amerických. „Svět je velký a zajímavý,“ řekl autor v jednom z rozhovorů – a to zcela zásadně charakterizuje i Moře. Kruckemeyer jako by svou hrou obsáhl, doslova objal celý glóbus. Pět postav se nachází ve zcela odlišných životních (a hlavně geografických!) situacích, přesto je spojuje řada motivů, a díky nim se v určitý okamžik jejich osudy protnou. Volnost, s jakou autor nakládá s realitou, prostorem a časem, řada surreálných, magických okamžiků, dělá ze hry víc než jen popis života „tady a teď“. Díky jeho obraznosti se před námi odvíjí série příběhů, které by se nikdy nemohly stát, a přitom jakoby se dějí dnes a denně. Kdo by neznal strach ze smrti, z pojmenování věcí pravými jmény a taky lásku.

Nebude tak těžké identifikovat se s Calebem (Jiří Suchý z Tábora), klukem, který tak moc hledá náplň života, až si ho zanese řadou nesmyslů (kdo to kdy slyšel – hrát baseball poslepu!). Držíme mu palce, když se seznámí se Sylvií (Magdaléna Borová), zvláštní dívkou, která dokáže všechna kouzla na světě – kromě toho, že neumí vydržet chvíli na jednom místě. Chápeme nerudného Noaha (Petr Vaněk), mladého vdovce, co nikdy nepřijal smrt své krásné ženy Sofie, štve nás, ale souhlasíme s tím, aby se z Bristolu vydal Evropou hledat místo, kde se narodila, koneckonců na cestě se dějí různé věci. To dobře ví Němka Elise (Lucie Štěpánková), která večer co večer usedá do auta, předstírajíc, že jízdou uspává svého chlapečka, aby unikala před svými myšlenkami, na cestě od manžela i milence. Přitom lásky je v ní tolik – dokáže ji hromadit, ne nahrazovat jednu druhou. Putuje i Řekyně Emma (ale to je jen přezdívka, ve skutečnosti je to Islanďanka – v podání Lucie Polišenské), nesmí už nikdy přistát u břehu, aby nikomu nepřivodila smrt.

Čteme tuhle zvláštní kouzelnou australskou hru a rozkládáme před sebou mapu světa. Jezdíme prstem z místa na místo a uvažujeme, co a kde se mohlo stát… A přitom je to vlastně lhostejné. Důležitý je magický svět Kruckemeyerova textu. A ten funguje skvěle.
Marta Ljubková

zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková