Počet komentářů: 0
Nový komentář

Zpráva z...
Národní divadlo Brno
> Drazí v Chomutově!

„Cover verze“ Bulisovy tvorby a života
[8.6.2017]
V Redutě 9. června 2017 spouští činohra NdB druhý díl projektu Spílání Brnu. Tentokrát prostřednictvím nesmrtelných písní, „nevhodných vzpomínek“ a obrazů ze života hudebního skladatele Jiřího Bulise v dopisech.

Chomutovský rodák a brněnský občan, radioamatér, specialista na letadla, lustry a kotle, hudební skladatel, písničkář dlouhé klátivé postavy, anděl radosti, Jiří Bulis. Maminka. Tatínek. Ženy. Stesk. Specifický Bulisův humor. Přátelé. Poezie. Písně. Dopisy. Do Bulisova světa hudebního i soukromého se na základě jeho korespondence a písní ponoříme nikoliv prostřednictvím nostalgického vzpomínání na předčasně zesnulého autora hudby k legendárním provázkovským a hadivadláckým inscenacím šedesátých a sedmdesátých let či k inscenacím v Činoherním klubu nebo Jakubiskovým či Chytilové filmům. Už nedávno vydané „refresh“ CD Bulisových písní, na němž se podílela řada současných kapel, dokázalo, že Bulisovy písně „zůstanou v srdci“ i mladé generace. Nahlídneme zkrátka na Bulisovu tvorbu a osud očima generace potomků, kterým v dětství učaroval Goldflamův Proklatec aneb Soireé s písněmi J. Bulise ve zmizelé kavárně Kolbaba...

„Dost značná nedorozumění vyplývají z rozdílného přístupu k humoru. K humoru, který je nerozlučným kamarádem smutku. Kdo nechápe můj humor, nemůže pochopit ani můj stesk a já bych si tak přál, aby tomu tak bylo!“
/Jiří Bulis/


„Koupil jsem včera ve starožitnictví lustr – měděný, trojramenný, s baňkama, je hezký, ale svítí trochu jinak, než bych si přál – spíš vzhůru a navíc má takový studený světlo.“
/Jiří Bulis/

Návykové písně

Nebýt toho, že Jan Beránek-Dalecký, Bulisův přítel a bývalý spolužák z JAMU, nahrál na vánočním večírku v roce 1981 jeho recitál, přičemž kazeta pak kolovala mezi fanoušky, zůstal by odkaz předčasně zesnulého legendárního skladatele, klavíristy a bohéma Jiřího Bulise zřejmě jen ve vzpomínkách hrstky pamětníků a znalců. Takřka nedotknutelná ikona pro ty, co ho znali, v hudebním prostředí kult, pro většinu lidí neznámý pojem.

Písně, které byly od sedmdesátých - osmdesátých let minulého století především součástí slavných inscenací Boleslava Polívky v Huse na provázku, Arnošta Goldflama v Hadivadle, též Ivo Krobota v pražském Činoherním klubu a dalších scénách, které se objevily ve filmech Juraje Jakubiska či Věry Chytilové koncem osmdesátých a v devadesátých letech, ovšem nikdy za Bulisova života oficiálně nevyšly, vstoupily po jeho smrti do nového kontextu.

„Cover verze“ Bulisovy tvorby a života

Důvodů, proč se s Jiřím Bulisem potkat právě dnes a v Redutě, je několik. Bezprostředním impulsem ke vzniku inscenace Anny Petrželkové Drazí v Chomutově! se stala spolupráce s Bulisovou dcerou, divadelní dramaturgyní Lucií Dlabola Bulisovou, která tvůrcům poskytla veřejnosti dosud neznámou otcovu korespondenci. Na základě dopisů, vzpomínek, novinových útržků, básní, krátkých povídek a vlastních snů vytvořila text, inspirovaný nejen Bulisovou tvorbou, ale i životem. Na scénáři se podíleli rovněž členka bývalého Hadivadla, herečka a dramatička Iva Klestilová společně s Arnoštem Goldflamem. Tak se v inscenaci poprvé objeví i některé scény z „ur-verze“ Proklatce, nazvaného Komplikátor. K hudební spolupráci byl přizván Martin Evžen Kyšperský, frontman brněnské skupiny Květy, který mj. stál před několika lety společně s Lucií u zrodu „refresh“ CD Bulisovi, na němž mladí hudebníci po svém interpretují Bulisovy známé písně. Také inscenační tým nové divadelní inscenace patří vesměs k těm, kteří ačkoli se s Bulisem osobně minuli, rozhodně se potkali s jeho hudbou, která ani po letech neztratila svůj půvab. Ba co víc! Pídí se po osudu toho člověka, který má dar okouzlit posluchače i v roce 2017, kdy by mu bylo jednasedmdesát. Nečekejte však nostalgické ohlédnutí, ani skandální odhalení. Spíš jakousi scénickou „cover verzi“ nedramaticky dramatického příběhu hudebního skladatele, který měl šanci stát se hitmakerem, ale nikdy se jím nestal, několik obrazů ze života muže, který se nedokázal rozhodnout, stejně jako my dnes váháme: jaký vlastně doopravdy byl? Zároveň tušíme, že by bylo pošetilé nalézt na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Zkrátka osud a písně Jiřího Bulise očima „jeho dětí“ a prostřednictvím jejich představ a snů.

zdroj zprávy: Vítězslav Charvát



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.